Klaus: Nejsem již prezidentem nezávislého státu
Prezident republiky Václav Klaus byl v úterý 19. ledna hlavním řečníkem konference Central and Eastern European Forum ve Vídni, kde promluvil na téma „Kam směřuje Evropa a střední Evropa?“. Na závěr svého projevu se prezident věnoval Evropské unii. “Na jedné straně sem přicházím jako prezident České republiky, na druhé straně podpisem Lisabonské smlouvy Česká republika přestala být nezávislým státem. Jsem pouze prezidentem konstitutivní části nedávno formovaného evropského státu,” pronesl Klaus.
Klaus řekl, že země střední a východní Evropy jsou sice na nižší úrovni ekonomického rozvoje než většina zemí západní evropy, avšak není to tolik signifikantní, protože například stejně tak existuje i velký rozdíl mezi severem a jihem Itálie či mezi Portugalskem a Irskem.
Dříve, především v devadesátých letech, mohl být větší zájem o tento region daný větší ekonomickou svobodou, ale to již podle Klause není pravda, protože import legislativy EU učinil region méně svobodným, než byl před 10 lety.
Země střední a východní Evropy se podle něj staly “normálními” evropskými zeměmi, což podle Klause není úplně výhra, protože není spkojen se současnou evropskou ekonomickou “normalitou”, která podle něj znamená stále více socialismu, etatismu a regulací.
Věřil, že se tyto země chystaly vyhnout se chybám západní Evropy, protože měly zkušenost s dirigistickým řízením z dob komunismu. To se bohužel nestalo.
Proto nyní podle prezidenta čelíme podobným problémům jako západní Evropa, mezi nimiž můžeme jmenovat ekonomicky neudržitelnou míru přerozdělování s vysokými daněmi a velkou mocí státu, neproduktivnost státu blahobytu nemotivujícího lidi pracovat, rostoucí státní deficity, stárnutí populace kombinované s rigidním penzijním systémem, neschopnost najít systém financování stále dražší zdravotní péče, neschopnost ustavit racionální školství, které v současnosti stále prodlužuje studium, i když kvalita vzdělání se snižuje, nezvádnutelnou a nekontrolovatelnou masovou imigraci, která je logickým vyústěním politicky korektního konceptu multikulturalismu a humanrightismu a štědrého sociálního systému a v neposlední řadě oslabování, neli zmizení identifikace lidí s klíčovou, přirozenou a autentickou sociální entitou zvanou národní stát.
Klaus hovožil i o současné finanční a ekonomické krizi. Za krizi nemůže podle něj trh, ale státní zásahy jako například politika nabídky peněz a nízké úrokové míry. Státní zásahy krizi naopak způsobily, prodloužily a zhoršily.
Klaus také řekl, že Česká republika měla během krize velkou výhodu ve vlastní měně, která není navěky fixovaná a může fluktuovat.
Prezident rovněž zmínil problematiku teorie globálního oteplování, která je podle něj doktrínou, která má s vědou velmi málo společného. Jde o boj mezi těmi, kteří chtějí svobodu a mezi těmi, kteří nás chtějí měnit. Jedná se o novou utopickou vizi.
Globální oteplování podle něj navíc není globální, není příliš velké, protože současná teplota je blízká té z roku 1940, kdy bylo méně emisí CO2. Oteplování ke všemu není ničím zvláštním, protože jsme ho zažili již v historii, například ve středověku. Toto mírné oteplování není navíc převážně způsobeno člověkem a oxidem uhličitým. “Individuální svoboda nyní a v budoucnu, ne moudrost vlád, je klíčem,” řekl Klaus.
Na závěr svého projevu se prezident věnoval Evropské unii. “Na jedné straně sem přicházím jako prezident České republiky, na druhé straně podpisem Lisabonské smlouvy Česká republika přestala být nezávislým státem. Jsem pouze prezidentem konstitutivní části nedávno formovaného evropského státu,” podotknul smutně Klaus.
Sám podporuje Evropu přátelské spolupráce nezávislých států, které spolu volně obchodují. Hlavní přelom podle něj přišel v osmdesátých letech a s Maastrichtskou smlouvou, která znamenala přeměnu integrace v unifikaci, liberalizace v centralizaci a harmonizaci legislativy a zesílení institucí EU na úkor členských států. Vzrostl demokratický deficit, ekonomická neefektivita a demokracie se změnila v postdemokracii.
“Téměř destet let trvající diskuse o evropské ústavě (nyný nazývaná Lisabonská smlouva) skončila v listopadu minulého roku, kdy jsem ji podepsal. Byl to spor mezi těmi, kdo chtěli postupovat dopředu s tímto svobodu a prosperitu ohrožujícím procesem a mezi těmi, kteří chtěli tento proces přerušit. To je, jak jsme to cítili my, kteří jsme strávili většinu svého života ve velmi autoritativním a utlačujícím komunistickém systému, a proč před tím zkoušíme varovat,” uzavřel svůj projev Klaus.
Euro 19. 1. 2009