Západ a idea svobody
Americký historik Richard Pipes na téma specificky západního původu pojmu "svoboda".
Ludwig von Mises ve svém článku The Idea of Liberty is Western (1950) napsal:
"Idea svobody je a vždy byla specificky západní myšlenkou. Právě fakt, že obyvatelé Východu nikdy sami nedospěli k ideji svobody, je tím, co Západ od Východu v prvé řadě odděluje. Staří Řekové si zasloužili nehynoucí slávu tím, že jako první pochopili význam a důležitost institucí zajišťujících svobodu. Historické výzkumy z poslední doby sice zjistily, že některé vědecké objevy tradičně připisované antickým Řekům jsou ve skutečnosti orientálního původu. Avšak nikdo nikdy nepopíral, že idea svobody vznikla ve městech starověkého Řecka. Díla řeckých filosofů a historiků tuto ideu přenesla i do Říma a později i do novověké Evropy a Ameriky. Tato myšlenka se stala neodmyslitelným prvkem všech západních plánů a projektů, jak ustavit dobrou společnost. Idea svobody zplodila i filosofii laissez-faire, jíž lidstvo vděčí za všechny bezprecedentní úspěchy, kterých dosáhlo v éře kapitalismu."
Výše citované Misesovo tvrzení potvrzuje i americký historik Richard Pipes ve své knize Vlastnictví a svoboda (s. 127):
Odborník na dějiny klasického starověku Moses Finley napsal, že "slovo "svoboda", řecky eleutheria a latinsky libertas, či výraz "svobodný člověk" jsou do jazyků Blízkého východu včetně hebrejštiny nepřeložitelné, což platí i v případě jazyků Dálného východu".[i]
Tuto myšlenku Pipes dále rozvádí v poznámce č. 2 (s. 317):
Japonci, kteří se pod vliv Západu dostali poprvé v 19. století, měli s překladem slova "svoboda" velký problém. Nakonec pro něj použil slovo jiju, což znamená "bezuzdnost". Totéž platí pro Číňany a Korejce.[ii] (…) Muslimští autoři čelili podobnému problému: "První použití pojmu svoboda v jeho jasně daném politickém smyslu se v islámských zemích objevuje na přelomu 18. a 19. století v Osmanské říši, a to evidentně díky Evropanům, kteří občas pomáhali při překladech evropských dokumentů (…). První zmínky o svobodě v dílech muslimských autorů jsou negativní, znamená pro ně totiž zhýralost, bezuzdnost a anarchii." B. Lewis, Islam in History, New York 1973, s. 267, 269.
[V této souvislosti by mě zajímalo, co přesně znamená čínský znak (slovo ziyou) na propagačních tričkách Liberálního institutu z roku 2008, jenž dle kolegy Dana Vořechovského údajně znamená slovo "svoboda".]
Richard Pipes argumentuje, že na Západě se idea svobody vytvořila s takovým předstihem před ostatními kulturami a civilizacemi právě proto, že poměrně brzy začalo být uznáváno a chráněno soukromé vlastnictví. Soukromé vlastnictví zajišťovalo hospodářskou nezávislost a lidskou důstojnost obyvatel žijících na Západě, neboť se díky němu do značné míry osvobodili od rozmarů tyranů. Pipes tvrdí (s. 128):
"Prvotním zdrojem hospodářské sebedůvěry byla soukromě obdělávaná půda, a to se nejdříve začalo dít ve starověkém Izraeli, Řecku a Římě."
Vzápětí Pipes cituje následující Finleyho vysvětlení původu západní svobody:
"Ekonomiky Blízkého východu [ve starověku] ovládaly obrovské počty lidí kolem panovníkova paláce nebo chrámu duchovních, [kteří] vlastnili velkou část obdělávané půdy - v podstatě něco na způsob monopolní "průmyslové výroby" - a také řídili zahraniční obchod (…). Organizovali i hospodářský, vojenský, politický a náboženský život společnosti prostřednictvím jednoho složitého byrokratického a povelového systém, který bych popsal jedním velmi obecně pojatým slovem jako "přídělový". Pro řecko-římský svět až do dobyvatelských výprav Alexandra Velikého a pozdních Římanů, [po nichž] byla připojena obrovská území na Blízkém východě, nic z toho neplatí (…).
Nezamýšlím zjednodušovat. Na Blízkém východě existovalo soukromé vlastnictví půdy, kterou obdělávali soukromníci, a "nezávislí" řemeslníci a obchodníci ve městech. Nevíme sice, kolik jich bylo, ale nepokládám za možné, že by tito lidé dokázali vytvořit hlavní hospodářskou soustavu. Oproti tomu řecko-římský svět byl v zásadě zcela prodchnut soukromým vlastnictvím - od několika akrů půdy až po rozlehlá panství římských senátorů a císařů. Byl to svět soukromého obchodování a výroby."[iii]