Vážený pane prezidente, vážená paní Kaczynská, vážené dámy a pánové,

je mi velkou ctí, že Vás, pane prezidente, dnes mohu ještě jednou přivítat na Pražském hradě. Tuto Vaši návštěvu považuji – bez jakéhokoli přehánění – za důležitý mezník na cestě k posilování dnes již mimořádné úrovně česko–polských vztahů, našeho spojenectví, přátelství a vzájemné podpory. Nikdy v historii nebyly naše vztahy tak široké a bezproblémové a naše spolupráce tak intenzívní. 

Velkou zásluhu na tom máte Vy, pane prezidente. Byly to Vaše jasné politické postoje, Vaše vlastenectví a Vaše porozumění historii i současnému vývoji ve Vaší zemi i v Evropě, které daly tradičnímu česko–polskému partnerství nový impuls.

Vztahy našich zemí mají tisíciletou historii. Spojuje nás nejen jazyková blízkost, ale i naše historická zkušenost – křesťanské kořeny naší kultury, které symbolizuje osobnost svatého Vojtěcha, doba jagellonská, nelehký staletý boj za obnovení vlastní státnosti a suverenity. 

Obě naše země je získaly po první světové válce, a obě je o ně připravily dvě zločinné totality – nacistická a komunistická. Nacistický teror a genocida, hrdinství odboje a pak dlouhá desetiletí života v komunistickém režimu byly naším společným prožitkem. Poznaňské povstání v roce 1956, Pražské jaro v roce 1968 a vystoupení Solidarity v roce 1980 byly pro obě naše země nadějí i inspirací. 

Rok 1989 svobodu konečně přinesl. Polské svobodné volby předznamenaly rozpad komunistického režimu více než pád Berlínské zdi, jehož výročí se loni s takovou pompou připomínalo. Následná hluboká společenská a ekonomická transformace, kterou obě naše země prošly s cílem vybudovat společnost založenou na svobodě národní, občanské i ekonomické, se v podstatě zdařila. Znovu jsme se stali standardními evropskými zeměmi se stabilní  parlamentní demokracií a s otevřenou tržní ekonomikou. 

V mnohém jsme postupovali společně. Chci zmínit Středoevropské sdružení volného obchodu, jehož byly naše země iniciátory a zakladateli, chci zmínit visegrádskou spolupráci, která usnadňuje politický dialog čtyř blízkých středoevropských zemí. 

Současně jsme vstoupili do dvou hlavních institucí západního světa, do Severoatlantické aliance a do Evropské unie. My dva jsme si – na rozdíl od mnoha jiných – vědomi toho, že nejsme na konci historie, že obrana naší národní, občanské i ekonomické svobody je úkol trvalý a že vítězství nad nacismem a komunismem byla sice zásadním, nikoli však posledním střetnutím tohoto typu.

Vážený pane prezidente, vím, že Vám všechny tyto souvislosti a okolnosti nemusím připomínat. Vy a Váš bratr Jaroslav jste byli osobnostmi, pro něž národní, občanská i ekonomická svoboda byly stejnými prioritami, jako byly v minulosti i pro českou pravici. 

Od počátku jsme věděli, že vstupem našich zemí do Evropské unie problémy nekončí a že nové a nikoli nepodstatné začínají. Neusilovali jsme o vymanění se ze sovětského impéria proto, abychom svou nově nabytou svobodu a suverenitu  odevzdali evropským strukturám, na jejichž fungování budeme mít jen minimální vliv. Neodmítali jsme komunismus proto, abychom byli nuceni nahradit svobodný trh byrokratickým a přeregulovaným evropským modelem sociálního státu, který dlouhodobou prosperitu zajistit nemůže. Od počátku jsme se stavěli proti snaze vytvořit v Evropě, za zády občanů, byrokratický superstát. O to šlo v diskusích o Evropské ústavě a o Lisabonské smlouvě. Přijetí této smlouvy však v Evropě skutečnou spolupráci a integraci neusnadní, ale zkomplikuje.

Oběma nám vždy bylo jasné, že i o nezpochybnitelnost výsledků druhé světové války a na nich spočívajícího uspořádání našich zemí je nezbytné vést trvalý boj, že existují vlivné síly, jimž jde o přepsání historie a že změny, které v současnosti v Evropě probíhají, přinášejí i nová rizika. Chci velmi ocenit, že jsme v této věci měli vždy jeden pro druhého porozumění a dokázali se navzájem podpořit. Obdobné postoje máme i v otázkách zajištění bezpečnosti v Evropě, potřeby udržet transatlantickou vazbu, diversifikovat energetické zdroje, a v dalších věcech. 

Rychle se rozvíjející česko–polská hospodářská spolupráce je významným stabilizujícím faktorem pro obě naše ekonomiky. Je pozitivní, že obě naše země vstupují do roku 2010 zasaženy krizí méně, než je tomu v mnoha jiných státech. Polsko je navíc zemí, která si jako jediná v EU zachovala i v loňském roce pozitivní ekonomický růst. Naše ekonomika, která je menší a daleko otevřenější, výrazný pokles pocítila, ale vyhnula se akutní finanční krizi. Projevily se i výhody toho, že obě naše země dosud nepřijaly euro. 

Vážený pane prezidente, tato Vaše státní návštěva v České republice se uskutečňuje na počátku pátého roku Vašeho funkčního období. Vaše prezidentství je z hlediska česko–polských vztahů historicky nejúspěšnějším obdobím naší spolupráce. Bylo mi skutečně velkým potěšením, že jsem Vám dnes mohl předat nejvyšší vyznamenání České republiky – Řád Bílého lva – jako symbolické  ocenění Vás jako hlavy polské republiky, jako přítele naší země a jako významného evropského politika.

Dovolte mi, abych pozvedl číši a připil na česko–polské přátelství a partnerství, na šťastnou budoucnost Vašich spoluobčanů a na zdraví Vás a Vašich blízkých.

Václav Klaus, Státní večeře, Rudolfova galerie, Pražský hrad, 21.ledna 2010.

(Publikováno v Lidových novinách dne 22. ledna 2010)