Muslimové a terorismus
Po teroristických útocích, které jdou na vrub muslimů - jako v Londýně - zdůrazňují politikové a oficiální zástupci islámu, že islám je vpodstatě mírumilovný a že teroristé jednají v rozporu s islámem. Nikdo si netroufá říci, že islám je od samého počátku militantním seskupením, spojujícím víru a společenský pořádek, a že tuto militantnost podporuje jak korán, tak literatura o Muhammadovi. Texty koránu jako: "Zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte a chystejte proti nim všemožné nástrahy" (Súra 9.5) a příklad Muhammadův inspirovaly muslimy ve všech dobách k boji a není žádným tajemstvím, že dnes radikální kazatelé, extremistická literatura a buřičské internetové stránky vyzývají k boji.
Muhammad jako příklad
V islámu je velká shoda v tom, že Muhammad je velkým příkladem pro životní hodnoty muslimů. Protože byl Muhammad zapleten do mnohých ozbrojených konfliktů, které vždy ospravedlňoval souhlasem a rozkazem Alláhovým, jsou ozbrojené a neozbrojené akce (džihád) pro Alláha "svatou válkou". Mezi muslimy vládne ovšem spor o to, do jaké míry lze Muhammadův příklad přenést nekriticky na dnešní svět. Někteří mají za to, že Muhammadovi nezbylo nic jiného než boj se zbraní, aby dopomohl své zvěsti k vítězství. V moderním světě však musí islám dosáhnout svého cíle agitací, politikou a hospodářskými opatřeními a džihád je především boj proti zlu ve světě a v člověku samém. Toto přeznačení však fundamentalističtí muslimové odmítají. Podle jejich názoru musí i dnes platit to, co platilo pro Muhammada. Většina fundamentalistů ovšem klade omezení, že "svatou válku" proti nepřátelům islámu mohou vést jenom vlády muslimských zemí a jenom se souhlasem muslimských znalců zákona.
Cesta k teroru
Muslimští teroristé si osvojují právo na ozbrojený boj a odmítají souhlas zákonných autorit. Abychom to pochopili, je třeba se podívat na dějiny Muhammada a jeho bojů. Muhammad bojoval v Medině a z Mediny na čtyřech frontách: za prvé proti svým pohanským protivníkům v Mekce, kteří odmítali islám a pronásledovali Muhammada; za druhé proti židovským kmenům v Medině, které odmítly podrobit se Muhammadovi a potají ho kritizovaly; za třetí proti arabským "pokrytcům" v Medině, kteří se připojilik Muhammadovi pouze ze zištných důvodů, v kritických situacích ho však nechali na holičkých; a za čtvrté proti křesťanským vládcům v Jemenu a proti křesťanské Byzantské říši, protože Muhammad toleroval židy a křesťany jenom když se podřídili jeho nadvládě.
Džihádisté přenášejí tyto Muhammadovy boje nekriticky na přítomnost. V materialistické a sexualizované západní kultuře spatřují pohanství, jaké bylo v Mekce. Muslimští panovníci a právníci, kteří se paktují se Západem, jsou pokrytci jako byli v Medině. Sionismus se podobá lstivým Židům v Medině, a v USA a jeho spojencích vidí nástupce Byzantské říše.
Legitimní bomby
Většina politiků a právníků je podle názoru džihádistů zkorumpovaná a pravým muslimům - tak džihádisté označují sami sebe - nezbývá nic jiného, než aby vzali boj do vlastních rukou. Protože tvoří menšinu a bojují proti mocnému nepříteli, pokládají pumový teror a sebevražedné atentáty za prostředky, které Alláh legitimuje. Také Muhammad totiž dovoloval zákeřná přepadení svých mocných nepřátel. Džihádisté tak chtějí vědomě následovat Muhammada a ospravedlňují svůj teror právě jeho příkladem.
Proto je naivní se domnívat, že džihádisté skončí svůj boj, když se USA a jeho spojenci stáhnou z islámského světa. Hlavním nepřítelem pro ně zůstává Západ se svou bezbožnou kulturou, která se prostřednictvím médií šíří také v islámském světě. Alei zkorumpovaní islámští vládcové musí být odstraněni a všichni Židé a křesťané se musí podrobit muslimské nadvládě. Džihádisté mají dlouhodobé cíle, které odpovídají dávným cílům islámu. Proto je chybou spatřovat v džihádistech jenom pár pomatenců, kteří jsou perverzí pravého islámu.
Lze ukončit muslimský teror?
Státní a společenská obranná opatření jsou jistě nutná, aby omezila terorismus, ale sama o sobě nejsou dostatečná. Vlastní problém je v koránu a jeho militantních textech a v "napodobování Muhammada". Muslimská militantnost, státníi nestátní, skončí až tehdy, když se buď prosadí muslimská světovláda nebo světový islám se vzdá své politicko-vojenské složky. Muslimská světovláda není momentálně v dohlednu a omezení na náboženský islám by se rovnal zřeknutí se podstatných částí koránu a důležitých momentů Muhammadova života. To se nedá očekávat a proto je ukončení muslimského násilí v nedohlednu.
Jaký je postoj křesťanů?
Křesťanská církev v průběhu svých dějin do značné míry dokázala oddělovat církev a stát,i když se od 4. století státy snažily podřídit církve svým zájmům, a církve vyzývaly státyk vojenským akcím a žehnaly jejich zbraně. Ale jenom v ojedinělých případech vedly církve a křesťané války přímo. Když se podíváme do církevních dějin, měly církve často konflikty se státem a trpěly pronásledováním. Na to by se vzhledemk mnohým vžitým představám nemělo zapomínat a v tomto bodě se křesťanství jasně odlišuje od islámu, který praktikuje právě tuto jednotu státu a náboženství.
Především však se křesťané nemohou dovolávat Nového zákona, když jdeo používání násilí. Pravá církev Kristova odmítá násilí z vlastní strany a přenechává je státu (Ř 13,1nn; Tt 3,1; 1Pt 2,13n).
Zlomyslné ztotožňování
Je proto zlomyslností, když dnes jsou jmenováni islámští a křesťanští fundamentalisté jedním dechem. Křesťanský fundamentalismus (pokud tento výraz vůbec je přiměřený) bere vážně výpovědi Bible a nenachází ani u Ježíše, ani u apoštolů nějakou militantnost. Na rozdíl od starého Izraele proto nezná křesťanská církev boj fyzickými zbraněmi, nýbrž zná pouze boj zbraněmi Ducha svatého. Jejím posláním je misie a diakonie v tomto světě, a to jí často přivozuje pohrdání, odpor a utrpení. Křesťané vědío hříšných stránkách každé společnosti a kultury a věří, že společnosti pomůže jenom obráceník Bohu.
Proto budou křesťané vzhledemk muslimskému teroru zesilovat své snahyo misii a diakonii a budou se usilovněji modlit za obrácení Západuk Bohu, za změny v islámu, za rozvážná obranná opatření ohrožených států, za pokoj ve světě, za útěchu pro příslušníky obětí a za obrácení teroristů.
Eberhard Troeger je německý odborník na islám, publikováno v ideaSpektrum č.28/2005, přel. vds
www.konzervativniklub.cz