Jan Pavel II. měl pravdu
Smutná zpráva o úmrtí Svatého otce Jana Pavla II. vehnala slzy do očí nejednomu z nás. Na hodnocení jeho pontifikátu z historického hlediska je ještě brzy, nicméně potřebují věrní katolíci takové hodnocení? Ti, kteří si pamatují krásné chvíle se Svatým otcem ještě za totality, kdy jezdili do Polska v době jeho návštěv ve vlasti, aby od něho slyšeli povzbuzující slovo, jehož se jim skutečně dostalo, když Jan Pavel nadšeně zareagoval na transparent „Pamatuj, Otče, na své české děti!“? Ti, kteří se účastnili nádherných setkání s ním po r. 1989 na Velehradě, v Praze nebo v Olomouci? Ti, kteří putovali při nejrůznějších příležitostech do Říma, aby se účastnili slavností, jimž on předsedal a při nichž pronesl krásné a inspirující myšlenky? A vůbec – k čemu by bylo učené hodnocení pontifikátu Jana Pavla II. mariánským ctitelům? Jim stačí, když znají jeho heslo „Totus tuus“, celý Tvůj, Maria!
Když Jan Pavel II. zemřel, chválili ho všichni státníci a veřejní činitelé světa bez rozdílu náboženského přesvědčení jako opravdového muže Božího, který usiloval o mír a smíření lidí všude tam, kde vládly napětí, nenávist a předsudky. Přesto se ale vyskytly i odsuzující hlasy, potvrzující staré české přísloví „není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem“.
Stačilo jen otevřít si některé diskusní internetové stránky, na nichž se to hemžilo urážlivými poznámkami typu „náš stát jeho smrtí neutrpěl žádnou ztrátu...“ apod. Svatý otec byl napadán jako „škůdce“ lidstva kvůli svým postojům ve věci potratů, antikoncepce, eutanázie a homosexuality. Za to jej kritizovala ve svých nekrolozích i některá naše média. Ještě za jeho života jsme mohli číst názory jistých sexuologů, že prý Jan Pavel II. by měl stanout před soudem jako „zločinec“, který svým odmítáním kondomů údajně zavinil smrt milionů lidí na AIDS.
Statistiky však ukázaly, že papež měl stoprocentní pravdu. Africký stát Uganda položil ve svém programu prevence AIDS důraz na sexuální zdrženlivost a manželskou věrnost s odmítnutím distribuce kondomů – a počet nemocných touto smrtelnou chorobou rapidně klesl na nejnižší úroveň v Africe, zatímco v Jihoafrické republice postavila vláda svoji kampaň pouze na kondomech – a AIDS dosáhl jedněch z nejvyšších čísel černého kontinentu.
Svatý otec velmi dobře věděl, že kondom nepředstavuje spolehlivou ochranu před touto epidemií, naopak je pobídkou k hříšnému promiskuitnímu chování, které nejvíce přispívá k jejímu růstu. Jediným opravdu jistým prostředkem je dodržování 6. a 9. přikázání. Jan Pavel II. byl v tomto směru autentickým Božím prorokem. Neustále upozorňoval na Boží zákony a žádal jejich respektování. Proto byl těmi, kteří lpěli na hříchu, přímo nenáviděn.
Stal se solí v očích mocných byznysmenů, kteří mají tučné zisky z výroby a distribuce kondomů, antikoncepčních preparátů, pilulek „ráno po“ atd. Jeho jméno vyvolávalo vztek u propagátorů klonování lidí a genetického inženýrství, neboť papež jim připomínal, že není dovoleno nezodpovědně si hrát na Boha Stvořitele.
Svou zlost na Svatém otci si vylévají i přívrženci bývalé bolševické totality, kteří mu nikdy neodpustí jeho lví podíl na jejím rozpadu. Také katoličtí neomodernisté nešetřili ještě za jeho života urážlivými výpady proti němu. Nedokázali akceptovat papežovu nekompromisnost ve věci rozvodů, společných „ekumenických“ mší s interkomuniem, kněžských svěcení žen, zrušení celibátu apod., nelíbila se jim ani zásadovost Svatého otce v sexuální morálce, zejména co se týká homosexuality.
Jan Pavel II. byl pro mnohé „znamením odporu“ a „úhelným kamenem“. Přesně tak jako Ježíš Kristus, jehož chtěl věrně následovat. U všech veřejných činitelů, zvláště pak u duchovních, platí základní pravidlo, že čím více je taková osobnost milována dobrými lidmi a nenáviděna darebáky, tím větší je jistota, že si počíná správně podle Božích záměrů.
Lhostejný postoj by byl naopak dokladem, že zde není něco v pořádku, že se vyskytlo příliš mnoho pohodlných a laciných kompromisů se světem. Totéž provázelo i Božského Spasitele. Jedni ho milovali, druzí nenáviděli až k smrti, kterou mu připravili na Kalvárii. Dějiny pontifikátu Jana Pavla II. dokazují, že on se setkával s tímtéž, proto vejde do dějin jako velký a významný papež. Kéž ho Pán na přímluvu P. Marie, kterou tolik ctil, uvede do své slávy!
R. Malý
Immaculata 3/2005
