Joseph Ratzinger varuje před novou západní protikřesťanskou diktaturou
Fundamentalismus nebo život víry? Tuto otázku si klade prefekt vatikánské Kongregace pro nauku víry kardinál Joseph Ratzinger ve své nejnovější knize „Sůl země“ (Salz der Erde). Dospívá k názoru, že stojíme tváří v tvář nebezpečí nové protikřesťanské diktatury, která nebude ani nacistická, ani komunistická, nýbrž liberální a demokratická.
Vatikánský hodnostář konstatuje, že propast mezi katolickým a liberálně-demokratickým světem se v posledních desetiletích nezmenšila, ale naopak ještě zvětšila v důsledku legalizace interrupcí téměř ve všech zemích západního světa, pornografie a stále vehementněji prosazovaná eutanázie. Kdo z katolíků najde odvahu tomuto zlu hlasitě odporovat, dostane nálepku „fundamentalista“, jak se už dnes běžně děje. Tento termín, původně používaný pro islámské radikály a sektáře nejrůznější orientace, se dnes stal nadávkou pro všechny, kdo chtějí ve veřejném životě uplatnit křesťanské zásady a Desatero. Ratzinger konstatuje, že pokud se vyspělý svět Západní Evropy a Severní Ameriky, který se nazývá demokratickým, neobrátí a nepřijme za své principy křesťanské civilizace, na nichž byl zbudován, je konflikt mezi ním a katolíky, kteří se nebudou chtít přizpůsobit za cenu ústupu od Desatera a katolické etiky, nevyhnutelný.
Tato nová perzekuce, kterou Ratzinger nazývá „novou protikřesťanskou diktaturou“, nebude mít podobu nacistického nebo komunistického pronásledování. Církvi zůstane zachována možnost vnější aktivity, nikdo ji nebude zákonem omezovat, vedoucí státní činitelé se budou nadále předhánět ve zdůrazňování svého přátelského přístupu ke křesťanským hodnotám, zato však zákonodárství se ještě více vzdálí od křesťanské etiky. Katolíci, kteří budou k tomu mlčet, nezakusí žádnou újmu, naopak se jim dostane chvály od masmédií pro jejich „toleranci“ a „pochopení moderního světa“. Do vážných konfliktů se společností upadnou ale ti katolíci, kteří pozvednou svůj hlas na obranu Desatera a křesťanské etiky, kteří ve jménu lásky k bližnímu najdou odvahu odsoudit potraty, umělou antikoncepci, pornografii, umělé oplodňování a genetické manipulace, „svobodný“ sex a eutanázii.Takoví se stanou předmětem všeobecného opovržení a posléze i existenčních a trestních postihů. To všechno ve jménu demokracie a tolerance, neboť dostanou nálepku netolerantních a nedemokratických.
Tolik kardinál Ratzinger. Přehání? Vůbec ne. Starověká Římská říše také byla vysoce tolerantním státem. Všechny možné kulty tolerovala a dovolila jejich kněžím postavit v Pantheonu oltář. Jen křesťané zakusili krvavé pronásledování, protože odmítali vraždy otroků, nenarozených i narozených dětí (v Římě mohl otec narozené dítě nepřijmout a nechat svrhnout ze skály), manželské rozvody, gladiátorské hry a další neřesti antického světa. Byli prostě „netolerantní“, proto se od římské státní moci nedočkali tolerance.
Vraťme se ale zpět ke kardinálu Ratzingerovi. Jeho kniha totiž končí optimisticky. On sám vidí budoucnost právě v těch křesťanech, kteří najdou odvahu a podstoupí riziko dát si nasadit nálepku „fundamentalisty“. Jen takoví totiž budou schopni ukázat ostatním cestu ze začarovaného kruhu konzumního materialismu a relativismu hodnost, který tíživě doléhá na mladou generaci, jež si to ve stále větším měřítku uvědomuje. Křesťané, kteří se přizpůsobí a přijmou optiku „ducha doby“, si sami zablokují cestu ven z tohoto marasmu. Jejich křesťanství, byť dobře myšlené a míněné, se stane neplodným. Být tedy křesťanským, potažmo „fundamentalistou“ neznamená podle Ratzingera nadávku, ale autentický život víry, život v Duchu a Pravdě. Díky za tato slova!
Radomír Malý
podle „Fels“ 12/1996
Immaculata 2/1997