Z mnohaleté zkušenosti vím, že si replikou člověk moc nepomůže. Závěrečné slovo většinou stejně dostane ten druhý. Přesto leckdy není možné mlčet, protože veřejně publikovaná lež se často stává pravdou. 

V Hospodářských novinách byl v úterý 26. ledna zveřejněn komentář Jiřího Leschtiny s názvem „Jak rubl spojil Klause a Zemana“. Titulek je to téměř neskutečný. 

S tímto článkem nelze polemizovat věcně. Je to nenávistné plivnutí, které připomíná doby dávno minulé. To normalizační žurnalisté, mezi něž ostatně pan Leschtina také patřil, vytvářeli „zaprodance“, které spojoval mrzký – tehdy – dolar. Leschtina jej dnes pouze nahradil rublem, protože to má dnes být ten správný klacek na ty, jež chceme pošpinit. 

Moje kniha Modrá, nikoli zelená planeta vyšla, resp. do konce února vyjde v patnácti jazycích. V únoru k nim přibude dánština, arabština a japonština. Jde o souboj s absurdní ideologií globálního oteplování, jejíž stoupenci se brání téměř bolševickými metodami. Vydat knihu polemizující s touto ideologií je obtížné, chce to nějakou podporu i odvahu na straně vydavatele. V Rusku k vydání této knihy napomohla firma Lukoil. O žádné „ruble“ nešlo, já jsem také za to ani jeden jediný rubl (nebo jakoukoli jinou měnu) nedostal. Pro mne bylo cenné, že kniha vyšla i v Rusku, o žádný honorář mi nešlo. Označovat to panem Leschtinou za „objetí ve stínu Kremlu“ a dokonce za možné ohrožení bezpečnosti českého státu nepotřebuje pro soudného čtenáře komentář.

Nebudu vysvětlovat ani snad omlouvat pozvání Miloše Zemana na Hrad. Nepozval jsem jej poprvé a budu tak činit při vhodných příležitostech i v budoucnu. Budu tak činit proto, že Miloš Zeman je významná postava české politiky a hanopisy žádného redaktora na tom nic nezmění. On si být zván na Hrad zaslouží. Ti, kteří mu to závidí, by se měli zamyslet sami nad sebou, proč tomu tak v jejich případě není. 

Vím, že Jiřímu Leschtinovi leží v žaludku opoziční smlouva. Bez ohledu na všechny nesmysly, které se o ní píší, to bylo uspořádání, které u nás naposledy vytvořilo funkční a stabilní vládu. Občané jsou schopni rozpoznat, zda vlády založené na přeběhlících či neustálá politická „občanská válka“, kdy se parlamentní strany ani ve věcech zásadních pro budoucnost země nejsou schopny domluvit vůbec na ničem, jsou pro republiku lepším řešením. 

Označit opoziční smlouvu za „největší volební podvod od roku 1989“ je nesmyslné. Ve volbách nikdo nepodváděl. Volby však dopadly trochu jinak, než všichni očekávali a žádné rozumné politické seskupení nebylo možné po nich vytvořit. Pro mne v té době byl sice hlavním ideovým protivníkem Miloš Zeman, ale daleko nebezpečnějšími politickými protivníky byli pánové Lux, Ruml a Havel. Bylo nezbytné s někým uzavřít dohodu o politickém přežití a s tou výše uvedenou trojicí to možné nebylo.

Chápu, že se pan Leschtina nemůže smířit s tím, že jsem byl zvolen prezidentem, navzdory tomu, že se mě již 15 let snaží špinit. Stalo se tak přes neskutečné mediální manipulace a vykonstruované aféry, které mě měly poškodit a mou volbu znemožnit. Zvolen jsem byl ve veřejné volbě a každý viděl, jak kdo hlasoval. Ani Šlouf ani Leschtina na to žádný vliv neměli. A autor pomlouvačného článku to sám dobře ví.

Václav Klaus, Hospodářské noviny, 29. ledna 2010