V čem spočívá tajemství Reaganova úspěchu
Vážený pane místopředsedo,
vážené senátorky, vážení senátoři,
vážené poslankyně, vážení poslanci
Vaše Excelence,
dámy a pánové,
dnes si připomínáme výročí úmrtí Ronalda Reagana, 40. presidenta Spojených států amerických.
Když před několika lety provedly ve Spojených státech průzkum veřejného mínění na otázku, koho pokládají za nejvýznamnějšího presidenta USA, tak 16 % dotázaných uvedlo Ronalda Reagana. Až na druhém místě se umístil se 14 % John Fitzgerald Kennedy a pak následovali další.
Tento fakt je o to zajímavější, že do doby než se Reagan stal presidentem a taky v průběhu jeho funkčního období nebylo málo těch hlasů, které se stavěly proti jeho politice a všeobecně jej prohlašovaly za válečného štváče, senilního starce nebo prostě za kovboje, který střílí od boku.
Dějiny však daly za pravdu Reaganovi. K čemu byly všechny ty „mírové pochody“, které se konaly v osmdesátých letech nejen ve východní , ale i v západní Evropě na protest proti jeho politice a které byly financovány Komunistickou stranou Sovětského svazu.? Dějinný trend vývoje ke svobodě se nedal zvrátit.
Za svého života si Ronald Reagan získal srdce mnoha Američanů: Když bilancujeme jeho politickou kariéru, zjišťujeme, že sliby, které dával během svých volebních kampaní, dokázal také naplnit. Spojené státy americké se staly silnějšími ekonomicky, politicky, vojensky i mocensky. Nejhlavnější však bylo to, že se obnovila zdravá sebeúcta amerických občanů. Pocity marnosti dokázal Reagan překonat tím, že dal Američanům vizi a oživil ideály, odvozené od Otců zakladatelů. Národní sebevědomí pozvedl v tom nejlepším slova smyslu.
Proč se i dnes znovu vracíme k Ronaldu Reaganovi? Pokusme se dát odpověď na tuto otázku v následujících řádkách.
V prvním řadě Ronald Reagan pochopil podstatu komunismu. Z tohoto se můžeme poučit i dnes, protože není málo těch, kteří ať už žili v komunistickém režimu nebo mimo něj, podstatu komunismu a jeho nebezpečí jednoduše nechápou. Ve svých názorech a postojích mají zmatek. Nevědí proto ani, jak se mu bránit a překonat jej.
Ronald Reagan už v roce 1967 prohlásil, že kořenem studené války je samotná podstata Sovětského svazu. Řekl, že války dělají mocné totalitní režimy, ne demokratické vlády. Když se setkával se sovětskými představiteli, zajímal se vždycky o hlavní příčiny studené války, ne o její symptomy. Na rozdíl od ostatních amerických presidentů, kteří viděli záruku světového míru v stabilitě Sovětského svazu, Reagan byl přesvědčen, že příčinou napětí a ohrožení míru je samotný Sovětský svaz. Nevěřil tomu, že komunismus se dá reformovat nebo vylepšovat. Tento svůj postoj dal jasně najevo při jednáních s Gorbačověm. Získal tak nad ním morální převahu. Reagan neusiloval o to, aby v jednáních se Sovětským svazem dosáhl co nejlepší smlouvy o odzbrojení. Chtěl, aby se Sovětský svaz změnit. V tom je zásadní rozdíl mezi ním a ostatními americkými presidenty i světovými a evropskými politiky. K tomuto přesvědčení jej vedly vlastní zkušenosti, které měl už na počátku padesátých let minulého století v Hollywoodu. Tam odhalil metody, jak komunisté se snažili pronikat do odborů a zakládat své bunky.
Reagan totiž jako jediný pochopil, že komunismus je nebezpečím pro světový mír proto, že je založený na strachu a vytváření obrazu vnějšího nepřítele, aby si tak mohl udržet své opodstatnění. Byl přesvědčen, že studená válka může skončit jedině jeho porážkou.Rozhodl se vystupňovat napětí do rozhodujícího závěru. Odmítl tyto skutečnosti zakrývat.
Dalším důležitým důvodem pro to, abychom se vraceli k Reaganovi i v dnešní době, je jeho odvaha říci pravdu a pojmenovat věci správným jménem. Svět byl šokován, když v roce 1983 označil Sovětský svaz za „říši zla“. V roce 1988 odvážně prohlásil před Berlínskou zdí na adresu Gorbačova: „Pane Gorbačove, strhněte tuto zeď“. Tato nebývalá odvaha začala dělat Sovětům starosti. Od předchozích amerických presidentů nebyli na něco podobného zvyklí.
Reagan používal ostrý jazyk. Odsoudil komunismus a srovnával jej s nacismem.Něco podobného nezaznělo od amerického presidenta ani v nejhorších dobách studené války. Tak přímí a jasní nebyli ani Truman, Eisenhower, Kennedy nebo Johnson.
Sovětský velvyslanec ve Washingtonu z té doby Dobrynin vzpomíná:
„Nejvíce nás znepokojovaly dvě hlavní črty Reaganovy politiky vůči Sovětskému
svazu. První bylo jeho pevné odhodlání získat znovu vojenskou převahu a druhou
jeho odhodlání odstartovat ideologickou ofenzívu proti Sovětskému svazu a způsobit
tak problémy uvnitř Sovětského svazu a mezi sovětskými spojenci“.
Odkud se brala v Reaganovi tato odvaha a přesvědčení? Pokusme se hledat odpověď v událostech, které se odehrály krátce po jeho nástupu do presidentského úřadu.
Když 30. března 1981 opouštěl Reagan washingtonský hotel Hilton, byl na něj spáchán atentát. Nikdo nečekal výstřely a Reagan jen o vlásek unikl jisté smrti. Tato událost na něj hluboce zapůsobila. Uvědomil si, že zachování jeho života před jistou smrtí musí mít nějaký důvod a hlubší význam. Vždy byl přesvědčen, že každý člověk má ve svém životě jedinečné poslání, které mu bylo dáno.
Když po dvou týdnech opouštěl nemocnici a vracel se do Bílého domu, poznamenal si ve svém deníku: „ Za svůj život vděčím od této chvíle Bohu. Budu se snažit sloužit Mu, jak nejlépe budu moci“. 17. dubna téhož roku na Velikonoční pondělí požádal kardinála Cookea z newyorkské arcidiecéze, aby jej navštívil v Bílém domě. Reagan byl ještě stále pod dojmem emocí, že přežil atentát. Kardinálovi řekl: „Vím, že mně ochránila Boží ruka. Rozhodl jsem se, že zbytek mého života patří Jemu.“
Jestliže každý člověk má ve svém životě jedinečné poslání, jak tomu věřil Reagan, pak si byl naprosto jist, jaké je jeho poslání. Téměř celý život bojoval proti komunismu. Co může být pro Boha odpudivějšího než systém, který popírá Jeho existenci? V tom spočívá největší zločin komunismu. „Bezbožnost“, která zostudila člověka ve jménu povznesení lidstva.
V roce 1980 to vyjádřil v rozhovoru s novináři: „V komunismu se dítě odmala učí, že jedinou hodnotou člověka je sloužit státu, který se o něj stará. Lidé jsou výsledkem náhody přírody a Bůh neexistuje. V důsledku toho lidé nemají žádnou úctu k lidskému životu ani pochopení pro důstojnost jednotlivce. Komunistická strana nahradila Boha Karlem Marxem.“
Reagan věřil, že nejen lidé, ale také národy mají své poslání. Od počátku padesátých let byl přesvědčen, že Amerika má zvláštní poslání, protože překypuje láskou ke svobodě a jakýmsi zvláštním druhem odvahy. Ve světle neúspěšného pokusu o atentát na něj mu to dodalo ještě větší touhu zničit komunismus, velkého a falešného boha 20. století.
Mnoho dalších faktorů přispělo k pádu komunismu. Ve své nedávno vydané knize s názvem „Prezident, papež a premiérka“ popisuje John O’Sullivan osudy a propojenost tří osobností z počátku osmdesátých let – amerického presidenta Reagana, papeže Jana Pavla II a britské premiérky M. Thatcherové. Každý z nich svým způsobem přispěl k pádu komunismu. Jejich společné úsilí přimělo Sovětský svaz k ústupkům a nakonec k jeho zániku. Byli to osobnosti, kterým byla jasná podstata komunismu a kteří projevili osobní odvahu a statečnost k tomu, aby společným úsilím způsobili jeho zánik.
Ve Spojených státech byl velkým spojencem Reagana deník Washington Times, založený v roce 1982.Tento konzervativní list podporoval Reaganovu politiku v boji proti komunismu a pevně stál na straně podpory národní bezpečnosti. Při příležitosti 25. výročí založení tohoto deníku minulý měsíc ve Washingtonu G. Bush senior to vyjádřil slovy:“ V čase studené války měl president Reagan a později i já podporu deníku, který podporoval svobodu lidí“.
Ve své knize „Když kraloval charakter“ se její autorky Peggy Noonanová zabývá otázkou, v čem spočívá tajemství Reaganova úspěchu. Pro ní odpověď na tuto otázku je jednoduchá. Byl to především jeho charakter – jeho odvaha, laskavost, vyrovnanost a heroická trpělivost, kterou překonával neúspěchy. Ano, můžeme říci, že k tomu, aby mohl dosáhnout velikého cíle, který si vytyčil, bylo nutné mít tyto osobní vlastnosti. To je další důvod, proč bychom se i po mnoha letech měli znovu vracet k osobnosti Ronalda Reagana, 40. presidenta Spojených států amerických.
Děkuji za pozornost.
Projev v Senátu ČR na konferenci o Reaganovi
pozn. EUportal: Autor vydal ve svém nakladatelství o Reaganovi několik podnětných knih:
http://www.idealknihy.cz/idealknihy/eshop/1-1-Dejinne-zvraty-a-souvislosti/0/5/14-REAGANOVSKA-TRILOGIE-darek
ON THE GUARD:
