Jedním z významných témat letošního (a nejen letošního) roku je boj s korupcí. Všichni o korupci "ví", ale nikdo nepřizná, zda se s ní setkal osobně. Asi by musel přiznat, že mu byl úplatek nabízen, nebo on sám úplatek někomu jinému nabízel.
Je korupce měřitelná?
Je to jako v onom vtipu o bájném himalájském tvorovi Yetim: všichni o něm mluví, ale nikdo ho neviděl.
Korupce není (a ani nemůže být) měřitelná. Indexy vnímání korupce existují a jsou pravidelně zveřejňovány organizacemi, které se touto problematikou zabývají. Podstatné je, že ony indexy jsou založeny na pocitových odpovědích respondentů.
Platí tedy, že čím více v nás (například) média utvrzují vědomí, že žijeme ve společnosti zkorumpované, tím pravděpodobněji budou příští respondenti odpovídat, že "společnost je zkorumpovaná". Index vnímání korupce tak poroste, aniž by skutečně k takové tendenci ve společnosti docházelo.
Spravedlivější při "indexování" korupce je kombinace několika parametrů, z nichž vnímání korupce (či přesněji opouštění prostředí vhodného pro korupci) je pouze jedním z nich.
Pokud jsou společně zkoumány míra ekonomické svobody, výše vládních výdajů, strnulost pracovního trhu, výše daňového zatížení a vymahatelnost práva, dá se spravedlivěji posoudit i prostor pro korupci v dané zemi.
Domnívám se, že k hledání optimálního receptu, jak být úspěšní v boji s korupcí, se nám proto jako východisko nejlépe hodí tzv. Index ekonomické svobody (www.heritage.org/index).
Příčiny korupce
Zmenšování či zvětšování prostoru pro korupci je přímo závislé na zmenšování či zvětšování mohutnosti státu. Lidově řečeno: čím víc razítek, formulářů a žádostí po nás úřady chtějí, tím větší je prostor pro korupci.
Zatlačování korupce je proto během na dlouhou trať. Každý, kdo slibuje zázračné recepty, nehraje s veřejností fér.
Čím více jsou občané zdaňováni, tím více jejich vlastních prostředků plyne do rukou bezejmenných úředníků, kteří tyto finanční prostředky přerozdělují.
Rozrůstá se seznam dotačních titulů. Peníze se dotacemi přerozdělují na ty nejnesmyslnější projekty. Dotovány jsou všemožné a zbytné aktivity.
K absurdnosti to dotáhly eurodotace (což fakticky není nic jiného, než komplikovanější přerozdělování peněz českých daňových poplatníků přes bruselskou byrokratickou filiálku). V Česku dnes již zástupy podnikatelů ví, že pro přidělení (což je přesnější slovo než získání) dotace nerozhoduje kvalita projektu, ale známosti.
Prostor pro korupci významně rozšiřuje škála nejrůznějších regulací. Člověk má dojem, že už se nemůže svobodně ani oběsit na kusu špagátu, který by nebyl řádně certifikován.
Přerozdělování, dotace a regulace podstatně zvyšují nadřazenost a sílu úřednického aparátu. Dotacemi a regulacemi pokřivené prostředí je rájem pro úplatky. Korupce se tetelí blahem při větách: "vyplňte si žádost, my to posoudíme a dáme vám písemně do 30 dnů vědět".
Vláda, která zatlačí do kouta mocný stát a omezí moc byrokracie, zatočí s korupcí.
Zakázky? Pod lupu!
Kdyby nastalo ideální prostředí, ve kterém bude vypisováno minimum veřejných zakázek, korupce by stěží existovala.
Tento požadavek je, bohužel, v současné společnosti nerealizovatelný. Proto je tedy třeba dostat zakázky alespoň pod důslednou a transparentní kontrolu.
Povinností se musí stát "zakázka se životopisem". Vyhlášení, průběh, členové výběrové komise, kritéria posouzení nabídky a jejich váha při rozhodování, protokol o hodnocení. To vše musí viset na webových stránkách obecních úřadů, magistrátů, krajských úřadů i centrálních ministerstev.
Musí skončit praxe dodatků smluv a navyšování koncové ceny o tolik oblíbené "vícepráce". Ne získat zakázku sice za nejnižší cenu, ale pak se v dalším průběhu "dopakovat". Dodatečné kalkulace víceprací pohodlně snímají z firem břímě podnikatelského rizika a rozšiřují prostor pro nejrůznější formy korupce.
Členové výběrových komisí by mohli být vybíráni losem pár minut před otevřením obálek, aby se zamezilo nežádoucímu (korupčnímu) tlaku na členy komise.
Chirurgický zákrok, ne acylpyrin
Zkusme ve správném a žádoucím boji s korupcí přemýšlet o vymýcení kořenů tohoto jevu. Nespoléhejme výhradně na represi a postih, přestože v současné době - a já s tím souhlasím - potřebujeme projít katarzí hlava nehlava.
Ano, chtějme vidět skutečné viníky před řádným soudem, ale chtějme především přetnout tepny, které korupční nádor živí.
Docela jistě se pak obejdeme bez sporných nápadů ministra Peciny.