Kjótský protokol a Evropská unie
Kjótský protokol umírá. A i když není morální radovat se z něčí smrti, v tomto případě jsem velmi rád, že tomu tak je. Tato mezinárodní smlouva sepsaná v japonském městě Kjóto má (měla) za cíl snížit emise skleníkových plynů na zeměkouli. Nutno podotknout, že hlavními lobbyistickými skupinami, které tuto mezinárodní normu prosazovali, byli všemožné ekologické spolky s intenzivní podporou levičáckých organizací a institucí. Ne nadarmo jsou novodobí ekologisté přirovnáváni k „melounu“. Proč? Jsou totiž, stejně jako toto chutné ovoce, uvnitř rudí a na povrchu zelení. Vtipné, že? Bohužel to není vtip, ale realita. Pod rouškou rádoby ušlechtilých „ekologických“ zájmů, zcela bez skrupulí hlásají odpor ke kapitalismu a trhu jako takovému. A vzývají nejrůznější odvary socialismu, který je podle nich lékem na devastaci přírody, ale také na chudobu ve světě (pozoruhodné je, že ekologisté se starají také o chudé ve světě…), nejrůznější válečné konflikty a samozřejmě také na konzumní způsob života dnešní společnosti.
A hle, všichni tito novodobí zachránci světa dostávají na frak. Nejzářivějším příkladem poslední doby je právě Kjótský protokol. Poté, co ho hned po jeho vzniku smetli Američané a Australané, vše záviselo na postoji evropských států a Ruska. Evropské státy, v duchu svého socialisticko-ekologistického přesvědčení, okamžitě s tímto hloupým mezinárodním paktem souhlasili a vřele ho přijali. Aniž by si uvědomili a rozmysleli, jaké to může mít dopady na už tak skomírající evropskou ekonomiku. To však nevadí, hlavní je, že jsme učinili hodně viditelný a mediálně „okecávaný“ krok. A co víc, jsme lepší než Američané. Ti egoisticky a pokrytecky odmítají záchranu světa zato, my – budovatelé Evropské říše, na přírodu myslíme a chceme ji chránit.
Dokonce vrcholní představitelé Evropské unii našli tolik odvahy, že se odvážili kritizovat ty státy, které protokol odmítly. Tehdejší francouzský (Francii v podobném pohlavkování Ameriky nikdo jen tak nepředběhne) ministr životního prostředí prohlásil na adresu prezidenta Bushe jež protokol odmítl: „Jednostranný přístup pana Bushe je provokativní a naprosto nezodpovědný.“ Britský (!) ministr životního prostředí zase velice džentlmensky vyloučil možnost sankcí vůči USA. A tehdejší komisařka EU pro životní prostředí Margot Walströmová pohrozila americkým podnikům jakousi temnou a neurčitou výhružkou. To jen pro ilustraci, abychom si dokázali udělat obrázek, jak vrcholní představitelé unie a členských států kritizovali postoj prezidenta Bushe a velebili sami sebe za postoj svůj.
Všechno výše uvedené říkám proto, že podle nejnovějších výzkumů, ten poslední uveřejnil britský výzkumný ústav IPPR, nejsou schopné evropské státy splnit požadavky Kjótského protokolu. Snad pouze Británie a Švédsko jsou tak nějak na dobré cestě ke splnění svých závazků. Ostatní silně pokulhávají, nebo dokonce ještě stojí na místě. Takže se ukazuje, že ten velebený a téměř uctívaný pakt prostě není možné brát vážně. Navíc tato „Kjótská krize“ dává za pravdu všem, kteří tvrdili, že protokol je krajně nespravedlivý, protože hlavní břemeno snižování emisí by leželo na bedrech rozvinutých států a rozvojové, které však také vypouštějí škodlivé plyny do ovzduší, byly z protokolu jaksi nepochopitelně vyňaty. Další pádná námitka, která je zcela oprávněná a nyní prokázaná se týkala právě neskutečně náročných a tvrdých, takřka nesplnitelných podmínek, které protokol určoval. To, že to byla pravda nám nyní ilustruje Evropa, která zkrátka závazky z Kjóta neumí dodržet. Ovšem nejpádnější argument je čistě ekonomický. Snížení emisí tak, jak to požaduje protokol, by znamenalo dramatické omezení hospodářské úrovně ve většině zemí. Již jsem zaslechl, že tato námitka je chabá a právě v Evropě se to ukazuje. Kdeže! Právě naopak. To, že evropské státy nezaznamenaly hospodářský pokles je právě kvůli tomu, že neplní podmínky protokolu. Nic víc v tom nehledejme. No a v neposlední řadě je zde otázka, zda je vůbec reálné, aby podobné opatření jako je Kjótský protokol vedlo k zamýšlenému cílu, tedy snížení emisí a zastavení globálního oteplování. Jsou totiž vědecké názory, které tvrdí, že globální oteplování planety prostě není dílo člověka. Že se zkrátka jedná pouze a přírodní jev, který stejně člověk nemůže zvrátit. A takovéto názory nelze odbýt pouhým konstatováním, že je to pouze divadélko prezidenta Bushe a jemu podobným. Tyto názory musíme brát stejně vážně, jak bereme jiné, opačné postoje. Nikdo nemá právo banalizovat a shazovat jiný názor, byť je diametrálně odlišný.
Takže abych to shrnul. Evropské státy, které podepsali Kjótský protokol, podle studie britské výzkumné IPPR nedokáží splnit závazky stanovené protokolem. A tím de facto zasadili poslední, zřejmě smrtelnou, ránu tomu velmi pošetilému, avšak ambiciosnímu plánu na snížení emisí skleníkových plynů na planetě. Nejenže se prokázalo, že všichni odpůrci toho plánu měli pravdu, když říkali, že je špatný a nemůže v takovéto podobě fungovat. Naopak utřeli ti, jež tvrdili, že protokol je spása na hynoucí planetu. A nejkurióznější je to, že sami vrcholní představitelé EU kritizovali jiné, že protokol smetli, a teď sami členské státy nedokáží závazkům dostát. Proto bych doporučil, představitelům unie, aby nejdříve mysleli a až teprve potom vynášeli soudy a kritizovali jiné. Navíc za něco, co sami nedokáží splnit.