Je třeba odebrat jí témata, jako je svoboda jednotlivce, role státu, míra přerozdělování, míra regulace, poměr práva veřejného a soukromého, jako je debata o nutném rozsahu veřejných statků. Politici napříště mají už jen soutěžit o to, kdo umí lépe spravit vodovod, utáhnout matku nebo šroubek, vyprosit si balík peněz na tom kterém úřadu.

O důležitých věcech je přece dávno rozhodnuto, z Bruselu nám má už navždy vládnout politicky korektní, sociálně spravedlivá a patřičně zezelenalá moc elit havlovského typu. Nač se zaobírat základními univerzálními tématy, je třeba už jen polevičácku řešit za lidi jejich denní strasti, vnucovat jim schválenou podobu dobra až do jejich obýváků, kuchyní a ložnic.

Tomu se přizpůsobuje i avantgardní předvoj nové, omyvatelné a aseptické eurocivilizace: Česká televize. A tak už poněkolikáté rozbila předvolební kampaň na svých obrazovkách do jednotlivých regionů. A ptá se tamních lídrů, co hezkého udělají pro svůj kraj, pro místní nemocnici, nádraží, spalovnu. A nikomu to není divné. Nikdo neřekne: to ale nejsou krajské volby, to jsou celostátní parlamentní volby, jejich tématem má být zásadní směřování celé republiky!

Jenže co je občanům do nějakého zásadního směřování, to už bylo dohodnuto jinde. A tak je třeba vnutit voličům představu, že lepší kandidát je ten, co umí odrecitovat, kde všude v kraji spraví most a který kopec zachrání před zlými podnikateli.

A hlavní politické strany tuhle hru nadšeně přijímají. Politiku už v nich nedělá skoro nikdo, jejich vedení ovládli regionální bossové, na ideje není čas, nabízí se dokola jen samá řešení, nabízí se operativa, nabízí se dílčí dobra, o jejichž nadstranické užitečnosti přece nikdo nepochybuje.

A my budeme spokojeni, protože od té hnusné politiky bude navždy pokoj.