Petr Hájek o podobnosti totality za komunismu a v Evropské unii
„Promyšlenost, důslednost a naléhavost, s níž měl být skutečný Bůh z lidských myslí ´navždy´ odstraněn, ukazovaly, jak vážným protivníkem totalitní moci byl. Všechno duchovní, rámec explicitní fyzické existence přesahující, totiž bezprostředně souviselo s odstraněním zbytků lidské svobody… Formálně existovalo kdeco včetně svobody (i svobody slova a projevu), demokratických institucí a voleb. Faktickou moc však měla místní Rada Rudých Moudrých (s občanským názvem Předsednictvo Ústředního výboru KSČ). Jejím úkolem bylo aplikovat na regionální podmínky rozhodnutí Rady Rudých Nejmoudřejších (Politbyro ÚV Komunistické strany Sovětského svazu) a zajišťovat implementaci moskevských norem na všechno do právních systémů členských států socialistického tábora. Svobody byly potichu i nahlas suspendovány výměnou za ´sociální jistoty´pracujících. Například právo na práci (komplementární k pracovní povinnosti), právo na ´bezplatné´zdravotní zabezpečení, právo na ubytování (kompenzované policejně deklarovanou adresou ´stálého bydliště´) a podobně. Nepřipomínám tyto banální střípky z dob ztraceného ráje socialismu kvůli „poučení pro děvčátka“, ale proto, že po krátké epizodě relativní svobody se opět masivně vracejí do našich životů. Povinná „implementace“ zákonů a nařízení Rady Evropské unie, respektive evropských komisařů (děsivé, jak je sovětský bolševický slovník nesmrtelný) prostřednictvím regionálních odnoží v podobě místních vlád a parlamentů, formálně ještě samostatných států, ovšem s výrazně ´omezenou suverenitou´ (doktrína omezené suverenity byla za Brežněva nejkřiklavějším příkladem otevřeného sovětského imperialismu). Námitka, že se tak děje na základě demokratického referenda o našem přistoupení k Evropské unii, je ve všech myslitelných ohledech a souvislostech asi stejně relevantní jako tvrzení, že v roce 1946 komunisté zvítězili v demokratických volbách, takže únor 1948 nebyl ústavní puč, ale regulérní důsledek svobodného rozhodnutí voličů.“
HÁJEK, Petr: Smrt ve středu, Dokořán, Praha 2009
