Je to tu: 90 procent Nizozemců nechce Řecko, sebe ani Německo v eurozoně
S postupující snahou politiků o stále hlubší integraci v EU se objevuje stále více slabosti celého umělého projektu unie i eurozony. Občané Francie a Nizozemí nechtěli Evropskou ústavu, jiným zase nedali politici šanci něco říct. Irové díky své ústavě měli šanci říct NE Lisabonské smlouvě a za to je donutili k druhému hlasování. Jistě by zvládli pod taktovkou Bruselu i třetí a čtvrté, kdyby to náhodou nevyšlo. Postupně se projevují další a další důsledky současného směřování EU, společné měny i Lisabonské smlouvy.
Pokud někdo opravdu má zájem o unijní informace a není slepě zahleděný, sežene je. Ty, co se na něj sypou z televize, novin a rádia, a jejichž základ je zejména v tom, že jsou oficiální a „jedině správné“, nemají dostatečnou relevanci. Jsou totiž účelové. Když se ale začnete v Evropské unii ptát občanů a ne politiků, je vše jinak. Také lidé v České republice mnohdy netuší, jak je to doopravdy a mají přirozenou obavu z neznáma, nebo alespoň z toho, co za neznámo aktuálně považují. Nedostatečná známost faktů pak jen podporuje přesvědčení, že je lepší bud nedělat nic a setrvat v současném stavu, nebo jej ještě podporovat. Každý úspěšný člověk v jakémkoli oborů Vám ale řekne, že jeden ze základních předpokladů úspěchu je mimo jiné také schopnost zatáhnout za brzdu, zastavit, zapomenout na špatnou cestu (ale poučit se), vystoupit a začít jinak. Kdo toto neumí a není toho schopen, ztratí pak daleko víc a někdy všechno.
V souvislosti s naším členstvím v EU a tlakem politiky na to, abychom přijali euro, tedy raději znovu zmiňme, že mít korunu je dobré a umožňuje nám to operovat s ní tak, abychom vykryli možné problémy na finančních trzích. Nejenže není důvod spěchat, ale podle mě jsou navíc zápory zavedení společné měny silnější než klady. Jsem zastáncem toho, abychom euro nezaváděli vůbec. Kdo si myslí, že nám nějaké plnění kritérií, které kdysi porušili při zavádění společné měny i Francie s Německem (a dnes nedodržuje kritéria ŽÁDNÝ stát eurozony), pomůže k tomu, abychom my sami zlepšili hospodaření, mýlí se. Současné parlamentní strany toho podle mě zaprvé nejsou schopny, protože si na půjčování a přerozdělování zvykly, a zadruhé přece musíme změnit chování a vztah k rozpočtu nikoli kvůli EU, ale sobě samým a našim dětem. Jestli chce někdo plnit cizí kriteria kvůli cizím nárokům na zavedení cizí měny, je podle mě pokrytec, který prostě není schopný řešit zásadní problémy ve vlastní zemi a bláhově se domnívá, že přenesení a rozpliznutí odpovědnosti za hranice státu k řešení pomohou.
Zastánci integrace se také snaží (když říkám, že nikdy není jen jedna varianta, a že účast v EU je špatná a má více nevýhod než výhod) argumentovat "volným pohybem zboží, služeb, osob a kapitálu". Mnohdy ale ani oni neví, že ty jsou zaručeny naší již proběhlou ratifikací zcela jiného dokumentu.
Je jím Dohoda o Evropském hospodářském prostoru.
Situace nabírá stále rychlejší tempo. Brusel si již týdny neví rady s Řeckem. Za sebe říkám na rovinu, že bych se nerozhodoval ani minutu. V baráku, pokud mám možnost to ovlivnit, lháře a podvodníka nechci. Politici v Bruselu i jednotlivých zemích EU si nicméně v rámci jednání o pomoci myslí něco jiného. Zaštiťují se sociální politikou a „solidaritou“. Zapomněli se ale, jak je jejich dobrým zvykem, zeptat primárně občanů ve všech zemích, co si o tom myslí. Co si myslí o Evropské ústavě, co si myslí o Lisabonské smlouvě, jaký mají názor na euro.
A tak to za ně tentokrát udělal nizozemský deník De Telegraaf alespoň v Holandsku. A výsledek? Pro nás, kteří s lidmi na ulicích v unii mluvíme a ptáme se jich, očekávaný. Politici jsou ovšem zděšení.
„V průzkumu se pro odchod Řecka z eurozony vyslovilo z 5300 respondentů asi 92 procent. Zhruba stejný je podíl Nizozemců, kteří by přivítali, kdyby jejich země opustila euro a vrátila se k vlastní měně. Více než 90 procent z nich však bylo také pro to, aby z eurozony odešlo i Nizozemsko spolu s Německem."
(více zde)
Podle mě je to jen další kamínek do mozaiky skutečného většinové názoru občanů v EU. Zatím jim politici nedali příležitost do toho mluvit a z peněz všech daňových poplatníků si platí jen PROunijní propagandu. Až začnou v Evropě vyhrávat ve volbách strany, které se konečně budou občanů ptát co chtějí (stejně jako to tentokrát udělal deník De Telegraaf) – a pak to tak také udělají, vrátí se podle mě na starý kontinent skutečná svoboda a demokracie a místo unifikované EU tu konečně vznikne Evropa suverénních svobodných národů, v úctě a pokoře zcela respektující všechnu tu krásnou rozdílnost, rozmanitost, historii, kulturu, tradice a zvyky.