„Pětiletka“ komunistů v podání EU: Evropa 2020 - Dohnat a předehnat
Každý krok EU nám dává za pravdu a přesto chtějí lidé stále žít v iluzi. Tak tedy znovu a přidáme grády. Evropská komise totiž představila plán, jak se stát územím, kde zítra znamená již včera.

Pro ty, kteří ne zcela tuší souvislosti, nejprve připomeneme něco z historie. Pětiletý plán (říkalo se mu pětiletky), byl základní ekonomickou koncepcí SSSR a ostatních zemí se socialistickým zřízením. Podle nich organizovali komunisté celé hospodářství země. V plánech bylo přesně uvedeno, kolik se bude vyrábět kterého zboží, kde se bude vyrábět, za jakou cenu, jaké budou mzdy a kolik bude pracovníků v jednotlivých podnicích. Dříve byly tyto plány ve světě kritizovány, zejména pak od západních ekonomů. Prý byly pětiletky typickým příkladem naplnění centrálního plánování, které omezovalo svobodný ekonomický vývoj. Ten, jak známo, je primárně naplňován na základě skutečné nabídky a skutečné poptávky, nikoli centrálně naplánovaných parametrů. A jaký je po letech v EU výsledek této „západní“ kritiky? Evropská unie nyní jede podle desetiletky… tedy vlastně už ne. To bylo ještě včera. Jmenovala se Lisabonská strategie. Dnes už je tato v zapomnění a Evropská komise vyrukovala s novým ambiciózním plánem. Je také na deset let a jmenuje se Evropa 2020.

Nutno dodat, že původní desetiletka dopadla naprostým fiaskem. EU ji představila v roce 2000 a nalinkovala v ní také odvážný plán. Cílem bylo udělat z EU nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější světovou ekonomiku. Výsledky známe. Již jsem psal, že v ambiciózních cílech v oblasti růstu HDP a zvýšení zaměstnanosti EU totálně propadla, a že ji přeskočily v těchto ukazatelích i Jihovýchodní Asie, Střední Východ a dokonce i subsaharská Afrika. Jediné, co s úspěchem vyrostlo, byl počet úředníků EU, počet státních zaměstnanců v jednotlivých zemích, aby se státy lépe vypořádaly se vzrůstající byrokracií, a také dluhy jednotlivých členských států v oblasti veřejných financí. Podle aktuálních údajů Mezinárodního měnového fondu HDP klesl a zaměstnanost se zvětšila. Průmyslová výroba se vrátila na úroveň 90. let minulého století a bez práce je nyní kolem 23 milionů Evropanů, tedy asi 10% populace v produktivním věku...
V novém plánu Evropa 2020 si Evropská komise vytýčila nové cíle. Doslova dohnat a předehnat. Prý přišli na to, jak během deseti let zvýšit zaměstnanost Evropanů v produktivním věku ze současných 69 procent na 75 a také jak zvýšit počet vysokoškoláků. Jo a také jak snížit počet lidí pod hranicí chudoby. Jak to všechno chtějí udělat, to už v materiálu nenajdete. Ale cíle jsou to smělé. Jako pětiletky za komunistů, nebo desetiletka EU v podobě "Lisabonské strategie".

Moji odpůrci mi do diskusí systematicky píší, že v EU není centrální plánování a řízení, a že poskytuje velké svobody národním státům. Mám pro ně dnes jeden vzkaz z Bruselu od José Barrosa. On totiž to, co si někteří myslí, že v EU není, považuje za potřebné ještě posílit. Cituji: "Rozdíly mezi členskými státy mají přímý dopad na každého. Jsme nyní na sobě více vzájemně závislí než kdy předtím. Potřebujeme hospodářskou koordinaci více než kdy jindy." Nutnost centrálního řízení a plánování v oblasti hospodářství považuje on i Evropská komise za cestu k prosperitě. Nezbývá než dodat, že přesně to si mysleli komunisté v době svých vyhlašovaných dvouletek a pětiletek.
Lidi, říkám Vám, Evropská unie je ztracená cesta. Tohle nikam nevede a každý rok to bude stát víc a víc peněz. Vystupme z toho, dokud je čas.