Pat Buchanan: Eurábia: Návrat Maurů – muslimská invaze do Španěl již nyní začala
V Kolumbově roce 1492, Ferdinand a Isabela dokončili reconquistu, kdy po osmi staletích vytlačili Maury z Granady a Španělska. Ale druhá muslimská invaze do Španěl již nyní začala.
Maroko je přístavištěm, kde se naloďují cizinci z arabských a afrických národů, jejichž cílem je Španělsko. Tři miliony už to dokázaly a zvýšily tak počet imigrantské populace ve Španělsku na 8,4 %, což je jedno z nejvyšších čísel mezi evropskými zeměmi, v zemi, kde je počet novorozenců jeden z nejnižších na světě. Ale Španělé se již začali zlobit na přistěhovalecký příliv a tolerantní politiku, která jej umožňuje.
Po madridských bombových útocích z jedenáctého března 2004, které usmrtily 190 lidí a 1800 jich zranily, kdy vůdce atentátníků, který byl Tunisan, spáchal sebevraždu a jedenáct z patnácti obviněných z terorismu, byli Maročané. Španělské autority se shodly na marocké islamistické bojové skupině jako hlavním objektu vyšetřování.
Když stovky Afričanů vzaly útokem španělské enklávy Ceuta a Mellila na africkém pobřeží v říjnu 2005 a premiér Zapatero amnestoval šest set tisíc ilegálních vetřelců, jeho obliba poklesla a procento Španělů, považujících imigraci za národní problém číslo jedna vzrostlo z 31 na 54 %.
Melilla je šedesátitisícové španělské město na španělském pobřeží s šestimílovou hranicí s Marokem. Je chráněno vysokými zdmi, obehnáno ostnatým drátem a střeženo španělskou legií i marockou občanskou gardou. Afričané útočí na bezpečnostní síly kameny a setkávají se s gumovými projektily, bajonety a puškami. Daniel Pipes popisuje dva incidenty z pozdního léta 2005 : Uprostřed září, Afričané začali útočit masově na hranici. Rozmísťujíce hrubě opracované žebříky z větví, využívali vlastní váhy, aby v několika místech prorazili zeď jak se jeden z nich vyjádřil : Šli jsme ve skupině a skákali. Věděli jsme, že někteří projdou, jiní budou zraněni a jiní možná zemřou, ale že musíme projít ať to stojí cokoliv.
Tato taktika funguje Když něco přes tisíc osob zkoušelo vniknout do Mellily v září 2005, odhadem tři sta jich uspělo. Začátkem října, se 650 osob pokoušelo přelézt zdi a říká se, že 350 jich to dokázalo.
V této srpnové epizodě bylo zabito dvanáct Afričanů. Maroko poté zatklo na tři tisíce těch, kteří se pokusili prorazit zdi. Tisícovka jich byla letecky dopravena do země původu, více než tisíc pak bylo dopraveno na jih do pouště, daleko od španělských enkláv. Pipes popisuje dilema, jemuž Evropa stojí tváří v tvář.
„Rozsáhlé pašování osob a lidské vlny, vrstvící se přes opevněné pozice představují nejsilnější ukázku závažného a vzrůstajícího dilematu : jak ostrovy míru a hojnosti přežijí v oceánu války a deprivace, jak si klesající evropská populace udrží svou historickou kulturu a jak státy od Turecka přes Mali po Mexiko vyřeší své problémy, namísto jejich vývozu."
S uzavřením cesty Cuta Melilla ze strany Španělů i Maročanů v pozdní zimě 2006, Afričané našli mnohem nebezpečnější cestu do Španělska a Evropy. Tisíce západoafričanů vyplavilo moře u Kanárských ostrovů, 300 mil od Mauretánie. Byli umístěni do přelidněného internačního tábora.
Leslie Crawford z Financial Times píše : „Mnoho imigrantů bylo zachráněno poté co se jejich chatrná plavidla převrhla nebo potopila během nebezpečné, tři sta mil dlouhé cestě z Mauretánie, posledního pokusu putujících Afričanů dosáhnout Evropy. Španělské úřady odhadují, že okolo patnácti tisíc západoafričanů čeká na svůj pokus o přeplutí, poté co Maroko a Alžírsko minulý rok uzavřelo směr severních migračních cest do Středomoří. Slovy Manela Pomba, španělského vyslance pro záležitosti rozsáhlých humanitárních událostí : „Postavíte překážku proudění imigrantů přes Gibraltarský průliv a oni přicházejí do Mauretánie a zkouší překonat tři sta mil moře na velmi, velmi hrozné cestě na Kanárské ostrovy.“ Dokonce ani riziko smrti, které tito přistěhovalci svobodně přijali je nezastaví v jejich příchodu – příchodu do Evropy.
Z knihy State of Emergency přeložil Marek Skřipský