Nárok na zemi izraelskou
V době nadvlády osmánských Turků v Palestině byla země v úpadku, zpustošena a málo obydlena. Bez zeleně, bez stromů, malárie, místy močály, na mnoha místech poušť a tu a tam městečko.
Mark Twain popsal tehdejší Palestinu roku 1867 slovy: "Beznadějná, neutěšená, v žíni a popele, Nazaret pustý, nedaleko Jordánu špinavé stany beduínů, Jericho jako proklaté, z proslulého Jeruzaléma je ubohá vesnice, z Kafarnaum jsou ruiny, Magdala je domov arabských žebráků, Betsaida a Korozaim zmizely, země v dezolátním stavu. Proč? Může Boží prokletí vypadat utěšeně?" (Mark Twain, The Innocent´s Abrod)
Podle židovských pramenů tam v 1880 žilo max.250 000 Arabů, Arabové uvádějí počet až 480 tisíc a 24 000 Židů. Až 25% těchto Arabů přišlo z Egypta, Alžírska, Turecka a jiných zemí. Palestina byla zanedbanou částí upadající, zkorumpované osmanské říše. Nebyl to státní útvar, jen souhrn vesniček s chudými pastevci a drobnými zemědělci na pronajaté půdě. Neexistovalo žádné "národní povědomí", jen příslušnost k místnímu kmeni či vesnici. Arabové se cítili být součástí jižní Sýrie.
Židé žili v zemi od biblických dob. Byli nepatrnou menšinou až do první vlny přistěhovalců v 1880, která čítala až 80 000. Čtyřicet židovských rodin tehdy založilo osadu Rišon-le Sion, ke které se připojili Arabové z Egypta. Židé začali půdu kultivovat a všichni žili v pokoji. Pokud nezemřeli na malárii anebo nebyli zabiti beduíny, těšili se Židé z prvních úspěchů a zakládali další osady. Jeruzalém, Safed, Tibéria a Haifa začaly růst. V 1909 bylo založeno první čistě židovské město, Tel Aviv. S židovskými úspěchy přibývalo arabských útoků, přestože se jejich životní úroveň díky Židům rapidně zvyšovala.
Dnešní média šíří informace, že Izrael okupuje zemi, patřící Arabům, kteří žili ve státě Palestina. Tehdejší Arabové se však hlásili k Sýrii. Jediní "Palestinci" byli tehdy Židé. Jejich noviny se jmenovaly The Palestine Post (dnešní The Jerusalem Post) Zdevastovanou půdu Židé nakoupili od nepřítomných tureckých vlastníků. V době britského mandátu se přistěhovalo ilegálně okolo 12% dalších Arabů. Jejich nekontrolovatelnou imigraci dokonce kritizoval i Winston Churchill. Přesto vznikl mýtus, že tam Arabové žili "po generace."
Po vzniku státu Izrael uprchlo ze země podle OSN 750 000 Arabů. Někteří podlehli arabské propagandě a některé vyhnala izraelská armáda. Podle webu palestinských Arabů "polovina uprchla v panice ze strachu a druhá byla vyhnána Židy z Evropy." Z arabských zemí muselo po roce 1948 uprchnout 820 000 Židů, zanechajíc majetky za desítky miliard dolarů. Z nich našlo 600 tisíc nový domov v Izraeli.
(http://www.palestinehistory.com/palst.htm)
Arabští uprchlíci dnes žijí v táborech v Gaze, na území Judeje a Samaří anebo v okolních zemích. Z 820 000 vyhnaných Židů nežije v táborech ani jeden. Arabští uprchlíci byli do špinavých táborů umístěni Araby, kteří šli do války proti Židům, ale válku prohráli. Navzdory milionům dolarů od bohatých arabských zemí, od OSN, EU a dalších, statisíce Arabů dodnes živoří v nedůstojných podmínkách a nebyli začleněni do arabské společnosti.
Palestinští Arabové jsou obětí nečestného jednání, jsou pěšáky ve hře, kterou rozehráli jejich mocnější arabští bratři. Jaká škoda se napáchala v duši palestinských Arabů, jestliže jejich mládež vidí v sebevraždě pozitivní ideál? Kdo je odpovědný za tuto tragédii? Izrael to není. Palestinští Arabové sdílejí s jejich na ropu bohatými arabskými zeměmi společnou kulturu a náboženství.
Připustíme-li, že Izrael "okupuje" území Judeje a Samaří, pak ho okupuje pouze Jordánsku, které se ho zmocnilo násilím v 1948 a zakázalo vstup Židům. Jak přišlo k tomu území Jordánsko? Judea a Samaří byly součástí britského mandátu a Jordánsku nepatřilo. Mohli tam žít Židé i Arabové. Tato bývalá osmanská provincie byla pod britskou správou a v moderní historii nepatřila žádnému státu. Žili si půdu legálně vykupovali od nepřítomných vlastníků. Jejich téměř 4000leté spojení se zemí je nesporné. Jejich prosperující stát je terčem nenávistí okolních národů, poněvadž jejich holá existence je urážkou islámského náboženství sousedů. Arabové zapomínají, že Bůh Židů je větší než ten islámský a bude mít poslední slovo.
(z knihy Steveho Maltze, The Land of Many names; Izraelské velvyslanectví Berlín, ko)