BUDOVATELSKÁ PÍSEŇ EVROPSKÉ UNIE
„Evropu silnější, svobodnější, lidsky důstojnější, tolerantnější, solidárnější, pilně a rigorózně prosazující ducha spolupráce a nový instituční řád, řešící problémy nás všech, dosahující dalšího pokroku v koordinaci národních ekonomických politik na konsolidaci zotavení, schopnější mluvit ve světě jedním pevným jazykem na obranu svých hodnot a zájmů, přibližující unii a posilující její užitečnost všem obyvatelům Evropy, zintensivňující koordinaci ke stimulaci našich ekonomik a pokládající základy udržitelného růstu.“
Takto nadšeně a náruživě budovatelský závazek (ještě ne úplně plán) svorně zarecitovali oba prezidenti Evropské unie hned po novoročním vystřízlivění 3. ledna. EU má teď dva prezidenty – toho nového všeevropského pětiletého a toho starého půlročně rotujícího. Tím je tentokrát španělský premiér Zapatero, za jehož vlády si Španělsko vybudovalo nezaměstnanost 19,5 procent a na půlrok svého prezidentství rozpočetlo 100 milionů eur. O dvou prezidentech, zvlášť takto kvalifikovaných, se unie bude jistě budovat líp a ne-li přímo budovat, aspoň o budování lépe zpívat, dvojhlasně, třebaže unisono. Zpívejme si s nimi budovatelsky dál:
Udržitelnost ekonomická znamená „větší konkurenceschopnost, větší zakořeněnost ve vzdělání, školení, výzkumu a vývoji“. Udržitelnost environmentální a sociální znamená „schopnost nadále vést v boji proti klimatickým změnám a hájit sociální soudržnost a bezpečí“. Udržitelnost mezinárodně politická znamená „upevnit vedoucí úlohu EU v multipolárním světě“ a nastavit EU jako „bezpečný referenční bod pro demokracii, lidská práva a sociální pokrok pro svět“.
Rétorika hodná hrdinů socialistické práce. Díky Lisabonské smlouvě se to teď bude dít samo od sebe, s naprostou samozřejmostí a setrvačností, libují si prezidenti. Evropa teď bude „mít hlas silnější a jednotnější.“ Zavedení Lisabonské smlouvy dává občanům „možnost mluvit do legislativního procesu unie“ a nabízí jim „příležitost cítit, jak je unie relevantní v jejich každodenním životě, jejich svobodách a jejich bezpečnosti“. Začlenění charty základních práv, genderové rovnoprávnosti a společného řízení migračních toků jsou „první kroky na dlouhé cestě, kterou pocestujeme spolu.“ (Odkud kam ty migrační toky povedou, prezidenti neupřesňují, ale my se můžeme logicky spolehnout, že to bude odtamtud, kde už jsou, tam, kde ještě nejsou, tedy naším směrem).
Bude nás na té cestě čekat spousta nových privilegií, vesměs ve formě radostného přispívání na přibývající úřednictvo. Nový prezident bude stát odhadem 350 milionů eur včetně nové presidentské budovy a personálu. Výdaje na ministryni zahraničí zatím nejsou spočítány, ale dají se odhadnout i z toho, že jen její cestovní výdaje v předchozí funkci obchodní komisařky vycházely v průměru na 14.000 eur na jednu cestu. Vysoce kvalifikovaný personál bude vést desítky nových velvyslanectví „Evropské služby pro vnější akci“, jak si říká nová evropská diplomacie. Těch už bylo za dva měsíce pod názvem „delegace EU“ nenápadně ustaveno přes padesát a mají pověření zastupovat celou EU a koordinovat působení jednotlivých velvyslanectví členských států. Think-tank vysoce kvalifikovaných odborníků už vypracovává náplň jejich činnosti a doporučuje, aby vedle obvyklé diplomatické činnosti také rozdávaly finanční pomoc Africe a Palestině a propagovaly evropský film na Fidži.
Evropská komise si zvyšuje rozpočet na cestování z loňských 4 milionů eur, z nichž její prezident Barroso utratil 700.000. Rozpočtový výbor Evropského parlamentu schválil: Koupi impozantní budovy pro svoji londýnskou representaci ze 35 milionů eur. Pokračování rekreačně-pracovních schůzí různých svých výborů na způsob loňského pobytu poslanců na tropickém Réunionu za 190.000 eur nebo cesty po Rumunsku za 360.000. Zvýšení měsíčního asistentského příplatku každému poslanci o 1.500 eur měsíčně, na 13 milionů ročně. Nábor dalších stopadesáti administrativních zaměstnanců, aby parlament všechny ty přibývající povinnosti stíhal. Celkový nový rozpočet parlamentu je 1,6 miliardy eur. Z něho čtvrt milionu jde na lyžařské a letní prázdniny pro děti činitelů EU.
V úsilí o vyčerpání loňského rozpočtu, aby mohl být zvýšen letošní, utratil parlament 2,3 miliony na renovaci svého sportovního centra, 4,3 miliony na nové návštěvnické centrum, ačkoli už jedno má, půl milionu na nové limusiny a za 8,8 milionů si opravil střechu své štrasburské budovy. Loňský rozpočet 6,7 milionů na dotace pro nevládní organizace propagující světlé stránky EU se jen nepatrně zvýší. A ještě jeden pozoruhodný výdaj, o němž není jisté, kdo jej schválil, ani kolik stojí: Na půl milionu se zvýšil počet terminálů umožňujících přístup do takzvaného Schengenského informačního systému, který ukládá osobní informace o všech evropských občanech. To je ten, který nám bude dávat tu příležitost cítit, jak je ta unie relevantní v těch našich svobodách a té naší bezpečnosti.
Mezitím francouzská banka Société Général hovoří o „nevyhnutelném rozpadu eura“ a očekávané „kompletní krizi v eurozóně“, která projevuje „hluboce zakořeněné vady od samého začátku“. Euro se hroutí pod tíhou řeckého deficitu, který nás bude stát 30 miliard, jen „v první fázi“, podle odborníků banky BNP Paribas. Celkový deficit eurozóny, až se o almužnu nevyhnutelně přihlásí i deficity Španělska, Portugalska a Irska, by se mohl vyšplhat až na 320 miliard.
Kde na to všechno vezmeme peníze? No přece z bezedných kapes bohatých evropských poplatníků. Zapatero už prostřednictvím španělského tisku oznámil, že od Evropské odborové konfederace obdržel seznam požadavků na „obnovení fiskální spravedlnosti“. Patří k nim „regulace finančních trhů nastolením transakční daně, zrušení daňových rájů a schválení direktivy zavádějící společnou bázi pro korporační daň“. Dokument na toto téma už předložili socialističtí poslanci s návrhy na „zvýšení rozpočtu EU, jednotné daně a harmonizaci DPH v celém EU“. K prosazení v parlamentě určitě pomůže vtipnost dokumentu. Jeho název „The EU´s 2020 Vision“ je důmyslná slovní hříčka na „20-20 vision“ znamenající v angličtině dokonalý zrak. Ten, pravda, Evropská unie nepochybně má. Podle studie ekonomů najatých pro tento účel parlamentem, by harmonizace daní umožnila umožnila „hladké fungování jednotného trhu a vytvoří to pojistku proti asymetrickým šokům a krizím“. Přijde na pořad jednání už letos, naznačují „vysoce postavené prameny v Bruselu“.
Na další novou daň přišel Nicolas Sarkozy. Říká jí “klimatická” a bude ji vybírat formou “uhlíkových tarifů” na dovoz ze zemí s méně přísnými ekologickými zákony. Budou ji platit dovozci, kteří si ni samozřejmě zvednou ceny, takže zase půjde z kapes občanů. A ještě důmyslnější daň zvažuje Evropská komise pod předběžnou neoficiální přezdívkou „popelnicová“. Bude to vlastně pokuta za nesprávné odbavování a třídění odpadků, jaká už existuje v Německu. Dohlížet na naše popelnice a vybírat pokutu bude „Odpadková implementační agentura“, zaměstnávající desetitisíce inspektorů a hlídačů. Ty zaplatí nějaká další důmyslná daň, kterou budou vybírat další inspektoři a hlídači, na jejichž platy se vybere další novou daní, kterou budou vybírat další inspektoři ....
A v samém tom horečnatém tvůrčím vymýšlení jakoby si nikdo nevšiml, že ekonomický růst eurozóny poklesl na 0,1 procento. Kdo si všiml, jakoby nechápal, čím to. Kromě možná loňského europrezidenta švédského, který se dal slyšet, že „Evropská unie riskuje, že se stane irelevantním muzeem.“
Vyšlo v týdeníku Euro
