Topolánek teologem aneb nevzdělaný a ideově nezakotvený „chlap s gulemi“
„Fišer není gay, ale Žid, ten uhne ještě dřív. To souvisí s jeho charakterem“, rozumuje v rozhovoru pro sodomský časopis náš bývalý premiér, maje přitom na hlavě jakousi podivnou hučku. A aby toho moudra nebylo málo, ještě jsme se stihli dozvědět, že „prvotní křesťanství bylo bez církve, církev se chopila díky různým liturgickým…, díky oblbování mas, díky brainwashingu (vymývání mozků) se zmocnili těch lidí a jejich mozků".
M. Topolánek to teď schytává ze všech stran. Za práva křesťanů a na obranu Církve vystupuje světský husita Paroubek či matrikový katolík Sobotka, jejichž partaj schvaluje zákony, jež jsou v přímém protikladu s přirozeným i zjeveným mravním zákonem („Nelze být zároveň řádným katolíkem a opravdovým socialistou“, Pius XI, Quadragesimo anno). Synovi premiéra Fischera zase Topolánkovo plácání zpřítomňuje holocaust. Obojí je stejně hloupé jako vlastní Topolánkovy výroky.
Topolánkova vulgární ekleziologie by se možná ujala na schůzi nedávno obnoveného Komunistického svazu mládeže, v zednářské loži či klubu přátel Dana Browna, mezi slušnými a vzdělanými lidmi však musí souběžně vzbudit pobavení i pohoršení.
Oddělit křesťanství od Církve může jenom ten, kdo trpí akutním nedostatkem historického vzdělání, jakož i mankem v oblasti logického uvažování. Jedním ze dvou pramenů křesťanského smýšlení, k němuž se M. Topolánek jinak verbálně hlásí, je Bible. Mnozí s ní dnes zacházejí tak, jako by po Ježíšově nanebevstoupení spadla přímo s nebe, snad i s obalem a záložkami. Čtou si v ní způsobem, před kterým varuje sv. Petr v závěru své druhé epištoly: „Některé věci jsou v ní těžko srozumitelné; ty lidé nevzdělaní a neutvrzení ve víře překrucují, tak jako i ostatní Písma, k své vlastní záhubě“. Proto k autentickému poznání biblických pravd je třeba téže autority, jež stála u rozhodnutí, které z kolujících evangelií a apoštolských listů věrně předkládají Kristovu nauku. Ano, byla to církevní autorita, konkrétně církevní koncil v Kartágu (r. 397) a následně koncily další, jež rozhodla o kánonu neomylných textů, z nichž je následně utvořena kniha jediná – Bible. Proto se každý, kdo se Biblí ohání proti Církvi, chová nerozumně, neboť je sám se sebou v rozporu. A to není právě příjemné zjištění.
Chce-li se tedy M. Topolánek dovolávat křesťanství jako svého myšlenkového východiska, nemůže tak právem činit bez toho, že by o podstatě křesťanského světonázoru smýšlel tak, jak o něm smýšlí Církev. Má-li tedy mít „pevnou vazbu na křesťanství“, jak o sobě sám prohlašuje, pak nemůže mít liberální postoj k manželské nevěře či homosexualitě, jak o tom pro změnu dosvědčuje svým životem. Tuto souvislost by měl nahlédnout každý, věřící i bezvěrec.
Ale budiž, M. Topolánek se v náboženské oblasti projevil jako hochštapler, čímž se od české většinové společnosti nijak neliší. V zásadě bych nad tím mávl rukou.
Kdyby nebylo té omluvy nazvané „Gayům, křesťanům, Židům, občanům“. Zveřejněním části rozhovoru prý došlo k vytržení z kontextu a překroucení Topolánkových slov do protikladného smyslu. Vzhledem k videozáznamu části rozhovoru jsme však svědky toho, že výše uvedené výroky jsou autentické. Řekl snad M. Topolánek následně, že právě vyřčený soud o „prvotním křesťanství“ je karikaturou, kterou nesdílí, a kameraman tento výkladový klíč do zveřejněného záběru úmyslně nezařadil? To jistě nikoli, sám Topolánek by na tento rozpor poukázal.
Tedy když už si M. Topolánek něco opravdu myslí, měl by si také za tím stát. Nebo sobě i veřejnosti přiznat, že hovořil o věcech, kterým ve skutečnosti vůbec nerozumí. Pak by jeho dodatečné vysvětlení celého trapasu bylo skutečnou omluvou, na níž bych neměl pražádnou potřebu reagovat.
Zdá se tedy, že ještě dříve nežli Židé a gayové nakonec uhýbá ideově nezakotvený „chlap s gulemi“.
Souvisí to s jeho charakterem?
M. Topolánek se svléká pro čtenáře časopisu Lui
