Kdo je Joseph Ratzinger – Benedikt XVI.?
„Moji sourozenci mi vyprávěli, že bylo velmi chladno, přestože bylo 16. dubna,“ říká Josef Ratzinger o svém narození v r. 1927 v hornobavorském Marktlu na Innu. Člověk podle J. Ratzingera přichází na svět plný otázek, ale vzpomínka na Boha je v něm jakoby vyryta a je třeba ji jen probudit.
Do světa víry ho uvedli jeho rodiče, Josef a Marie. Otec byl jako přísně praktikující katolík přesvědčeným odpůrcem nacistů, také svoje děti držel daleko od „hnědých svůdců“. Jako policejní úředník se dal dokonce penzionovat, aby se režimu vyhnul. Přesto se krátce před koncem války jméno Josefa Ratzingera najednou našlo na seznamu Hitlerjugend, protože tam byl nahlášen ze semináře. Jelikož se on i jeho sourozenci zdráhali chodit na jejich akce, neměli žádné úlevy na školném. „Muselo se tedy velice šetřit,“ říká později J. Ratzinger.
V r. 1951 byl vysvěcen na kněze, v 26 letech byl už docentem pro dogmatiku a fundamentální teologii ve Freisingu. Během Druhého vatikánského koncilu (1962-1965) působil jako teologický poradce kolínského kardinála Josefa Fringse. Následně jako profesor učil postupně v Bonnu, Münsteru, Tübingenu a Řezně. V březnu 1977 ho jmenoval papež Pavel VI. jako nástupce kardinála Julia Döpfnera arcibiskupem Mnichova a Freisingu. O několik týdnů později se stal při zvláštní konsistoři v Římě kardinálem.
V listopadu 1981 ho pověřil papež Jan Pavel II. vedením Kongregace pro nauku víry v Římě. V této funkci patřil brilantní teolog brzy k nejuznávanějším osobnostem Vatikánu. Pod jeho teologickou záštitou vyšel mimo jiné nový světový katechismus. V mnoha otázkách a oblastech věrouky a morálky představil kardinál Ratzinger, co je učení církve. Za mnohá vatikánská prohlášení sklidil osobní osočování, především také z Německa. Všechno, co se na církvi nelíbilo, bylo přiřknuto jemu.
Nepochybně udělal církevní kariéru. Ale byl vždy povolán, nikdy se netlačil dopředu. Byl stále nejmladší, jako profesor i jako kardinál. Když byl nakonec 19. dubna 2005, ustanoven zástupcem Krista na zemi, stal se najednou nejstarším na Petrově stolci, alespoň za posledních 250 let. Jistě zástupce, jenž vedl příkladný život, muž, kterému je vzdálena každá intrika a v každém sporu se vždy orientoval podle pravdy a věcně a osobně nezraňoval. Že nebyl „nikdy obzvláště ctižádostivý“, ovšem ve věcných sporech jednal „dle svého svědomí“, to ví i jeho bratr
Georg (81), jenž žije jako chrámový kapelník v důchodu v Řezně. To nejdůležitější pro nového papeže je „být obklopen přáteli a v případě nutnosti být také opravován“.
O Benediktovi XVI. se vypráví, že má téměř nevyčerpatelnou paměť. Mluví deseti jazyky, je asociovaným členem Académie Françaisea napsal přes 40 knih. Kdo ho osobně poznal, ví, že žádné předsudky o něm neplatí. „Pravý Ratzinger,“ říká známý italský novinář a spisovatel Vittorio Messori, „je jeden z nejsrdečnějších, nejušlechtilejších a nejnesmělejších mužů, které jsem kdy poznal.“ „Ale také muž, který má mimo jiné jemný humor a umí se smát.“ Nový papež z Německa je nejen bystrý teolog, nýbrž také všestranně vzdělaný a zain-teresovaný člověk. Zná moderní filozofii, čte Kafku a Hesseho (zamilovaná kniha „Stepní vlk“). Ctí Mozarta, hraje na klavír. Umění je vedle vědy největší dar, který podle jeho chápání dal Bůh lidem. „Lidstvo zachrání pravá krása“, o tom je papež Benedikt přesvědčen. A Kristus je pro něho dokonalým výrazem takové krásy.
„Ten, který je sám krása, dovolil, aby byl jeho obličej trním korunován, bit, popliván. Ale právě v tomto znetvořeném obličeji se zjevuje pravá krása, krása lásky, která vystačí až do konce a je silnější než faleš a násilí.“ Stále dokola se píše, že nový papež, na rozdíl od Jana Pavla II., nenávidí sport. Je sice pravda, že jeho vlastní sportovní aktivity se omezovaly vždy jen na horské túry, na druhou stranu byl také fanda Bayernu Mnichov, když tam v devadesátých letech byl trenérem jeho přítel Giovanni Trapattoni, se kterým se často bavil o sportu a fotbalu.
Benedikt XVI. miluje jednoduchost a je přísný sám na sebe. Žádné ubytování mu nemůže být dost prosté, jí obyčejná jídla, a jak píše životopisec Peter Seewald, na alkohol reaguje alergicky. Když kardinál J. Ratzinger v r. 1981 v Římě nastoupil do svého úřadu jako prefekt Kongregace pro nauku víry, nepožádal o služební byt, který mu náležel, protože tam bydlel jeden starší kardinál. Byt, do kterého se nastěhoval a který až do svého zvolení papežem neopustil, byl vybaven použitým nábytkem a nebyl zdaleka tak velký a zařízený, jak by to bylo normálně odpovídalo jeho úřadu. Také Římané poznali papeže během 24 let, kdy v jejich městě od svého zvolení prefektem žil a pracoval. Jak vypráví elektrikář Angelo Mosca, když musel něco opravovat v bytě kardinála, ten s ním vedl rozhovor „tak, jako bychom byli staří přátelé“.
Nový papež je nejen nejvyšší učitel víry. S Benediktem XVI. má církev v čele také „lidskou duši“, jak se vyjádřil australský kardinál Pell.
Benedikt XVI. je laskavý a zdrženlivý člověk. Ale je také rozhodný a statečný „spolupracovník pravdy“. Říká, že nemocí církve je strach. Z něj se ji pokusí vyléčit. Církev, která podle něho nevznikla, „protože 12 mužů si řeklo, založíme spolek“, nýbrž protože je dílem Ducha Svatého. Není to tedy její zásluha, že po 2 000 letech ještě existuje, řekl jednou kardinál Ratzinger: „Ona je držena jinou silou. Kdyby to bylo na nás, už dávno by se rozpadla.“
V církvi byla vždy období úpadku a hodiny letnic: „Třeba když přichází František z Assisi mezi unavené křesťanstvo, a už je tu nový průlom. Nebo když v době reformace vystupují velké postavy jako Ignác z Loyoly a jiní. V takové hodiny smíme doufat i dnes.“
z časopisu PUR spezial přeložila H.K.
Immaculata 2/2006
