Havlovi samozřejmě přeju zdraví. Ale v to duševní se ani neodvažuji doufat
Nechtěl jsem ani o tom politováníhodném člověku opět psát. Vše má v jeho pojetí standardní průběh, který možno komentovat jako setrvalý stav „mimo mísu“.
Odpustil jsem si dokonce komentovat i to, když Havla po zločinci Thacim chtěl vyznamenat nebezpečný blázen Saakašvili. Ten šílenec, co vyprovokoval válku s Ruskem a který po uklidnění situace si objednal poplašnou zprávu o svém zabití. Opravdu ilustrativní sounáležitost! Havlovy plíce však byly rozumnější než on sám a zatím mu nedovolily odcestovat.
Havlovi samozřejmě přeju zdraví. Ale v to duševní se ani neodvažuji doufat. Nevadilo by to, kdyby se občas nevynořil jako z politického záhrobí a nevyslovil nějakou absolutní pitomost. Od dob „humanitárního bombardování“ marně usiluje tento exces překonat. I když se novináři snaží občas ohřát tu havlovskou nastavovanou kaši, většinou zaslouženě zůstává mimo hlavní pozornost.
Tak jsem si odpustil komentovat i to, když nedávno Havel podpořil Stranu zelených. Dalo by se sice psát o polibku smrti, kdyby se už předem nejednalo o polické mrtvoly. Absurdní drama, které rozpoutali kolem svého setrvání ve vládě, jen tuto frašku podkresluje. Korunu tomu nasazuje Kocáb – také Havův člověk.
Dnes jsem publikoval daleko podstatnější článek o subjektivním prožívání času. Čas se týká každého z nás a je jedním z nejvděčnějších filosofických, fyzikálních i psychologických témat. Porozumět času znamená také ovládat vlastní život. U těchto zajímavých vztahů jsem na Havla opravdu, ale opravdu ani nepomyslel.
A dva čtenáři v diskusi (zde) a jeden osobně mi dali najevo, že je to zklamalo. Čekali ode mě, že budu komentovat, kterak Havel navrhuje za budoucího prezidenta Šimona Pánka. Mě to sice nechalo chladným, protože jde o další nadbytečný polibek smrti aspiračně „neživému“. Nicméně čtenářům se má vyhovět, i když člověka příliš nešlechtí, když reaguje na blbosti.
Tak jen připomenu, jak Havel svého času propagoval stejně předvídavě Petru Buzkovou, Vladimíra Mlynáře, Michala Lobkowicze a – světe div se! - i Stanislava Grosse. Nepochybně stejně dopadne i s Šimonem Pánkem. Nechtěl bych mu ublížit, mnoho o něm nevím. Nejpodezřelejší je právě to, že jej prosazuje zrovna Václav Havel.
Výběr možných kandidátů na budoucího prezidenta je opravdu tristní. Zejména, pokud to můžeme srovnat s dnešním prezidentem, viz tady. A co předvádějí další dva kandidáti Jiří Paroubek nebo Přemysl Sobotka, to by snad mohl být i ten Šimon Pánek lepší.
Jinak je to nereálná alternativa, škoda dalších slov. V kontextu mého předchozího článku o čase je možno jen konstatovat, že Havlův čas se zastavil. Jednotlivé jeho výrony už totiž splývají do amorfního setrvalého stavu, který tvoří nikoliv realitu, nýbrž anamnézu přežilého politika, jemuž se stáří zoufale nevydařilo.
PS To, že dal přednost volbě miss před dokončením večeře s princem Charlesem, s nímž mu nemoc neumožnila se samostatně sejít, vypovídá za vše. Důstojnost jeho stáří neprovází.
http://streit.blog.idnes.cz/