Evropský prezident – POPRAVČÍ NÁRODŮ v rouchu bankovního úředníka
Britský poslanec Evropského parlamentu Nigel Farage si pustil pusu na špacír. Jako jeden z mála nahlas řekl, co si o novém evropském prezidentovi Hermanu Van Rompuyovi myslí. A byl to trochu drahý špás – v přepočtu ho vyjde na 80 tisíc korun.
Europoslanec Farage byl vždy budovatelům evropského superstátu trnem v oku. Břitkým humorem a řečnickým umem dokáže tento politik za britskou stranu nezávislosti (UKIP), který si na svou poslaneckou lavici hrdě vztyčil britskou vlaječku, rozzuřit europeisty k nepříčetnosti.
Ve svém posledním vystoupení vystupňoval Farage svou kritiku natolik, že se poslanci neudrželi a bušili do stolů – někteří nesouhlasně, druzí ze solidarity – a lídři Evropské unie celí zkoprnělí nebyli schopni slova. Naposledy je takto vyprovokoval snad jen český prezident Václav Klaus.
Co řekl Farage tak hrozného, že si ho poté předseda Parlamentu Jerzy Buzek předvolal do své kanceláře a vyměřil mu snížení poslaneckých náhrad ve výši 3000 eur?
Dovolil si totiž kritizovat nedávno zvoleného stálého předsedu Evropské rady Hermana Van Rompuye, který byl koncem loňského roku instalován do funkce evropského prezidenta, vytvořené Lisabonskou smlouvou. A nebylo to poprvé. Už dříve ho nazval politickým trpaslíkem a neslaným nemastným politikem.
Tentokrát Farage odhodil i poslední servítek a v emotivním, byť promyšleném vystoupení Van Rompuye přirovnal vzezřením k nižšímu bankovnímu úředníkovi a jeho charisma k mokrému hadru na podlahu. Mediálně vděčné výroky ale zdaleka nebyly podstatou jeho kritiky.
Ještě důležitější totiž byla jeho otázka, kterou na Rompuye vypálil. Kdo jste? Neznám vás a nezná vás nikdo v Evropě. Kdo vás volil? A jakým mechanismem vás zase můžeme odvolat?
Faragovi totiž vadí, že nejprestižnější post EU obsadil politik-loutka, muž bez tváře, nečitelný, nikým nevolený, z milosti mocipánů dosazený, který sice bude pobírat vyšší plat než americký prezident Obama, ale jehož známost začíná a končí v Belgii, kde necelý rok vykonával funkci premiéra.
To, že je neznámý, ale není zdaleka to hlavní. Rompuy je hlavně nebezpečný, soudí Brit. Jako politik pocházející z „ne-země“ Belgie, tedy v roce 1830 uměle vytvořeného státu bez národní identity, pohrdá samotnou existencí národních států, a proto je na post lídra EU tím nejvhodnějším adeptem. „Jste tichým popravčím evropské demokracie a národních států,“ vzkázal Farage europrezidentovi.
I přes vyměřenou pokutu europoslanec svá slova zpět vzít nechce. S humorem sobě vlastním se omluvil pouze bankovním úředníkům. Na své kritice si trvá.
Spíše úsměvná aférka přitom není jen smutnou výpovědí o tom, jak vypadá svoboda slova v pojetí EU (už ani na politickém kolbišti není možné mluvit otevřeně, a kdo tak učiní, do slova a do písmene za to zaplatí), ale odkrývá mnohem větší problém. Evropskou unii řídí lidé, které jsme nevolili a které ani nemůžeme dalšími volbami nahradit někým novým. Svůj post získali za své „evropanství“ a svoji práci pro Evropu berou tak vážně, že se už ani na vůli občanů neohlížejí. Příliš by je to totiž zdržovalo.
Rompuy je toho dobrým příkladem. Protože si ho nevybralo 500 milionů Evropanů, ale členové tajné elitní skupiny Bilderberg (každoroční neformální setkání vysoce postavených osobností z oblasti politiky, hospodářství, vojenství apod. s vyloučením nezúčastněných osob i médií a utajeným předmětem jednání – pozn. red.), necítí se být povinován občanům, ale právě těmto „tajným“, kteří Unii přetvářejí k obrazu svému. Za svůj plat jim bude Rompuy věrným služebníkem.
Dobře to ukazuje i chuť, s kterou si uzurpuje stále nové a nové pravomoce, jako by jich s přijetím Lisabonské smlouvy neměla Unie už beztak přespříliš. Na kolena sražené Řecko je například pro Rompuye dobrou záminkou, jak ještě více upevnit moc Bruselu nad národními vládami v oblasti ekonomiky. Udělali jste z Řecka protektorát, vyčetl Rompuyovi Farage.
Rompuy ještě jako předseda belgického parlamentu nechal jednou vyměnit zámky ve dveřích, aby se poslanci nedostali do práce a nebyl schválen zákon, který se Rompuyovi nehodil. Krásná to ilustrace toho, jak Rompuy přistupuje k demokracii. Na svém novém evropském postu to už dělat nebude muset – veškerá důležitá jednání v EU se totiž dějí v úzké skupině za zavřenými dveřmi, kde hlasování netřeba.
A to je právě ten problém. Rompuy a jemu podobní trvale a pečlivě vyměňují všechny možné zámky, jen aby mohli v tichosti vládnout a lid a jeho volení zástupci je nerušili.
Autor je redaktorem serveru Prvnizpravy.cz
vyšlo v časopise Xantypa 4/2010