Zločinná Církev aneb stokrát opakovaná lež…
Daly by se počítat stovky případů, kdy se odpůrci Církve vytasili s obviněním proti ní, které bylo evidentní lží, nicméně v lidském vědomí se hluboko zafixovalo. Stačí jenom dotknout se několika z nich:
· Církev ve starověku učila, že prý „žena nemá duši“. Doklad? Údajně v 6. století synoda v Mocanu tak rozhodla. Žádný dokument této synody ani jakéhokoliv jiného grémia o tom nehovoří a toto netvrdí. Celá věc je prostě „vycucaná z prstu“ ateistickými propagandisty a nepoctivými žurnalisty. Ostatně jak by mohla Církev učit něco takového, když nikoli muže, ale ženu, Pannu Marii, povýšila dokonce nad anděly, hned po Bohu!
· Církev hlásala, že prý Indiáni a černoši nemají duši. Doklad? Byli zajímáni katolickými Španěly do otroctví. Ano, mnozí španělští konkvistadoři tvrdili, že domorodci v Americe a Africe nejsou lidmi, ale právě misionáři tomu odporovali, proto jim kázali Krista a křtili je, kdyby neměli duši, tak by to přece tito kazatelé nedělali. Ostatně františkán Antonio de Montesinos a později dominikán Bartolomé de Las Casas bojovali za práva domorodců až u španělského krále, Las Casas dosáhl dokonce dekretu císaře Karla V., jímž tento panovník udělil Indiánům rovnoprávnost se Španěly. Papež Pavel III. se energicky ozval proti zotročování domorodců a prohlásil za herezi názor, že nemají duši.
· Církev nabádala k vyvražďování Židů. Jistě, pogromy je třeba kategoricky odsoudit. Ty ale byly projevem okamžitých emocí, nikoli vykalkulovaným plánem na zničení „vrahů Ježíše Krista“. Církevní autorita vždycky odsuzovala násilí na Židech, o čemž svědčí ve středověku téměř 300 papežských bul na jejich obranu, jakož i spisy církevních učitelů sv. Bernarda z Clairvaux a sv. Tomáše Akvinského. Kdykoliv došlo k pogromu, jak světská, tak i církevní moc zakročila v jejich prospěch, většinou bohužel už pozdě.
· Církev byla spojencem nacistů, papež Pius XII. mlčel k holocaustu. Církev byla takovým „spojencem“ nacistů, že papež Pius XI. už roku 1937, kdy celý svět byl ještě plný sympatických dojmů z olympiády v Berlíně roku 1936, vydává německy psanou encykliku „Mit brennender Sorge“, v níž jako jeden z prvních významných světových činitelů odsuzuje nacismus. Minimálně 11 tisíc katolických kněží v hitlerovských koncentrácích a tisíce popravených jsou také „dokladem“ církevního spojenectví s hnědou ideologií, která byla jasně protikřesťanská, rovněž tak tisíce zrušených klášterů a církevních škol, jakož i odstraňování křížů ze státních školních tříd a jejich ničení (srovnejme s dnešní EU-pozn. EUportal). Historik Ulrich von Hehl, nekatolík, prohlásil nedávno na přednášce v Lipsku, že „...ani německý Červený kříž, ani Ekumenická rada církví, ani alianti, ani Světový svaz Židů nevznesly svůj protestní hlas proti nacismu s takovou silou a důrazem jako Katolická církev“. O Piu XII. už bylo na stránkách Immaculaty napsáno dost. Tento papež má lví zásluhu na přímé záchraně minimálně 7 tisíc římských Židů a na nepřímé záchraně statisíců dalších v Evropě, za což mu po válce veřejně poděkovaly i tak významné osobnosti židovského světa, jako římský velkorabín Israel Zolli, filozof Pinchas Lapide, fyzik a nositel Nobelovy ceny Albert Einstein a izraelská ministryně zahraničí Golda Meirová.
Toto jsou jen nejvíce diskutované a nejznámější případy očividných lží na adresu Katolické církve, kdy lze říci, že „na tom není ani zbla pravdy“, nicméně média to stále opakují. Jistěže někteří mužové Církve byli také lidmi hříchu, v dějinách lze najít i její temné stránky, ale to, co bylo uvedeno, a mnoho dalších věcí náleží do světa účelově vymyšlených bájí.
K nim nyní přistupuje další, která se dotýká nikoli minulosti ale současnosti, a také nikoli pouze Církve. V souvislosti s kampaní za zákaz potratů, kterou inicioval statečný pan poslanec Jiří Karas, je česká veřejnost strašena údajnou „polskou zkušeností“. U našich severních sousedů, kde je interrupce zakázána až na výjimky ohrožení života matky, genetického poškození plodu, incestu a znásilnění, prý probíhá každoročně 200 tisíc ilegálních abortů.
Toto číslo udávají tamní poslanci levice. Polské sdružení obránců života však provedlo detailní průzkum tohoto jevu a došlo k závěru, že počet nelegálních potratů nepřesahuje číslo 13 tisíc ročně, zatímco v době, kdy interrupce v Polsku byla legální, se jednalo cca o 280 tisíc případů za rok.
Že zastánci vražd nenarozených lžou, nepřekvapuje, neboť to není poprvé. Už Bernard Nathanson, bývalý velký potratář, jenž má zásluhy na legalizaci potratů v USA a později vášnivý a nebojácný obhájce počatého života, popisuje, jak propotratové organizace tenkrát ve snaze dosáhnout změny zákona falšovaly statistiky: místo faktických 100 tisíc nelegálních zákroků udávaly 1 milion, místo 250 úmrtí žen při nich předkládaly číslo 10 tisíc.
Odpůrci dobra vždycky ve snaze dokázat, že dobro je zlem a naopak, se uchylují ke lži. Už Goebbels věděl, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“.
Radomír Malý
Immaculata 2/2004