DPH na byty - neboli diktuje nám Unie nebo ne?
„Boj o daně!“ „Unie nám dává ultimátum!“ Takové a jiné podobné titulky se v posledních dnech objevují v českém tisku. Už jen tyto emocionální nadpisy vyjadřují ožehavost zdanění bytové výstavby a stavebních rekonstrukcí, které se bezprostředně dotýká prakticky každého občana této země. Svou podstatou však nejde primárně o spor starých „uvědomělých“ a nových „neposlušných“ členů EU, jak si mnozí myslí. V tom případě bychom s trochou nadsázky mohly „přirovnávat“ dané ultimátum třeba k období těsně před Mnichovskou dohodou…
Principiálně jde především o brutální útok na peněženky konečných uživatelů, kteří díky principu DPH na zvýšení nejvíce doplatí. Tak jako to bylo například v případě zvýšení sazby DPH na telekomunikační služby a v restauracích. Jde tedy o tvrdá fakta. Zvýšení sazby DPH na bytovou výstavbu povede jednak k vyššímu výběru této daně a tedy k dodatečnému přerozdělování. Zvláště ale bude ještě více deformován už tak totálně regulací nájemného znetvořený trh s nemovitostmi. Nejde přitom jen o to, že se ze dne na den zdraží nové bydlení jako statek. Díky tomu se například v poslední době rozbíhají megalomanské projekty typu novodobých „králíkáren“, které tak trochu na úkor kvality slibují především, že budou dostaveny včas a před termínem vypršení tzv. výjimky v přístupové smlouvě.
Nemovitosti jsou ve vyspělém světě jedním z nejdůležitějších aktiv pro investování a zároveň pro zajištění dluhů a tudíž jakýkoliv blížící se externí zásah má za následek zkracování horizontu investičního plánování a jednání „ve spěchu“ na úkor kvality rozhodování. Přitom hypoteční financování je základem pro finanční růst domácností a zvyšování jejich mezigeneračního bohatství. Proto je v naší zemi současný prudký rozvoj hypoték v nízkoinflačním prostředí pro zvyšování bohatství lidí strašně důležitý. A to například v porovnání s vysloveně perverzními investičními pobídkami, díky kterým se stáváme spíše námezdní montovnou pro ty nejlacinější auta či generačně zastaralé monitory.
A tak zatímco v zájmu průmyslového pásového „póvlu“, který může být přínosem tak leda pro „turecké“ hospodářství, jsou socialističtí premiéři v naší přeindustrializované zemi ochotní dokonce i vyvlastňovat, je bohužel smutnou skutečností, že si s největší pravděpodobností současná vláda nechá nakonec vnutit i vysloveně devastující zvýšení sazby DPH na bytovou výstavbu. Daňové prázdniny a pobídky vyvoleným tak budou dotovány zvýšeným výběrem DPH díky zvýšené sazbě. Proexportně orientované pásové montovny si navíc u DPH většinou nárokují odpočty. Obludný kruh přerozdělování tak spěje téměř k dokonalosti.
Současný postoj většiny států EU k prospěšným výjimkám se dá nazvat nejen diktátem, ale především etickým pokrytectvím. Boj proti výjimkám a „experimentům“ v sazbách daně je jen zástěrkou pro vysloveně trapný boj proti tzv. daňové konkurenci či sociálnímu dumpingu. Za jiné výjimky jsou naopak paradoxně určité státy současné EU ochotni servat se do krve. Typickým příkladem jsou například přechodná období na volný pohyb pracovních sil. Málo se však říká, že tento zákaz je primárně určen k tomu, aby zabránil případné svobodné volbě vyspělého západoevropana mezi například drahým domácím a levnějším východoevropským řemeslníkem. Stejně tak logicky platí, že západní sociální státy chtějí pomocí harmonizace daní zabránit svým občanům ve svobodě výběru daňového rezidentství v rámci Evropy. Díky snahám o celoevropskou daňovou harmonizaci se tak vytlačuje jedna z posledních pák, která by umožňovala Evropanovi hlasovat tzv. nohama v případě nespokojenosti se službami státu, které obdržel za svoje daně.
Tomáš Munzi
Autor je analytikem EUportal.cz
Článek vyšel v MF Dnes 27.1.2005