MFD: Jak jste s Lechem Kaczynským dospěli k přátelství? 

VK: Určitým názorovým souzvukem. Strašně nemám rád kamarádíčkování se politiků, protože je podle mě v drtivé většině případů falešné. Ale s Lechem Kaczynským jsme si porozuměli v mnoha a mnoha věcech. 

S nikým z cizích státníků jste se nesetkával tak často... 

Ano, viděl jsem ho nejčastěji ve svém prezidentském období a platilo to, myslím, i opačně. A stejně dobře jsem znal i jeho manželku. 

Rozuměli jste si tak dobře i proto, že jste oba přicházeli s tématy, která leckdy nebyla v politickém spektru většinová, a hodně lidí to iritovalo? 

Ale my jsme to nedělali jako schválnost, že chceme být proti většinovému názoru. On byl Polákem se vším všudy. Jemu šlo opravdu o zájmy jeho národa, neusiloval o to, aby mu poklepávali na ramena v Berlíně, Paříži, Moskvě či Washingtonu. Vždy zastával jasné postoje a v tom jsme si absolutně rozuměli. Oba jsme si mysleli, že jedině ze silného Polska a silného Česka může vzniknout smysluplné uspořádání v celé Evropě. Odmítali jsme, aby se o nás rozhodovalo někde jinde a jinak. 

Rozuměli jste si pouze ideově, nebo i jinak lidsky? 

Rozuměli jsme si nejenom po stránce ideové, ale například i po stránce hodnocení historie. Četli jsme stejné knihy, viděli jsme stejné filmy. Diskutovali jsme o posledních desetiletích polského filmu, on se zajímal o českou literaturu. Měli jsme v některých věcech stejné prožitky. 

Jste ve vrcholné politice přes dvacet let, měl jste za tu dobu stejně blízko i k nějakému jinému politikovi či političce z ciziny? 

V tom smyslu, jak se ptáte, jsme si byli s polským prezidentem skutečně nejblíže. Vždy jsem velmi obdivoval bývalou britskou premiérku Margaret Thatcherovou, ale to byl přece jen více vztah na dálku. S panem Kaczynským to bylo jiné, měl jsem s ním často možnost diskutovat. I personál v Lánech či moje ochranka na polského prezidenta dobře vzpomíná. Znám také jen málo lidí, kteří se jako on tak do hloubky zajímali o historii, a málokdo tak niterně jako on prožíval dobu komunismu. Vždy se ideově pral s komunismem. Z dnešních státníků střední a východní Evropy v tom nemá srovnání. 

Jsou nějaké lidské vlastnosti, které jste měli společné? 

Já jsem poměrně nepraktický člověk, zejména v případě některých prací v domácnosti, o čemž by mohla vyprávět moje manželka. On to měl ještě daleko více rozvinuté, paní Kaczynská byla v tomto směru jeho andělem strážným, který se staral o detaily v jeho oblečení až po to, co má v kapse. Ona mu neuvěřitelně pomáhala. 

A v čem jste se odlišovali? 

Sám to někdy zdůrazňoval - vztah ke sportu. Byl to člověk, který nikdy nelyžoval, nekopl do míče, a nevím, zda vůbec jel na kole. V tomto byl absolutně jiný. 

Při katastrofě zahynula kromě guvernéra polské národní banky či poslanců i velká část velení polské armády. Jaký to bude mít podle vás vliv na politiku našeho souseda? 

Armáda hraje v Polsku mimořádnou roli, je kvalitní, stejně jako její velení. Některé z těch lidí jsem znal a byli to vynikající odborníci. A smrt mnoha politiků, kteří s prezidentem cestovali, může mít velký dopad na celou polskou pravici. 

Může mít víkendová tragédie dopad i na česko-polské vztahy? 

Ty jsou velmi dobré, podařilo se nám mnoho věcí a věřím, že v tom budeme pokračovat. Jenže i zde je důležitá evropská dimenze. Lech Kaczynski, podobně jako já, na nejrůznějších schůzkách a summitech Evropské unie pozvedl hlas, pokud se schvalovalo něco, s čím nešlo souhlasit. A takových politiků je velmi málo. I v tom byl významný. 

Viliam Buchert, MF Dnes, 12. dubna 2010