Kvapem se blíží parlamentní volby ve Velké Británii (6. května). Přes veškeré spekulace o volební plichtě se zdá být téměř jisté, že vládnoucí labouristy vystřídá po šestnácti letech u moci britská Konzervativní strana a že příští britský premiér se bude jmenovat David Cameron. To mnohé příslušníky evropského establishmentu znervózňuje. Cameron totiž na rozdíl od Merkelové, Sarkozyho a dalších evropských lídrů nehraje jejich tradiční evropskou hru a má o evropské spolupráci jiné představy.

Dokonce vymanévroval v Evropském parlamentu svoji stranu z náruče sice pravicové, avšak federalistické EPP (Evropská lidová strana), ovládané právě zejména německo-francouzským tandemem a dovolil si nebývalý experiment – založil malou, ale názorově soudržnější skupinu Evropských konzervativců a reformistů (ECR – www.ecrg.eu), jejíž součástí je i ODS a která prosazuje realistickou (dle slovníku všech nenapravitelných eurofilů „euroskeptickou“) evropskou politiku. To mu lídři EPP dodnes neodpustili a mnozí z nich by proto daleko raději viděli v premiérském křesle znovu Gordona Browna. Kdykoliv mohou, rádi Cameronovi namydlí schody – a to i přesto, že se jinak označují za jeho ideové spojence napravo od politického středu.

Naposledy tak učinil generální tajemník EPP pan Antonio Lopez Isturiz před pár dny v rozhovoru pro New Europe. Vyčinil lídrovi britských konzervativců způsobem skutečně nebývalým – v podstatě ho vyzval, aby se „umoudřil“, aby přilezl ke křížku, pěkně poprosil o znovupřijetí své strany do EPP a ta se pak nejspíš slituje a vezme ho zpět pod svá křídla, ovšem za vlastních podmínek. Isturiz prorokoval, že Cameronova ECR se mu stejně rozpadne pod rukama, čehož důkazem je prý devět europoslanců ODS, kteří ohlásí svůj odchod během několika týdnů. Takto jsme se tedy i my stali součástí poněkud špinavé předvolební hry evropských lidovců proti lídrovi britské Konzervativní strany.

Nesmyslné a lživé výroky pana Isturize samozřejmě hned převzala některá britská média (např. The Independent), od nich je opsala média česká a už byl skandálek na světě. Naštěstí měl jen rozměr jednodenní bouře ve sklenici vody. ODS vše ihned dementovala, počínaje volebním lídrem Petrem Nečasem, přes europoslanecký klub ODS až po vedení frakce ECR. Přesto šlo o užitečnou lekci z mocenské politiky. Architekti evropského superstátu se napřed bránili všemi způsoby vzniku institucionalizované názorové opozice (stačí připomenout pokusy o skandalizaci ECR loni v létě, kdy o nás dlouhé týdny psali jako o nacionalistech, xenofobech a homofobech). Když to nevyšlo, snaží se alespoň neférově škodit možnému volebnímu vítězství Cameronovy strany. Po dlouhé době první „eurorealistický“ premiér, navíc v jednom ze čtyř nejlidnatějších států EU, který neopakuje omšelé mantry o „ever closer union“ a otevřeně se stavěl proti Lisabonské smlouvě – to se evropským federalistům teď zrovna vůbec nehodí do krámu. Právě proto je třeba Cameronovi ve čtvrtek 6. května držet všechny palce.