Pohřeb v Polsku, EU a Klaus: O absentéry nejde, pane Doležale!
„Václav Klaus nevynechá příležitost, aby se prezentoval jako přísný soudce lhostejné a líné západní Evropy obecně a Evropské unie zvlášť.“
Těmito slovy začínal Bohumil Doležal svůj včerejší komentář na lidovkách.cz, s názvem Absentéři…
Komentáře Bohumila Doležala mám ráda. Často sice s řadou věcí nesouhlasím, ale panu Doležalovi nelze upřít, že jeho glosy mají vtip. Navíc je patrné, že pan Doležal nebere ani sebe, ani své články zas tak moc vážně – což z pana Doležala činí světlou výjimku mezi politickými komentátory.
Bohumil Doležal má bezesporu pravdu i ve své úvodní větě. Ano, Václav Klaus skutečně nenechá žádnou příležitost ke kritice EU ležet ladem. Na straně druhé je ovšem třeba říci, že Evropská unie zase nevynechá jedinou příležitost si tvrdou kritiku vysloužit. Nedělní pohřeb polského prezidenta budiž toho jasným důkazem!
Jak jsem včera napsala v jedné internetové diskusi – nejde o to, že se pohřbu Lecha Kaczyńského neúčastnila Angela Merkel nebo Nicolas Sarkozy!!!
Problém je, že se pohřbu polského prezidenta neúčastnil žádný oficiální představitel Evropské unie. A přesně k tomu také směřovala kritická poznámka prezidenta Klause.
Jistě je možné namítnout, že se pohřbu účastnil předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek. Dobrý pokus o alibi, ovšem předseda Buzek je Polák, a tak by se posledního rozloučení s polským prezidentem zúčastnil tak jako tak, (a to navzdory patrným názorovým rozdílům, které mezi Buzkem a prezidentem panovaly).
Navíc, podle Lisabonské smlouvy nezastupuje Unii navenek předseda EP, nýbrž stálý předseda Evropské rady (pro ty méně informované, je to jistý pan Rompuy) nebo „šéfka unijní diplomacie“ Catherine Ashton. Vzhledem k tomu, že Lisabon se zatím s rotujícím předsednictvím EU v praxi příliš nevypořádal, můžeme za oficiální představitele EU považovat také representanty předsedajícího Španělska. Ovšem ani ti se na pohřbu neukázali…
Přitom se obecně vědělo, že poslední rozloučení s prezidentským párem je plánováno na tuto neděli a zrovna tak se obecně vědělo, že pozůstalí si další odklad pohřbu nepřejí.
Neoddiskutovatelným faktem tedy zůstává, že pokud by špičky Unie měly zájem – skutečný, nikoli předstíraný – se pietního aktu s Lechem a Marií Kaczyńskými zúčastnit, měli dostatek času na to, aby se do Krakova dopravily. Nebylo třeba do Polska vypravovat z Bruselu kolonu autobusů. Stačilo vypravit jednoho oficiálního representanta, který by zastupoval jednu sjednocenou (?) Evropskou unii. Nestalo se…
Jóó, kdyby představitelé Unie potřebovali od polského prezidenta podpis pod nějakou „životně důležitou smlouvou“, to bychom viděli akci zcela jiného kalibru. Vsaďte se, že v takovém případě by se do Krakova vydali všichni s plnou parádou, vzdor zemětřesení, tornádu, či jiným živelným katastrofám.
V tomto případě však o podpis smlouvy nešlo. V tomto případě šlo o projevení úcty. Špičky Evropské unie však došly k závěru, že člověku, který spolu s nimi netvořil onen populární evropský mainstream, není třeba úctu prokázat a přijet na jeho pohřeb. Zachroptění islandské sopky a trocha popílku v ovzduší tak posloužilo jako omluvenka. Omluvenka stejně chabá, jako když se žáček základní školy vymlouvá, že nemohl napsat domácí úkol, protože večer „jak na potvoru“ vypnuli elektřinu.
Projevů úcty je zkrátka v politice jako šafránu. Evropskou politiku nevyjímaje. Někteří z nás to vědí už dlouhou dobu…
V bolestech zrozená společná (lisabonská) evropská diplomacie, tak při jedné ze svých prvních zkoušek projevila naprostý nedostatek jakéhokoli diplomatického i lidského taktu.
Pan Doležal dále ve svém komentáři vyjadřuje obavu, že se pod vlivem novodobé Katyňské tragédie a díky více než vstřícnému postoji ruského prezidenta Medveděva, budou Poláci sbližovat s Ruskou federací. Samozřejmě, takový vývoj rusko-polských vztahů nelze zcela vyloučit. Na to by si ovšem neměl pan Doležal stěžovat v lidovkách. Nato by si měl pan Doležal stěžovat v Bruselu.