Atentát na papeže Jana Pavla II.
Smutná událost z 13. května r. 1981, kdy turecký terorista Mehmed Ali Agca zasáhl na Svatopetrském náměstí v Římě svojí střelou Svatého otce Jana Pavla II., je stále ještě v dostatečné paměti věřících. Víme také, že Jan Pavel II. se nacházel na hranici života a smrti.
Sám považuje svoji záchranu za zázrak Panny Marie, která zakročila právě ve fatimský den. Odtud pramení velká náklonnost tohoto papeže k Fatimě, kde osobně vložil do koruny sochy Matky Boží kulku z Agcova browningu, jež o centimetry minula jeho srdce.
Dodnes ale nebyla dostatečně zodpovězena otázka, kdo stál za tímto zločinným atentátem. Agcovi se ve vězení, z něhož byl propuštěn r. 2000 na základě milosti udělené italským prezidentem Ciampim, dokonale dařilo hrát si na pomateného, aby nemusel nic říct a odhalit stopy. Jenže nedávno promluvili jiní.
Bývalý agent sovětské KGB Viktor Šejnov přiznal před německou televizí ZDF, že r. 1980 sám Jurij Andropov, tehdejší šéf KGB a pozdější první tajemník KSSS, nařídil fyzickou likvidaci Jana Pavla II., nebezpečného pro mezinárodní komunismus, neboť tento systém poznal z vlastní zkušenosti občana komunistického Polska. Tím potvrdil dřívější teorii ukrajinského exilového kardinála Miroslava Lubačivského, jenž ji hlásal už r. 1983. Americká novinářka Claire Sterlingová r. 1982 ve své knize „Anatomie atentátu“ odhalila tzv. bulharskou stopu.
Moskva měla zájem, aby atentát provedli islámští teroristé a celá akce tak získala charakter muslimského fanatismu. Proto svěřila úlohu Bulharům, neboť tato země bezprostředně sousedila se státem, kde měli mohamedánští extremisté silné pozice. Komunistické Bulharsko ve snaze destabilizovat Turecko, které bylo členem NATO, podporovalo muslimskou teroristickou ilegální organizaci Šedí vlci, k níž náležel také Agca, konkrétně jí dodávalo zbraně a nakupovalo od ní drogy, které pak pašovalo na Západ, aby pomohlo tamější společnost rozložit.
Italské vyšetřující orgány obvinily několik bulharských diplomatů, ti ale zavčas stačili Itá lii opustit. Zatčen byl pouze velvyslanecký rada Antonov, jenž ale - jak se později ukázalo - byl nejspíš jen „malou rybou“, proto musel být pro nedostatek důkazů propuštěn na svobodu. Klíčovou roli při atentátu však hráli jiní bulharští diplomaté Dončev a Ajvazov, přičemž je nápadné, že Ajvazov byl „nešťastnou náhodou“ postřelen na lovu a nadosmrti zmrzačen. Také dva turečtí spolupracovníci Agcovi se stali obětmi podivných úmrtí:
Abdullach Chatli, jenž řídil Agcu, zahynul při automobilovém neštěstí, šéf Šedých vlků Aslan Samet byl nalezen oběšený ve své vězeňské cele v Turecku, kde si odpykával trest za jiný delikt.
Je nápadné, že lidé, kteří by mohli poodhalit oponu, za záhadných okolností náhle zemřeli. Jedno je teď, dvacet let po atentátu, jisté: Bulharská stopa, vedoucí až ke KGB, skutečně existuje. Šejnovovo odhalení je dostatečně průkazným svědectvím, potvrzujícím předcházející fakta a souvislosti, objevené redaktorkou Sterlingovou.
Nápadný je ale další postřeh této ženy. Neobviňuje pouze sovětskou KGB a jejího bulharského satelita, nýbrž také americkou CIA. Vyčítá jí zahlazování bulharské stopy a odvádění pozornosti jinam, což souviselo v té době s politikou ústupků západních politiků vůči Brežněvovi a Andropovovi v rámci „uvolňování napětí“.
Z knihy Sterlingové dokonce vyplývá, i když ona to výslovně neříká, že CIA mohla o atentátu dopředu vědět a sovětskou KGB krýt. Průkazné to samozřejmě není, nicméně v západních publikacích jsou již teď známé z osmdesátých let kontakty a spolupráce KGB se zednářskými lóžemi a od nich odvozenými organizacemi. Hovoří o tom otevřeně ve svých memoárech bývalý generál KGB Ljubimov.
Německá katolická novinářka E. Filser Roggenthalová v letošním 5. čísle měsíčníku „Kirchliche Umschau“ poukazuje na podivné chování sovětské i americké rozvědky v souvislosti s atentátem na Svatého otce a také na dosud nevyjasněný únos dcery jednoho vatikánského zaměstnance. Nebyli to pouze Sověti, komu Jan Pavel II. vadil. V nenávisti vůči zjevené Pravdě se dokážou i ti největší vzájemní protivníci nakonec spojit a sáhnout i k tomu nejhoršímu - k teroru.
Svatý otec na toto téma jednou řekl, že „terorismus se rodí z nenávisti a nenávistí se živí, je radikálně nespravedlivý a prohlubuje nespravedlnost, hluboce uráží Boha, jakož i důstojnost a práva lidské osoby. Když se člověk uchyluje k terorismu, vždycky prohrává.“
Podle pramenů R. Malý
Immaculata 4/2001
