Potraty mají nacistický a komunistický původ
Je zajímavou analogií, že totalitní státy, které uzákonily interrupce jako první, rovněž mluvily o „humanitární pomoci“. V Sovětském svazu byla vražda nenarozených legalizována už r. 1920 s odůvodněním, že jde o „humanitární pomoc“ ženám, jež se prý až do komunistické revoluce nacházely „v otroctví mužů“. Nacistické Německo povolilo potraty r. 1943 pro Polky a Židovky - také prý jako „humanitární pomoc“, neboť příslušnice těchto národů se nacházely v těžkých životních podmínkách (dodejme: dostali je tam právě nacisté).
Ironií osudu v současné době producentem abortivní pilulky RU 486, lživě prezentované jako „jen“ antikoncepční, je francouzská filiálka německého farmaceutického gigantu, který změnil po válce název a předtím vyráběl kyanidový plyn cyklon B, používaný v osvětimských komorách smrti.
Zastánci potratů vždy balamutili veřejnost falšováním statistik, jak dosvědčuje ve filmovém dokumentu „Němý výkřik“ známý gynekolog, bývalý potratář a později vášnivý odpůrce potratů a katolický konvertita Bernard Nathanson. Tak je tomu i dnes, kdy celosvětová „Společnost pro plánování rodičovství“ straší v případě zákonného zákazu údajným nárůstem „ilegálních a neodborně prováděných abortů“, které prý ohrozí život žen.
Polské oficiální statistiky naopak dokazují, že nic z toho se nekoná. Sám český ministr vnitra Stanislav Gross ve zprávě pro média před několika měsíci potvrdil, že ze strany našich severních sousedů neprobíhá žádná „potratová turistika“, jak ji prorokovali zastánci legality interrupcí.
Počet usmrcených nenarozených dětí od restriktivních opatření r. 1993 v Polsku podle oficiálních údajů ministerstva zdravotnictví dramaticky poklesl. V r. 1990 to bylo za rok 60 tisíc provedených interrupcí, v r. 1993 už jen 1240 a v r. 2001 spadlo toto číslo na 124.
Polské ministerstvo zdravotnictví také vyvrací fámy o velkém počtu ilegálních, do statistik nezapočítatelných pokoutních potratů. Samozřejmě existují gynekologové, kteří je za drahé peníze ve svých ordinacích provádějí, nicméně kdyby se jednalo o masově rozšířený jev, muselo by se to projevit také na zvýšeném počtu zdravotních komplikací a úmrtí těhotných žen, neboť privátní ambulance nedisponují takovými prostředky jako kliniky, tudíž riziko je tady vždy větší. Jenže čísla zdravotních komplikací a úmrtí těhotných žen od zpřísnění potratového zákona výrazně klesají, což je důkazem, že ilegální interrupce jsou v Polsku opravdu řídkým jevem. Není rovněž pravdou, že umělá antikoncepce snižuje počet prováděných potratů.
Profesorka J. E. Smithová z univerzity v Dallasu (USA) sděluje výsledky svých výzkumů: „Podstatný rozdíl mezi antikoncepcí a přirozeným plánováním rodiny spočívá v tom, že ženy, které jdou na potrat, v naprosté většině užívaly předtím antikoncepci, zatímco ženy, jež si zvolily přirozené metody, téměř nikdy neukončují těhotenství....Umělá antikoncepce odstraňuje ze sexuálního styku element vzniku nového života. Vyvolává představu, že těhotenství je poruchou a nikoli přirozeným důsledkem, na který se lidé musí připravit. Tak se potrat stává při selhání antikoncepce řešením problému nechtěného těhotenství...“
Další odborník, profesor Josef Roetzer, říká: „Když promýšlíme smysl biblické výzvy stát se jedním tělem a smysl poznání druhého člověka, tak každá forma antikoncepce je v rozporu s Božími plány s manželstvím. Boží vůlí jsou plodné a neplodné dny, což má člověk vděčně přijmout.“
Proti antikoncepci mluví i to, že stále více preparátů může ničit už oplodněné vajíčko, čili je zároveň i abortivní, což se ženám zatajuje. Další nebezpečným mýtem je povinná školní sexuální výchova. Její propagátoři tvrdí, že údajná „včasná informovanost“ už 6-10 letých dětí o sexu a antikoncepci přispívá ke snížení potratů.
Ve skutečnosti v USA, které mají už dlouhou „tradici“ v sexuální výchově na školách, za posledních 30 let navzdory hojné nabídce antikoncepce vzrostl počet těhotenství nezletilých o 800 procent, z nichž většina šla na potrat. Tutéž statistiku, potvrzenou ministerstvy školství a zdravotnictví, vykazují v Evropě Německo, Francie a Velká Británie, které už přes dvacet let praktikují sexuální výchovu na základních školách.
Boj na obranu nenarozeného života však nemůže být účinný, dokud nebude spojen s pomocí ženám, nacházejícím se v těžkých situacích. Potrat je často důsledkem osamocení, konfliktu s manželem, alkoholismu v rodině, strachu z bídy. Konzumní materialismus současnosti neposkytuje oporu ženě v krizovém stavu. Média se nenamáhají sdělit, že existují církevní azylové domy pro osamělé matky a možnosti adopce dítěte.
Radomír Malý
Údaje byly čerpány z GN 27/2003
a Information FMG 1-2/2003
Immaculata 5/2003
