Prezidentův vicekancléř Petr Hájek o katastrofě konce našeho nezávislého státu a budovatelství EU
Teprve v nebezpečí všem dojde, jakou katastrofou byl lehmyslný výprodej našeho samostatného státu, který pro nás z dobrých důvodů a za nespočitatelných obětí vždy znovu vybojovali naši idealističtí předkové. Nebude tu, až ho budeme nejvíce potřebovat. S budovatelskými písněmi na rtech se stěhujeme ze starého privátního rodinného domku do nablýskaného „komunálního bytu“ Evropské unie. Má společnou kuchyň, sociální zařízení i koupelnu a ložnice v něm nelze na noc zamknout. Chtěli jsme to, protože to je údajně racionálnější a bezpečnější bydlení. Pouze se v tom nedá svobodně žít. Až nám to jednoho dne dojde a převládne poznání, že tvrdý domovní řád komunálního Dobra je ve skutečnosti moderně vybavené vězení a že chceme zpátky do soukromí opuštěného rodinného domku, v němž jsme si o svých historicky a kulturně podmíněných zájmech rozhodovali sami, bude to daleko obtížnější, než si dnes umíme vůbec představit. Možná je nám toto opětovné fatální zbloudění souzeno i proto, že naposledy jsme svobodu ztratili příliš lehkomyslně a nabyli ji zase příliš snadno. Možná i proto nás spravedlivě čekají nelehké časy. Možná ale, že to tak bylo vždycky, protože v nikdy nekončícím zápase o svobodu, o nejcennější z lidských statků, to ani jinak být nemůže.
HÁJEK, Petr: Smrt ve středu, Dokořán, Praha 2009