Jsem pravičák. Ale chci volit Paroubka. Přemluvili mě spratkové Issová a Mádl
Je mi 37 let, mým nejoblíbenějším politikem je antikomunista Ronald Reagan. Jsem zdrcený levicovou devastací USA. A chtěl jsem volit pravici. Mé plány mi změnily facebookové akce nevychovaných spratků proti důchodcům a především klip známých představitelů „kultury,“ dle kterého mám přesvědčovat „babku.“ Aby nevolila levici.
Bojíme se mladých?
Nemyslím, že by si Paroubek zasloužil byť i jeden jediný hlas. Nesnáším populismus jeho strany. Výroky některých sociálních demokratů mě vedou k úvaze, že IQ může zřejmě nabývat i záporných hodnot. Jestliže však ČSSD má image strany důchodců, zatímco stáda nevychovaných fakanů, kteří si pletou deficit s dluhem a inflaci s deflací považují odpor proti této straně za věc image těch mladých, úspěšných a „cool,“ pak chci udělat vše pro to, abych s nimi neměl nic společného.
Nestačí mi jen formální odsouzení blbého klipu a nestoudné diskusní skupinky na Facebooku. Odsouzení, doprovázené takovým tím chápavým úsměvem „víte, je to špatné, ha ha ha, ale bylo to myšleno jen jako vtip, ha ha ha.“ Říct, že jde o díla nevychovaných zmetků, kteří by měli dostat přes hubu, ať jsou v jakémkoli věku, to si málokdo dovolí. Nikdo přece nechce být tím, kdo „nerozumí mladým, bere věci moc přísně, ujel mu vlak, protože dnes již nežijeme v 19. století, plném pokrytecké morálky, že, a vůbec není free a in.“ Jakoby mnozí měli strach, aby nevypadali moc staře, moc… důchodcovsky. Jako bychom měli strach, aby ti, kdo dnes na Facebooku chtějí důchodce střílet, nezačali svou myšlenku realizovat v době, kdy se do penzijního věku dostane ta naše generace.
Důchodci jednají racionálně
Jestliže důchodci volí socialisty, jednají přesně podle liberálního motta naší doby: každý sleduje především svůj osobní cíl. Proč by lidé vyššího věku měli myslet na dluhové břímě svých vnuků, kteří by je nejradši prohnali komínem v koncetráku? Navíc, v Česku de facto neexistuje konzervativní pravice. Jen ta liberální. Kdo se stará o národní soudržnost napříč generacemi? Kdo vychovává k odpovědnosti nejen vůči mladé generaci a její budoucnosti, ale také k úctě vůči těm, kteří zůstávají lidskou bytostí – jaký div – dokonce i tehdy, kdy přestanou být ekonomicky aktivní? Proč jsme nepřesvědčili za 20 let značnou část obyvatelstva, že svoboda a trh jsou lepší, než komunismus nebo eurosocialismus? Jak je možné, že zákony opět platí jen pro některé?
Dřív byla kritériem pro zvláštní přístup stranická legitka. Dnes Ferrari nebo Lamborghini, s kterým si bohatí spratci mohou pořádat ilegální závody přes dálnice půlky Evropy, a to dokonce s oslavnými reportážemi v televizi. Zato když při parkování své ojeté felicie zaberete dva centimetry na chodníku, hned jste kořistí strážníků. Není to skoro větší výsměch právu, než bolševismus?
Spíš než volit favority grázlů, volím touhou po moci spocené demagogy. Národ, který se bojí vychovávat své děti ke slušnosti, si nic lepšího stejně nezaslouží.