Nejdříve katastrofální krize amerického bankovnictví, která vyvolala celosvětovou hospodářskou krizi, nyní finanční rozklad eurozony - co bude dál?

Hlavní strana › Byznys › Svět
Roubini: Řecko se možná bude muset vzdát eura

Autor: - gal -

12.05. 17:38

Obchodník sleduje vývoj na burze, kterou rozkolísala řecká krize.Řecko a další "opozdilci" v eurozóně mohou být přinuceni opustit euro v příštích několika letech, aby povzbudili své ekonomiky, tvrdí ekonom Nouriel Roubini, který správně předpověděl příchod finanční krize. Podle něj je potřebné skutečné oslabení měny, které by zvýšilo konkurenceschopnost zemí, jako je Španělsko, Portugalsko a Itálie, uvedl pro Bloomberg Television.

Evropská měna by tak podle Roubiniho zůstala jen menšímu počtu zemí, které mají zdravé státní finance a silné hospodářství. Eurozóna zažívá nejhlubší krizi od svého vzniku, kterou vyvolaly problémy Řecka se splácením státního dluhu.

Eurozóna a Mezinárodní měnový fond (MMF) musely hodit Řecku záchranné laso v podobě balíčku ve výši 110 miliard eur. Kromě toho Evropská unie, MMF a Evropská centrální banka vytvořily záchranný plán a fondy pro další země, které by se dostaly do potíží, v gigantické výši až 750 miliard eur.

ČTĚTE TAKÉ: Roubini: Pro budoucnost eura je Španělsko katastrofou

Evropské dluhy tak mohou přispět k dalšímu pádu vyspělých ekonomik do recese, růst ve vyspělých zemích totiž bude nízký, odhaduje Roubini. Podle něj navíc ochlazení hrozí i přehřáté čínské ekonomice.

Roubini zastává navíc podobný názor jako český ministr financí Eduard Janota. Je totiž skeptický k tomu, že by se řecký schodek mohl rychle snížit ze 13 na 3 procenta hrubého domácího produktu. "Pro mě to představuje nesplnitelný úkol," dodal. Podle Roubiniho totiž Řekové nebudou připraveni zvyšovat daně a šetřit tak razantně.

Výsledky pro eurozónu by tak podle něj byly významné."Dokonce bych nevylučoval v příštích letech, že jeden nebo více z těchto opozdilců v eurozóně bude přinucen ji opustit."

Problémy Řecka v minulých týdnech rozkolísaly světové burzy a vedly k razantnímu oslabení evropské měny vůči dolaru.

Foto: ČTK/AP

ichal Tomášek: Euro krizi překoná. Ale za strašné peníze
Rozhovor
"Převážil politický zájem, aby euro zavedlo co nejvíce států i za tu cenu, že na to některé neměly a nemají," říká v rozhovoru profesor politického práva na Univerzitě Karlově Michal Tomášek.
reklama
Související
Merkelová: Pokud padne euro, bude to selhání i celé Evropy
Miliardář Soros: Euro by nemuselo přežít finanční krizi
Brusel vzkázal Česku: Na euro zapomeňte, neplníte podmínky a nemáte pořádný plán
Tagy

Evropská komise tlačí na členské země EU, aby přijaly rázná opatření k ozdravení svých veřejných financí. Dokonce se objevil návrh, aby Brusel schvaloval jednotlivé národní rozpočty. Profesor Michal Tomášek soudí, že to není špatný záměr, i když v zemích EU naráží na odpor. "Chtějí-li mít Evropané společnou měnu, měli by přistoupit i na jednotně schvalovanou rozpočtovou politiku. Přispěla by k větší soudržnosti unie," míní Tomášek.

HN: V čem spatřujete hlavní příčiny současné krize?

Příčin je mnoho. Soustředil bych se na ty, které vidím jako právník. Především, eurozóna podle mého názoru nerespektuje pravidla, která si sama vytvořila. Když byly stanoveny podmínky pro vstup do třetí etapy hospodářské a měnové unie a zavedení eura, byla nastavena známá maastrichtská konvergenční kritéria. Jejich základním nedostatkem ovšem bylo, že sice poměrně přesně určovala, jak se do eurozóny dostat, ale už nijak neřešila problém, jak se v ní udržet. Proto byl přijat Pakt o stabilitě a růstu, který v roce 1997 stanovil určitá pravidla prevence a také sankce vůči zemím vybočujícím z rozpočtové disciplíny.
Ani Evropský soud není svatý

HN: Nakolik důsledně se sankce v minulosti uplatňovaly?

Jsme u jádra problému. Pozoruhodné je, že kdykoli situace došla až k uplatnění sankčního mechanismu, vždycky vznikla obava ho opravdu spustit. V roce 2003 sklouzly do rozpočtového deficitu dvě klíčové země - Německo a Francie. A tehdy Rada EU odmítla vydat pouhý předstupeň sankčního mechanismu - doporučení, aby země nepřekračovaly rozpočtový deficit. Nešlo ještě o uplatnění skutečné sankce. A už tenkrát se EU dostala do vnitřního sporu, kdy Evropská komise žalovala radu u Evropského soudního dvora v Lucemburku. A jak tento soud rozhodl? Vlastně nijak. Žalobu zamítl s odůvodněním, že je špatně podaná, zametl ji pod koberec a nikomu se nic nestalo.

HN: Německo a Francie, které prosadily přísná pravidla pro zavedení eura, je později jako první porušily, aniž za to byly postiženy. Do jaké míry to ovlivnily politické zájmy?

Politika v tom určitě byla, zvláště v uvedeném řízení před Evropským soudním dvorem. Je přece známa celá řada případů, kdy se soud zdráhá rozhodnout proti nějakému významnému členskému státu, neboť kdyby se vytvořil nějaký precedens, který by členské státy příliš sankcionoval, pak by to mohlo vyvolat určitý tlak. Není přece žádný problém zrušit kteroukoli mezinárodní organizaci, třeba Evropskou unii včetně jejího soudního dvora, ale těžko můžete zrušit například Francii. Ani Evropský soudní dvůr není úplně nade všemi a bez jakýchkoli problémů.

HN: Takže, jak byste charakterizoval hlavní příčinu současné krize?

Jedna z příčin tkví v tom, že eurozóna nerespektuje pravidla, která si sama vytvořila. Byla sice schválena, ale nebyla dostatečně vynucována. Kdykoli došlo na jejich vynucování, tak se vždycky nějakým způsobem cuklo.

HN: Nebylo žádné tajemství, že Řecko, které vstoupilo do eurozóny v roce 2001, na to nemá. Proč tedy bylo vpuštěno?

Převážil politický zájem, aby euro zavedlo co nejvíce států i za tu cenu, že jednotlivé státy na to neměly a nemají. Už před 10 lety jsme říkali, že jednou z podmínek, aby členský stát EU mohl zavést euro - a to je podmínka stojící mimo Maastrichtskou smlouvu - je, aby vykazoval HDP na obyvatele alespoň ve výši 75 procent průměru EU. A to celá řada států v letech 1998 až 1999 splnila jen za cenu, že jim EU napumpovala ohromné sumy peněz z různých fondů. Mám na mysli Řecko, Španělsko, Portugalsko a Irsko. Statisticky se vykázalo, že se dostaly nad 75 procent unijního průměru, ale nyní se ve střednědobém výhledu ukazuje, že to bylo umělé navýšení, a že tyto ekonomiky na členství v eurozóně neměly.

HN: Kolik zemí tedy koncem 90. let mělo na zavedení eura?

Určitě ne jedenáct, což byla první vlna od prvního ledna 1999. Společnou měnu si tehdy mohly dovolit Německo, Francie, Nizozemsko, Lucembursko a Rakousko. Nad Irskem kladu otazník.

HN: Proč bylo přijato do eurozóny Řecko? O jeho problémech, včetně nevěrohodných statistik se vědělo.

Řekové o vstup velice usilovali. Byla to pro ně především otázka prestiže - být součástí vyspělé Evropy díky společné měně. Kromě toho, eurozóna tehdy usoudila, že Řecko je malá ekonomika, která nemůže měnovou unii "rozházet", a proto lze trochu riskovat. To, že řecké statistické údaje byly - zdvořile řečeno - nadhodnoceny, se poprvé projevilo v souvislosti s konáním letních olympijských her v Aténách v roce 2004. Tehdy se ukázalo, že řecké deficity jsou mnohem vyšší, než se hlásilo do Bruselu.

HN: Bude mezinárodní pomoc ve výši 110 miliard eur stačit na překonání řecké rozpočtové krize?

Klíčová otázka zní, do jaké míry budou Řekové ochotni a schopni realizovat poměrně dramatická úsporná opatření, která jsou jim předepisována. Za předpokladu, že se ukázní a opadnou emoce, pak to bude slibný začátek na cestě z krize. Ale za cenu dramatických zásahů do četných výdobytků sociálního státu, jejichž ztráta, jak je vidět na protestech, Řeky silně dráždí.

HN: Nakolik existuje riziko nákazy?

Krize se může přenést do zemí, o nichž již byla řeč, tedy hlavně do Španělska a Portugalska, ale ohroženy mohou být i jiné země.

V roce 1998 všichni věděli, že Belgie a Itálie nemají na to, aby přijaly euro, a to kvůli obrovskému veřejnému dluhu. Ale bylo politicky nemyslitelné, aby země, kde sídlí většina orgánů EU, a země, která byla jedním ze zakladatelů Evropského hospodářského společenství, nepřijaly euro mezi prvními. A tak zase politická vůle triumfovala nad schválenými pravidly.
Euro se musí udržet

HN: Jaké poučení by měly eurozóna a celá EU vyvodit? Nebylo by řešením zmenšit eurozónu a ponechat v ní jen ukázněné "zdravé jádro"?

Právně je to obtížně představitelné. S myšlenkou na vytvoření menší, zdravé eurozóny, bych docela souhlasil. Euro by měl jako společnou měnou sdílet menší počet států, které poctivě splnily kritéria. Politicky poháněný projekt eura, byl podle mého názoru příliš ambiciózní. Euro musí být samozřejmě udrženo, protože žádná měna národního státu - ani německá marka - prostě nemohou soutěžit s obrovskými a stále rostoucími hospodářskými oblastmi na globální scéně. To je vyloučeno. Jediná možnost je, že by členové eurozóny, kteří nebudou schopni držet krok, byli sami ochotni vystoupit. To je ovšem otázka politických jednání, takže zase jsme zpátky v politické rovině, poněvadž neexistuje žádný mechanismus, jak někoho z měnové unie vyloučit.

HN: Jak byste charakterizoval současné mezinárodní postavení eurozóny. Je společná měna nadále přitažlivá?

Vždy jsem patřil k zastáncům a příznivcům eura. Jsem stále přesvědčen o tom, že velkým, vlivným a rychle rostoucím oblastem světové ekonomiky, jakou jsou třeba Spojené státy nebo Čína, nemůže úspěšně konkurovat ani tak obrovská ekonomika jako německá se svojí národní měnou. Nějaká jednotná měna, jež by byla alternativou k americkému dolaru či čínskému jüanu, prostě musí existovat, a nemůže to být měna jednoho evropského státu. Takže euro v tomto ohledu má perspektivu. Krizi nakonec euro překoná, musí ji překonat, ovšem bude to stát strašné peníze. Ale je to jediná cesta. Měli bychom se ale zamyslet nad konkurenceschopností Evropy a nad tím, jak ji na globální scéně posílit.
Evropské "právo-neprávo"

HN: To už chtěla řešit Lisabonská strategie z roku 2000. Podle ní se měla Evropa do 10 let stát světovou hospodářskou jedničkou. Proč dopadla tak neslavně?

Cíle stát se jedničkou mezi hospodářskými zónami se dosáhnout nepodařilo. Evropa je dnes ve světě, když dobře, tak čtvrtá. Na prvním místě jsou samozřejmě Spojené státy americké, na druhém Japonsko a na třetím Čína. Evropa přitom stále více zaostává za svými konkurenty, především vůči Asii. Čína, ale také Indie, Vietnam nebo vysoce vyspělý Singapur neustále rostou a jejich výkonnostní potenciál se zvyšuje. Evropě, která toho není schopna, se o tom může jenom zdát.

HN: V čem to asi je? Proč Asie předhání Evropu?

Příčin je více. Asijská společnost má z mého pohledu jednu ohromnou výhodu - je velmi disciplinovaná a velmi nenáročná. Tamní společenská pravidla jsou založena na tradičním konfuciánském myšlení, které má 4000 let dlouhou tradici. Jsou schopni se přizpůsobit tomuto řádu, včetně pracovního, daleko lépe.

Samozřejmě, že tyto společnosti nejsou v evropském smyslu právním státem podle řady kritérií. Ale panují tam velice silná morální a etická pravidla, která předcházejí právnímu řešení. A to se projevuje i v ekonomice

Já mám pořád obavy, že v Evropě - a vidíme to koneckonců i v Česku - nikdo nikoho nechce poslouchat.

HN: Čím si to vysvětlujete?

Právo je často obtížně vynutitelné. U nás se tak dostáváme do roviny "právo-neprávo", rozsudky se nerespektují, jsme svědky nekonečných odvolání. Naproti tomu v Asii existuje něco jako "morální vynucení", což jim podle mého názoru velice pomáhá. Pak je to samozřejmě velice drahý sociální stát. Celá řada evropských zemí vydržuje velice nákladný sociální stát, na který přestává mít. A pokud Evropané nebudou schopni se v tomto ohledu ukáznit a začít šetřit, pak spadneme do drahé sociální a nevýkonné ekonomiky, která nikdy neobstojí v soutěži s těmi ukázněnými, dravými a skromnými Japonci nebo Číňany, Singapuřany.

Já jsem jako právník hluboce přesvědčen, že valná většina problémů s veřejným zadlužením tohoto státu je způsobena právě obtížnou vymahatelností práva, nerespektováním soudních rozhodnutí a určitou hospodářskou nekázní. To je podstatná příčina velice neutěšeného stavu veřejných financí.

Michal tomášek (47)

Vedoucí katedry evropského práva PF UK. Studoval právo a cizí jazyky na Sorbonně v Paříži a Univerzitě Karlově. Působil v Ústavu státu a práva ČSAV. Od roku 1990 pracoval v diplomacii. Zprvu v USA, kde získal titul Master of Laws na Virginské univerzitě, poté na české misi při ES v Bruselu. V letech 1994 až 2000 byl expertem Komerční banky pro EU.

Foto: HN- Filip Jandourek

Malý,zakomplexovaný Napoleon,Sarkozy by chtěl šefovat Unii a tak využije kohokoliv a cokoliv pro své cíle.EU spěje se svou snahou o utužování cetralizmu k rozporům a rozkladu,což špatná ekonomická situace a ne jen Řecka urychlí.Myšlenka smluvně sdružit země eurozony byla dobrá,ale měla se týkat jen volného pohybu osob a pracovní sily,obchodu,obrany,stíhání zločinců,případně ještě nějakého závažného společného zájmu,ale ne cestou diktátu v oblastech čistě se týkajících jednotlivých zemí.Tento stav s poměrovým zastoupením a byrokratickým molochem více než 40 000 úředníků je dlouhodobě neudržitelný.Malé státy mají postavení jako kdysi my v RVHP,držet hubu a krok,ale prakticky dělat křoví bez možnosti něco zásadního ovlivnit.

Carla Bruni Gallery
46 JPG | 4000 x 6000 (UHQ) | 42 MB
Carla Bruni-Sarkozy (Carla Gilberta Bruni Tedeschi, *23.12.1967)

http://depositfiles.com/en/files/083tqjst4

:)