Paní Merkelová, mýlíte se. EU byl jen chybný krok. Nic jiného...
„Pokud euro neuspěje, nebude to znamenat jen selhání měny. Bude to i selhání Evropy a myšlenky sjednocování Evropy. Máme společnou měnu, ale ne společnou politickou a ekonomickou unii." Bingo.
Výše uvedené věty pronesla Angela Merkelová. „A to je přesně to, co musíme změnit," dodala podle citace z agentury Reuters v Cáchách, kde se zúčastnila slavnostního ceremoniálu udělení Mezinárodní ceny Karla Velikého za prosazování evropské jednoty... Merkelová v přenosu německé televize WDR také řekla, že krize kolem budoucnosti eura není „jen tak nějakou krizí". Podle ní je to největší zkouška, které Evropa čelí od začátku sjednocovacího procesu v roce 1990 a možná i od samých počátků evropských společenství. Její silná slova si zaslouží pozornost. Německá kancléřka Angela Merkelová má totiž v pojmenování stavu pravdu. Jen ty příčiny a důsledky vidíme každý jinak. Nicméně nedivím se. Prosazuje myšlenku jedné Evropy po vzoru německých vůdců tak dlouho, že stejně jako ostatní v Bruselu už trpí profesionální deformací a neschopností podívat se věc z nadhledu.
Předně musím dnes s německou kancléřkou souhlasit hned v několika bodech:
1) Ano, pokud euro neuspěje, nebude to znamenat jen selhání měny.
2) Ano, bude to i selhání myšlenky sjednocování Evropy.
3) Ano, krize kolem budoucnosti eura není „jen tak nějakou krizí".
4) Ano, máme společnou měnu, ale ne společnou politickou a ekonomickou unii….
…ovšem kategorické NE si v kontextu bodu 4) zaslouží věta „A to je přesně to, co musíme změnit.“
Pokud projekt eura neuspěje (a co si budeme namlouvat, bez masivních dotací na jeho podporu by nebylo už dávno), pak to skutečně nebude znamenat jen selhání měny. Měna sama o sobě totiž selhat nemůže. Selhali politici, kteří umělou měnu vytvořili a udržují ji při životě. Pokud (slovy Merkelové) selže euro, nebude to už v žádném případě selhání Evropy. Evropa tu byla, je a bude, ať už po ní budou chodit tisíce Merkelových. To, že to bude dalším důkazem o selhání sjednocování nikoli Evropy, ale národních států na ní se rozkládajících, to je pravda. No a společnou měnu tu sice máme, nicméně kritika absence společné politicky a ekonomiky Unie není u rozumného člověka na místě. Každý soudný člověk jen s kouskem selského rozumu jistě minimálně tuší, že mít společnou politiku a ekonomiku tak rozdílných států, navazujících na zcela odlišnou historii, tradice a zvyky, jaké na starém kontinentu jsou, je prostě nemožné. Víra, že například Polsko bude mít společnou politiku s Tureckem, které chtějí přijmout také, je pouhou iluzí. Jedině soutěž politických ideí a ekonomik udrží národní státy v kondici a požene je kvalitativně výš, daleko od tolik škodlivé zregulované průměrnosti.
Jsem přesvědčen, že Angela Merkelová se mýlí, je-li přesvědčena o správnosti sloučení neslučitelného - a to navíc za jakoukoli cenu. Ostatně ono se tak snadno hovoří evropským představitelům o „jakékoli ceně“, když ji za ně platí daňoví poplatníci jednotlivých států.
Otázkou tedy jen zůstává, kolik nás to všechny bude stát. V současné době se totiž v Evropě neděje nic nepředvídatelného. Odpůrci integrace a eura na všechno to, co se nyní děje, upozorňovali dávno a pravidelně. Ekonom a bývalý ředitel Centra pro politiku a ekonomiku Petr Mach například již v roce 2003. Bohužel, nedostalo se jim férové příležitosti k rovnocenné prezentaci jejich názorů. Evropská unie totiž zneužila ve všech členských státech naprosto bezprecedentním způsobem peníze daňových poplatníků výhradně a jen pro masírování jednoho velkého ANO, ať už jde o rozšiřování Unie, nebo zavádění eura. Osobně bych byl pro aktuální referendum ve všech členských státech jak k souhlasu v setrvání v Unii, tak ukončení projektu společné měny. Lidé totiž konečně mohou ochutnat hořkou chuť integrace na vlastní kůži. Chuť, kterou nepřebije ani sebelepší europeistické PR.
Řada lidí argumentuje tím, že je lepší nést všechny tyto náklady jako daň za Evropu bez konfliktů. No, vidím to zase trochu jinak. Jakkoli se nám může zdát, že jsme již natolik „moudří“, že do konfliktů bychom v Evropě už nešli, zadělávají si politici Evropské unie na občanskou rebelii sami a stále silněji. Nedávná naprosto neuvěřitelná deklarace finanční umělé a nedemokratické podpory pro země eurozóny, o které zase rozhodlo jen několik desítek lidí za všech 500 milionů, přičemž právě těch 500 milionů lidí to v důsledku zaplatí ze zvýšených daní, jen přilila olej do ohně. Kde jsou ty deklarované základní principy EU a dokonce samotné Lisabonské smlouvy, jejíž znění raději strčili se zavřenýma očima někam do kouta? Teď zrovna se Vám nehodí?
Skutečnou svobodu si lidé vzít nenechají. Nikdy a nikde. Ani ve státech v Evropě ne. Možná na sobě nechají dlouho štípat cizí polena, ale ne věčně. Přestaňte s násilnou integrací pomocí papíru a pera. Přestaňte sypat naše peníze do záchrany eura. Připusťte konečně, že není jen jedna jediná cesta k cíli. Tím základním cílem totiž není sjednocení států a národů, ale svoboda jedinců, z nichž jsou složeny. Minulost již mnohokrát ukázala, že cesta ke svobodě nevede násilnou integrací, přerozdělováním a vznikem novodobých protektorátů. Národní suverénní státy se svou měnou nejsou minulostí a přežitkem. Jsou tím, pro co umírali naši předci. Jsou tím, co drželo v dobách zlých lidi pohromadě.
František MATĚJKA je místopředsedou Svobodných. Vyšlo na blogu idnes.