Biopaliva - aneb komu šlápl prezident Klaus do slunečnice?
Těžká to lobby zachvátila Evropu. Lidé umírají hlady a my jsme takoví frajeři, že vypěstované plodiny rveme do nádrže. Inu není nad to (ale jen pro někoho), když se politické plány plní na 150% i více.
Evropská unie chce zvýšit do roku 2020 podíl biopaliv na ropných pohonných hmotách až na 10 %. Není to nic jiného, než podlehnutí průmyslové lobby, ze které budou těžit jen vybraní. Že to může, a téměř jistě bude, protože jsme jenom lidé, znamenat například likvidaci lesů, místo kterých vzniknou novodobé plantáže, že se logicky v čase zvýší cena potravin, protože prostě vytlačíme potravinové plodiny a nahradíme je plodinami průmyslovými, to politiky netlačí. Teď je totiž IN být pseudozelený a vidina dalších dotací v tak velkém objemu (10% z celkové výroby pohonných hmot, to musí být pěkný ranec peněz), to už je správný budovatelský cíl.
Že dost možná znovu utrpí zvěř? Že tak výrazné zásahy do krajiny a volné přírody v okolí povedou paradoxně ke zvýšení produkce skleníkových plynů? Že se můžeme opět těšit na další eroze půdy, na tisíce tun hnojiv, na znečištění dosud nepoužívaných pozemků? Že stoupnou nároky na vodní zdroje a dopravu, což opět znamená negativní vliv na přírodu? Žádný problém. Vždyť všechno, co je „bio“, přece musí být už z principu dobré pro všechny.
V poslanecké sněmovně nedávno prošel zákon, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Byl přijat dne 28. dubna 2010. Tento zákon požaduje od 1. června 2010 navýšení objemu biopaliv u motorových benzínů z dosavadních 3,5 % na 4,1 % a u motorové nafty z 4,5 % na 6 %. Údajně je to nutné opatření v podstatě proto, abychom tolik neoteplovali Zemi.
No, jsem taky už nějaký ten pátek na světě, abych se mohl opět podívat na problém z druhé strany a položit si onu důležitou otázku „komu to prospěje?“. Po naprostém fiasku v Kodani a posouvání desetinných čárek u čísla, které podle klimatologického mága Rádžendra Pačaurí znamená v podstatě konec světa, to snížení vlivu člověka na globální oteplování asi nebude. Zemědělcům to také neprospěje. V podstatě jde jen o nové pokračování přerozdělování dotací, což je přesně ta zemědělsko-finanční disciplína, která podělala v EU celé zemědělství a je jedním z nejnespravedlivějších přerozdělovacích systému v Unii. Vlastníci automobilů to asi také nebudou. Nebo jste našli někoho, kdo jásá nadšením, že místo kvalitního benzínu nebo nafty tankuje do svého miláčka slunečnici? Nebo znáte jásající nadšené daňové poplatníky, kteří to všechno zaplatí? Já ne. Kdo zbývá? Už to mám. Politici, ruku v ruce s výrobci.
O stycích sněmovních politiků a Agrofertu už bylo popsáno mnoho. Skupina Agrofert se na výrobu biopaliv pečlivě připravuje již roky. Akciová společnost Preol, která je součástí Agrofert Holdingu, například otevřela v červnu 2009 úplně nový závod na výrobu v areálu Lovochemie v Lovosicích za 1,6 miliardy korun. A kdo stříhal pásku? Inu, Jiří Paroubek, ve kterém vidí Agrofert nového premiéra. Nikoho netrápí, že biopaliva ze zemědělských plodin mohou vytvářet až čtyřnásobek emisí skleníkových plynů než standardní ropná paliva jako benzin a nafta, jak uvádí dokument, který musela uvolnit Evropská unie poté, co ji k tomu na základě zákona o svobodě informaci donutila agentura Reuters. Továrna je postavena, obchod připraven a je nutné jen splnit poslední bod - podporu státu a zejména dotace.
Jistě není náhoda, že sněmovna na konci mandátu svých členů v rychlosti prosadila zákon, který jde proti selskému rozumu. Ten si naštěstí zachoval prezident Klaus a zákon vrátil. Vůbec bych se ovšem nedivil, kdyby někomu ve sněmovně hodně záleželo na tom, aby svolal i mimořádnou schůzi. Osobně se totiž domnívám, že tohle je tak velký byznys, že dohoda o podpoře biopaliv pro vyvolené má jistě, jak se tak módně říká, podporu širokým politických spektrem…
A matička Země, příroda a skutečná ekologie? Sedí společně v koutě a čekají, až dostaneme rozum a vyměníme mocí zkorumpované politiky.