Současné podoby antisemitismu: levicový a muslimský
31.1. se v Občanském institutu uskutečnila velmi zajímavá beseda s PhDr. Leo Pavlátem na téma „Antisemitismus a moderní Evropa“. Dr. Pavlát je ředitelem Židovského muzea v Praze, které je největší a nejúspěšnější muzeum tohoto druhu v Evropě. Na besedě zaznělo mnoho zajímavých tezí, které se nekompromisně dotýkají současného postmoderního světa.
Dr. Pavlát mluvil o dějinách moderního antisemitismu, přičemž se mnohem více zabýval antisemitismem levicovým a muslimským. Totiž, dle jeho slov, tzv. pravicový, resp. neonacistický antisemitismus, bezprostředně navazující na nacistickou ideologii a spočívající především v popírání holokaustu, je relativně starým známým jevem, jenž vychází z německého nacionálního antisemitismu 19. století. Naproti tomu levicový antisemitismus je poměrně novou a také podstatně zákeřnější.
Levicový antisemitismus je problém moderní Evropy. Je zajímavé, že až do 60. let 20. století evropská levice nejevila známky antisemitismu, a co je důležité, neprojevovala ani nenávisti vůči západní civilizaci. Zvrat nastal teprve v 2. polovině 60. let s nástupem tzv. nové levice. Ve Francii tehdy rudá chamraď převracela auta a lidé jako Sartre a Marcuse hlásali novou ideologii – postmodernu. Právě nová levice označila celý západní svět za zkažený, přičemž jediný skutečný proletariát spatřovala v zemích třetího světa a samozřejmě v SSSR. Proto tedy ta ohromná nenávist vůči Izraeli, neboť stát Izrael představuje poslední ostrůvek prohnilé západní civilizace na Středním východě. Tehdy začali Židé z levicových stran hromadně odcházet.
Jak uvedl Pavlát, pokrytectví levicových antisemitů spočívá v tom, že levičáci zapírají svůj antisemitismus a odvolávají se na jakýsi „antisionismus“. Zde je ovšem třeba podotknout, že tato praxe současné levice se překvapivě podobá jednání někdejších bolševiků, kteří za minulého režimu připravovali východoevropským Židům hotové peklo. Bolševici taktéž označovali svou hrubě antisemitskou politiku za pouhý „antisionismus“ a občanům, které takto perzekuovali připisovali „sionistický“ nebo buržoazní původ. Avšak „antisionistická“ kampaň nebyla namířena proti izraelským Židům, nýbrž proti Židům evropským, kteří se sionismem ani s Izraelem neměli nic společného (akce Pavouk, monstrprocesy s židovskými spoluobčany, zavírání synagog, odstraňování židovských akademiků atd.). Bylo to tedy sprosté antisemitské tažení, vedené proti Židům jako takovým (nikoli jen sionistům), které si kladlo za cíl zničit židovskou kulturu v komunistické Evropě.
Dnes bohužel vidíme, že současná levice se chová úplně stejně jako kdysi bolševici. Např. ve Francii byli během války v Iráku z protiválečných demonstrací vylučovány židovské levicové organizace očividně kvůli jejich židovství a četní francouzští intelektuálové byli ostrakizováni, neboť byli Židé. V některých francouzských čtvrtích už ani není možné na státních školách vyučovat o holokaustu, neboť muslimští studenti si to prostě nepřejí. V Belgii byl dokonce jeden učitel, který se odvážil muslimy o holokaustu vyučovat, zmlácen. Pavlát také poukázal na dvojí metr většiny nevládních organizací a profesionálních „human-rightistů“, kteří za svůj cíl deklarují práva menšin, avšak co se týká hrubých antisemitských excesů, tyto organizace jakoby zaspaly.
V závěru přednášky vyslovil dr. Pavlát zajímavou myšlenku: úplně každá společnost má podle něj své extremisty, avšak kvalitu dané společnosti určuje právě ochota proti svým extremistům zakročit. Jedním dechem pak dodal, že česká společnost antisemitská není.
Michael Anděl
Autor je členem Mladé pravice (www.pravice.org)