Zdeněk Škromach, Vlastimil Tlustý: Zajdeme na blahobyt nebo chudobu
Zdeněk Škromach jako hipík
Vlastimil Tlustý - maturant
Kniha s výše uvedeným názvem je výjimečná. Zejména autorovi rozhovorů se Z. Škromachem a V. Tlustým, vzdělanému Ladislavu Henkovi, který se nejen ptá, ale i polemizuje, je třeba poděkovat za to, že nejde o běžnou populistickou sebeprezentaci politiků, ale o hlubokou reflexi o politice, filosofii, ba i smyslu života. Níže přinášíme několik ukázek.
Smysl života a role politiky v jeho naplňování
Jaká je vaše představa o smyslu života, osobního nebo společnosti a jakou roli v tom hraje politika?
Vlastimil Tlustý: Byl jsem jednou na nějakém psychologickém kurzu, v závěru po nás pedagog chtěl, abychom namalovali podstatu lidského snažení … dostal jsem nápad namalovat následující obrázek: na začátku byl malý človíček, s úsměvem ukazující na kopec před ním. V druhé části obrázku seděl už nahoře na kopci stejně rozradostněně jako na počátku své pouti, jen trochu povyrostl a ukazuje na ještě vyšší kopec, který byl předtím skryt za tím prvním. A rukou opět ukazuje, že na vrcholu toho druhého kopce to vypadá ještě lépe. … A finálem je, že sedí na tom nejvyšším kopci a vyděšeně ukazuje dolů, jako že tam nechce a nevidí žádný velký kopec, na který by se mohl vydat. (…)
Vypjatá atmosféra u nás v Čechách je podle mne také mimo jiné způsobená tím, že spousta lidí tady na nic dalšího nevěří, a proto tak vehementně bojují za nějaký okamžitý efekt nebo okamžité prosazení se. Ve všech společnostech, kde vidíte silnou víru, dávající jakousi další naději, vidíte mnohem klidnější lidi, méně konfliktní, více lidí, kteří jsou takříkajíc nad věcí.
Malá chyba na začátku, velká chyba na konci
V.T.: Oni tuší, že lidé začínají mít pochybnosti, k čemu vlastně jsou, takže si vyrábějí podobnými akcemi třeba na silnici umělé odůvodnění své existence sloužící jen k tomu, aby se mohli chlubit „podívejte se, čeho jsme dosáhli“.
Pokud se to dělo za vlády Stanislava Grosse, tak si lidé mohli říct, že to asi odpovídá jeho mentalitě, ale ono se to dělo a děje za všech vlád…
V.T.: Ano, a má to jednoduché vysvětlení. ODS se veřejně rozloučila s veškerou pravicovostí. … Proto tady dnes žádnou autentickou pravicovou stranu nemáme. Zdůrazňuji autentickou, protože nechci obsáhleji komentovat ten neuvěřitelný protimluv, který Miroslav Kalousek, který byl jedním z likvidátorů pravicového programu ODS, se dnes chce vracet k těmto opuštěným principům, jež pomáhal bourat, a trosky z nich si nyní osvojuje jako své myšlenky. Je vidět, že na to buď všichni zapomněli, nebo to nikomu nevadí. Neboť komentátoři říkají „aspoň někdo“.
(… o ministru Langrovi) Až pravicový ministr po svém nástupu na ministerstvo realizoval kroky typicky komunistické. A nejde jen o datové schránky, jedná se o celé jeho pojetí policie. Fungování ministerstva vnitra bylo ultracentralizované s ultradohledem pokud možno nad vším. Myslím si, že on sní o tom, jak si doma u televize zadá jméno libovolného občana, zvolí, jestli ho chce vidět v ložnici nebo v koupelně, nebo zda mu stačí ho vidět u večeře.
Takové myšlenky vznikají z touhy po moci. Z touhy mít tu moc vám to spočítat. Mít moc umět to spočítat každému vybranému člověku: tenhle člověk nám pije krev, na toho se pořádně podíváme, toho si omrkneme.
(…)
Pravice – alespoň v Čechách – zemřela. Nedávným superdůkazem konce pravice u nás je třeba návrh ODS zvýšit daň z nemovitostí. Všechny pravicové strany světa považují daň z nemovitostí za trojnásobné zdanění … Zvyšování této daně je projekt ryze levicový. A ODS navrhuje … aby tato daň byla dokonce progresivní, což znamená, že čím víc toho máte, tím vyšší sazbu budete platit. To je konec mého komentáře i konec pravice v Čechách. (…)
Bohužel je to charakteristický rys pro všechno, co se dnes v ODS odehrává. Vůdci nemají žádné ideové zábrany a přijali logiku „hlavně když vládneme“. … Sedli si do křesla a začali řešit, komu prodají jaký pozemek, která firma bude zásobovat nemocnice a která firma opraví silnici. Stali se z nich pragmatici moci a na ideje zapomněli. (...)
Zlomilo se to ve chvíli, kdy se ODS dostala k moci. Podle mého názoru to souvisí s - pro mě hořkým - tématem, s jádrem takzvané rovné daně. To mělo obsahovat kromě jedné jediné sazby daně z příjmů (což není to úplně podstatné) zejména dramaticky zkrácené daňové přiznání, odstranění daňových výjimek a ... radikální snížení počtu úředníků. Jenže tento koncept byl vylit se mnou z vaničky a s ním byly vylity i všechny tyto záměry. ... Snad jediným pozitivním příkladem byly kroky ministra průmyslu, který splnil slib a opravdu zjednodušil formuláře na přihlášení živností. ... Velmi levicově se začal chovat i ministr práce a sociálních věcí. Podíváte-li se na bilanci jeho skutečných kroků, tak je to levicová politika jak vystřižená. Myslím, že Zdeněk Škromach je nyní v docela těžké situaci, protože většina jeho programových cílů byla Nečasem už splněna. A opět v ODS nebyla síla, která by tomu odolávala. Řekl bych, že to bylo všem úplně jedno.
Není větší radosti než rozdělovat cizí peníze
Problém je v tom, že systém, ve kterém žijeme, vznikl také za pravicových vlád. ...
Vlastimil Tlustý: Protože často nešlo o principy, ale o to, že na tom chtěl někdo vydělat. Jedna z nejsilnějších zkušeností v mém životě byla stavba garáží u nás ve Slaném. Stal jsem se členem jedenáctičlenného družstvíčka s lidmi, které jsem viděl poprvé v životě. Všichni byli na začátku nadšení, že budou mít garáže. Jeden říkal, že má kamaráda, který bourá stodolu a může poskytnout kámen, další, že může půjčit starou vétřiesku, a jiný že může odněkud z kopřiv vyhrabat míchačku. V běhu času ovšem přibývalo těch, kteří začali naříkat, že mají nějaký problém. Že nemohou přijít na stavbu, protože nemají čas, protože je lepší se jít vykoupat do rybníka než míchat beton. Další říkal, že ho bolí záda, takže taky nemůže přijít. Ti ostatní měli sociální cítění, a tak odpovídali: "To je pravda, s vašimi zády přece nemůžete míchat beton." Za čtrnáct dní přišla jedna teta s tím, že bude asi těhotná, takže také nemůže jezdit s kolečkem, a ti co zbývali, opět odvětili, že to je přece jasné, že těhotná nemůže pracovat na stavbě. ... Výsledkem bylo to, že jsem tam byl jenom já s tátou. Takže jsme sami rozváželi patnáct kubíků betonu, který rychle tvrdne. Otec se skoro udřel k smrti, když jsme beton rozhrabávali, aby neztvrdl. ... V jednom z finálních rozhovorů jeden z těch lidí s plnou vážností vysvětloval, že už do toho nedá ani korunu, protože jí prostě nemá. A neodpracuje už ani hodinu, protože ho bolí ruce. A já jsem drze "kapitalisticky" vstal a povídal jsem: "On tě někdo nutí mít garáž? Tak se seber a vypadni. Je to jednoduchý. My tě vyplatíme, dáme ti tvůj vklad, proplatíme ti těch dvacet hodin práce a garáž bude patřit někomu jinému." Ten člověk řval jako tur, co jsem si to dovolil. ... "Vy byste po nás chtěli, abychom vám to platili? Anebo si to odpracovali? Nejste asociální?" A udělali valnou hromadu a odvolali nás ze všech funkcí. Zjistili totiž, že ti dva odporní kapitalisti by chtěli rozhodovat o garážích jenom proto, že je postavili a zaplatili.
Něco není v pořádku
Zdeněk Škromach: ... Je tady nastolováno permanentně nějaké očekávání, že přijde něco nového a že to bude konečně ideální. ... A ono se to bohužel stále opakuje jen v různých modifikacích. Názorným příkladem je dnes třeba Miroslav Kalousek. ... Třeba jsme se ve vládě dohodli, že nebudeme navyšovat výdaje. A potom přišel jeho kolega Severa a ve sněmovně před volbami navrhl navýšení rodičovského příspěvku na 7600 korun, nakonec Kalousek si to připisoval jako svou zásluhu na billboardech. Oproti dřívějšímu stavu to znamenalo navýšení výdajů pětadvacet miliard korun z rozpočtu. Navíc se vytvořila atmosféra, že se k tomu pak přidávali další. ... Tenkrát jsem vystupoval proti tomu, že není rozumné dělat takováto předvolební gesta. Ale Kalousek za tím nápadem stál, a proto to všechno nakonec prošlo. A dnes jen žasnu, že on jakoby z pozice ekonoma kritizuje výdaje, o které se sám zasadil!
Vlastimil Tlustý: To je obraz zoufalství české politické scény. Fakt, že veřejnost - byť se jedná jen o deset procent veřejnosti - považuje Miroslava Kalouska za člověka, který může zachránit české veřejné finance, nebo dokonce, a to považuji za ještě absurdnější, realizovat pravicovou ekonomickou politiku, snižovat daně a podobné věci, to je skutečně zoufalství části české veřejnosti. Považovat za pravicového politika právě jeho, který nejméně desetkrát dokázal svými činy opak, k tomu nemám slov. Něco hodně není v pořádku, když desetkrát předvedl opak pravicového smýšlení a dnes slibuje opak toho, co sám ještě ne tak dávno dělal. ... Že deset procent lidí je ochotno mu stále uvěřit, je zcela mimo moje chápání. Když bych tu situaci přirovnal k onomu již zmíněnému Titaniku, připadá mi to stejně absurdní, jakoby jeden z kormidelníků na můstku prohlásil: "Mám úžasný nápad. Doprava ani doleva se už nárazu nevyhneme. Tak ten ledovec podjedeme." A deset procent lidí na palubě by téhle absurditě tleskalo a křičelo by: "Mirku, to je výborný, s tebou to zkusíme, s tebou se zachráníme."
knihu je možno objednat na www.kosmas.cz