Odmítám respektovat hodnoty islámu v Evropě. Kupuji dánské zboží.
Série muslimského násilí a hysterie, kterou spustilo otištění karikatur muslimského proroka Mohameda v dánských novinách Jyllands-Posten odhalila další zrůdný rozměr politické korektnosti, která ohrožuje svobody a hodnoty demokracie v evropském pojetí. Opakovaně také potvrdila, že utopistické vize evropské levice o multikulturní společnosti jsou jen nereálným přáním pseudohumanistů, kteří nejsou ochotni připustit sobě i svému okolí reálný stav současného světa.
Násilné demonstrace v mnoha zemích světa, výtržnosti, násilí, výhružky atentáty zejména vůči Dánsku, vyrabované velvyslanectví, bojkot dánského a norského zboží, omluvy tradičně ze strany evropské levice, znepokojení OSN, Arabské ligy atd. atd. To vše jako důsledek využití práva na svobodu slova, jako důsledek několika kreseb otištěných v dánských pravicových novinách. Jedním z mnoha zákazů, které omezují vyznavače islámu je zákaz zobrazovat mimo jiné proroka Mohameda v jakékoli podobě – kresba, socha, film atd… Protesty muslimů z celého světa jsou však naprosto hysterické, diplomatické apely některých muslimských zemí naprosto irelevantní. Proč ? Zkrátka proto, že naše evropská civilizace nám nic takového nezakazuje, naše pojetí demokracie nám umožňuje parodovat a kritizovat prostřednictvím tisku kohokoli a cokoli. Islámské zákazy se nás nemuslimů netýkají a proto nemají vyznavači Koránu sebemenší právo je po nás vyžadovat a vyžadovat omluvu za něco, co je naprosto v souladu s hodnotami západní demokracie.
Přestože považuji islám za nebezpečné náboženství, za náboženství omezující a pohrdající lidským životem, tak ho respektuji v zemích, kde má svou tradici. Procestoval jsem mnoho zemí, mezi nimi bylo i několik muslimských a vždy se snažím chovat tak, aby mé chování nebylo v rozporu s tamním náboženstvím, obecně uznávanými pravidly morálky apod. Proto se v muslimských zemích vždy chovám pokorně a tak, jak jejich zvyklosti vyžadují, moje žena chodí kolem mešit zahalená, neprojevuji k ní veřejně náklonnost, nepiji na veřejnosti alkohol apod. Žádat však po mě respekt k muslimským zákazům v mé zemi je však drzost nejvyššího kalibru. Někteří představitelé evropské levice i mezinárodních organizací se však domnívají, že využívat právo na svobodu slova, jímž otištění karikatur Mohameda bylo, je nepřípustné.
Za nepřípustné považuji tiché a postupné omezování svobody slova v rámci zájmů politické korektnosti. Dnes by nám chtěli zakazovat karikovat Mohameda, příště budou zakazovat politickou kritiku. Je dobře, že se Dánsko nezaleklo všeobecného mezinárodního tlaku a je ochotné i přes vyhrůžky od sebevražedných atentátů a až po bojkot dánského zboží chránit hodnoty svobody, především svobodu slova.
Jaké však může pro ČR plynout z celého případu kolem Mohamedových karikatur ponaučení? Především je třeba se snažit minimalizovat počty muslimů v naší zemi (neudělovat jim povolení k pobytu, všemožně se jim v rámci zákonů ČR jejich pobyt u nás znepříjemňovat), neboť původcem kampaně proti Dánsku jsou právě dánští muslimští přistěhovalci, kteří několik měsíců objížděli náboženské autority mnoha muslimských zemí s výtiskem Jyllands-Posten ze 30. 9. 2005 a žádali zakročit proti Dánsku. Ze své podstaty muslimské přistěhovalecké komunity v Evropě představují jistou pátou kolonu, potenciálně nebezpečnou pro hostitelskou zemi – to dokázalo mnoho případů Dánskem počínaje a Madridem a Londýnem konče. Dále je nutné úzkostlivě střežit naše práva a čelit všem pokusům o omezování svobody slova, ať je jejím důvodem cokoli. Nyní je však třeba podpořit Dánsko v jeho boji za svobodu slova – nejen podepisováním mnoha petic, nejen na internetu, ale především bychom měli pomoci překonat hospodářské potíže dánských exportérů, které způsobí výpadky v prodeji dánského zboží do muslimských zemí a kupovat přednostně dánské zboží. Jako projev odporu vůči omezování našich práv, jako výraz odporu vůči náboženskému fanatismu, jako výraz solidarity s Dánskem. Kupujte dánské zboží!