Svět kolem nás se mění tak rychle, až se tají dech. A předvolební kampaň se tváří, jako by na (ne)výplatě pseudotřináctého důchodu závisel konec naší republiky.

Řecko spěje ke státnímu bankrotu, přestože slíbilo provést vážná reformní opatření k jeho zabránění. Veřejně se mluví o stejných problémech v Portugalsku, Španělsku, Irsku, Belgii. Jednotná evropská měna euro se otřásá v základech. Angela Merkelová, německá kancléřka, varovala, že zkáza eura může znamenat zkázu celého evropského integračního procesu.

A v Čechách se hádáme v předvolební kampani o tom, zda se nám líbí platit 30 korun za návštěvu lékaře.

Zvláštní svět. A snad i selhání části politické scény, která tvrdohlavě nechápe mezinárodní souvislosti.

Evropský sociální model krachuje, je neufinancovatelný a ničí veřejné rozpočty národních států, ale Jiří Paroubek slibuje všechno všem. Je strašné, že člověk, který tolik chce být zase ministerským předsedou, nerozumí, jak rychle se svět mění.

Kdyby to nebylo tak vážné, bylo by až komické, jak obsah letošní kampaně ignoruje definici budoucího postavení České republiky, její role v globálním světě i otřesené Evropské unii.

Je naprosto nezbytné, aby česká politická reprezentace, která ve volbách zvítězí, rychle definovala naše národní zájmy. Zde jsou důvody, proč by tak měla učinit:

1. Nikdo ze seriózních ekonomů a politiků dnes v Čechách vážně nemluví o termínu přistoupení k euru. Správně, protože jednotná měna má starosti sama se sebou, natož aby se zajímala o rozšíření. Proto by bylo vhodné nabídnout občanům velké reformy ne kvůli euru a splnění podmínek k přijetí, ale kvůli nám samotným. Kvůli zdravým veřejným financím i kvůli naší hospodářské a sociální prosperitě.
2. Naše budoucí prosperita závisí na rozumné energetické politice. Nemáme energetické zdroje, plyn a ropu nakupujeme ve světě. Je zásadní, aby ČR šla rychle cestou dalšího rozvoje jaderné energetiky a odmítla drahé a neefektivní projekty získávání energie z tzv. alternativních zdrojů.
3. Budoucí vláda by měla odmítnout jak pokusy narušit naši fiskální svrchovanost, tak podřízenost rozhodování o prioritách české hospodářské politiky tzv. evropské ekonomické vládě. Pokud bude naše rozpočty nejprve kontrolovat úřednická mašinérie v Bruselu a až poté bude státní rozpočet projednáván zvolenými poslanci českého parlamentu, půjde o faktickou likvidaci suverénních národních států.
4. Vnitřní vývoj uvnitř EU může být velmi třaskavý. Škoda, že neznáme od našich politiků nárysy jejich budoucích postojů. Pouze Petr Nečas otevřeně řekl, že pokud bude premiérem, je pro něho státní suverenita nedotknutelnou hodnotou.
5. Eurozóna spěje k velkému třesku. Může se rozpadnout, může ji několik členů opustit, může být přeformulována a mít odlišný charakter. Česká republika je otevřenou ekonomikou a zdraví české koruny se odvíjí od pohody německé ekonomiky. Škoda, že se pereme o 13. důchod namísto formulace politické vize, jak si bude budoucí česká vláda v tomto enormně složitém procesu počínat.
6. Zatím od Jiřího Paroubka víme, že na hranicích jsou vlaky našlapané miliardami „evropských peněz“, které spasí naši ekonomiku. Není to pravda a je to obyčejná lež. A dokonce ve světle ekonomických problémů eurozóny mohou být tyto „zdroje“ pouze chimérou.
7. Hospodářské a finanční problémy Evropské unie budou zřejmě znamenat další tlak na vytvoření evropské politické unie s hlavním městem v Bruselu. Jak se k tomu postaví budoucí vláda? Chceme odevzdat zbytek pravomocí nadnárodním nekontrolovatelným strukturám?

Odpovědi na tyto otázky nám měla alespoň částečně přinést předvolební kampaň. Škoda, že Jiří Paroubek v ní sděluje občanům, kolik je bude stát zubní plomba, ale nepřináší odpovědi na stokrát důležitější otázky. Nerozumí tomu, nebo nezná odpovědi? A co je vůbec horší?

Snad si toho voliči na poslední chvíli všimnou!