Prezidentův vicekancléř Petr Hájek o existenci národních států a nebezpečí Války mezi státy v Evropě
Moderní státy nevznikly náhodou. Osvědčily se jako „přesně správný“ prostor k demokratickému prosazování zájmů jednotlivců a skupin v kulturně a historicky definovaném území. Nic lepšího, protože přirozeně vývojově „stvořeného“, se nevymyslelo, protože se vymyslet nedá. Ze stvořené lidské podstaty. Zlatomodré vlajky „Unie“ se proto jednoho dne budou muset tak jako tak střetnout s národními vlajkami „Konfederace“. Chtějí-li federalisté (po mém soudu se jedná spíše o bruselské socialistické byrokratické centralisty na hony vzdálené americkým otcům zakladatelům – pozn. LP) vytvořit Spojené státy evropské, neměli by zapomenout, jakou procedurou se na světě objevili Američané – a to nešlo o národní státy s tisíciletou tradicí. Politický lid v uměle vytvořeném státě se teoreticky může stát „démosem“ jen prostřednictvím bezohledné občanské války. Na „společně prolité krvi“ může evropský politický lid nalézt svou identitu. Teprve tehdy budeme primárně Evropany, a teprve sekundárně Čechy, Holanďany či Francouzi, jako je analogicky každý Kaliforňan či Texasan především nejprve loajálním Američanem.[1]
[1] HÁJEK, Petr: Smrt ve středu, Dokořán, Praha 2009, s. 251.