Evropa samostatných národních států? Toho se ještě v klidu dožiju
Letos mi bude 40 let a jakkoli jsem měl trochu obavy, zda se toho dožiju, dnes už jsem si jistý. Evropy samostatných a hrdých národních států si po unijním omylu budu užívat ještě společně se svými dětmi.
Přestože význam sousloví „sociální inženýrství“ je dáván především do kontextu s bezpečností informací, jeho nástroje jsou v praxi používány při ovlivňování výběru cest k dosažení politických cílů.
Koneckonců citace z jeho definice je dostatečně výmluvná:
„Sociální inženýrství je způsob manipulace lidí za účelem provedení určité akce nebo získání určité informace. Ve většině případů útočník nepřichází do osobního kontaktu s obětí. Všechny techniky sociálního inženýrství jsou založeny na specifických způsobech lidského rozhodování známých jako kognitivní (pozn.: odrážející zmatené nebo "popletené" myšlení) chyby úsudku. Tyto chyby úsudku založené na nedokonalosti lidského mozku jsou využívány mnoha způsoby, například utvářením a využíváním vymyšleného scénáře s cílem přesvědčit oběť k učinění potřebné akce nebo k získání potřebné informace.“
Sociální inženýrství je uplatňováno těmi, kteří nejsou schopni a ochotni tvořit hodnoty sami a mít za své činy jasnou odpovědnost. Lidí, kteří vytvářejí hodnoty, ctí odpovědnost a přijímají důsledky takové odpovědnosti sami za sebe a za to, co dělají, je zatím v Evropě možná méně, než těch, kteří to vše raději přenášejí pryč od sebe a na jiné. To vše i za cenu ztráty své osobní svobody a akceptace zesílení prvků fízlokracie. Přesto se podle posledního vývoje v Evropě domnívám, že těch zodpovědných naštěstí systematicky přibývá, neboť neblahé výsledky práce těch nezodpovědných jsou stále viditelnější a čitelnější. Sociální inženýři Unie dostávají jednu ránu za druhou. Lidé se bouří proti umělému roubování tradičních regionálních hodnot s jinými, roubování náboženství, ale i roubování neschopných a méně schopných na ty, kteří svou pílí a vytrvalostí došli dál. Významným průvodním znakem takového sociálně inženýrského roubování jsou regulace a oklešťování práv těch, kteří ctí svobodu jedince jako nejvyšší hodnotu. Pod falešnou rouškou solidarity a humanity pak těmito umělými zásahy nutí úspěšné mimo jiné například k tomu, aby se o své výdobytky povinně dělili s ostatními za stále většího politického přerozdělování.
Když se však podívám na poslední hospodářský vývoj v Evropě, počínaje Řeckem, pokračujíc Maďarskem, Španělskem, Portugalskem, Itálií, ale i Francií a Německem, a k tomu na výsledky voleb v Maďarsku, Británii, Nizozemí, ale i na Slovensku (gratulace k propadu levice!) a na prognózy volebních výsledků v Belgii (více zde), mám dobrý pocit. Dobrý pocit z toho, že lidé mají dost sociálního inženýrství, jehož průvodním znakem jsou dluhy, falešná solidarita a systematické doplácení jedněch na druhé.
Ostatně těším se, až jednou za svým novým známým dojedu na chalupu do hor pro jeho fantastický domácí kozí sýr s vědomím, že nemusím načerno, nelegálně a tajně tu lahůdku konzumovat jako produkt pro „krmné účely", opět si svobodně namontuji starou dobrou žárovku, užiju si ve sprše, kterou si bez regulace vyberu, neboť voda, za kterou si platím, ze Země prostě nemizí, nebo rád koupím od českých zemědělců a chovatelů jejich tržně pěstovanou a chovanou produkci, nepokřivenou umělými dotacemi podle toho, pro co se zrovna v Bruselu pod tlakem lobby rozhodnou.
Jsem realista a vím, že to ještě nějaký čas potrvá, ale lidé v Evropě jsou opět na dobré cestě, aby se vymanili z důsledků umělého roubování. Roubování „Turků na Poláky“, „křesťanství na islám“, „líných na pracovité“, „menšin na většiny“, nebo „nezodpovědných na zodpovědné“. Jsem rád, jak dopadly volby v Belgii a věřím, že se Evropy, plné svobodných národních a hrdých států ještě dožiju, abych to sociální inženýrství svým dětem tady nezanechal.