Španělský pád do propasti aneb „Caudillo Franco, vrať se!“
Liberální i socialistická levice změnily Španělsko v posledních desetiletích k nepoznání. Pozvolný proces tohoto úpadku započal již za vlády Francisca Franca, když uvěřil v dobrou vůli stoupenců liberálních sil, opírajících se o podporu Juana Carlose II. Panovníka, jenž slib daný Francovi hanebně přetavil v alianci s odpůrci frankismu a křesťanského sociálního řádu. Monarchův pád byl letos v březnu dovršen podpisem zákona, liberalizujícím provádění potratů ve španělských „zdravotnických“ zařízeních.
Španělský pád, stejně jako úpadek celé naší civilizace, je ve své podstatě pádem duchovním. Řád nadpřirozený je s přirozeným řádem skrze svého Původce organicky spjat, proto má odpad od Boha a opuštění křesťanského mravního řádu důsledky i po výtce praktické – demografické či hospodářské.
Španělský socialistický vůdce Zapatero nemá nyní nic lepšího na práci, než vyvolat další konfrontaci s Církví a svými křesťanskými spoluobčany.
Zde je zpráva ČTK:
Ve Španělsku se chystá zákon o zákazu křížů ve školách
13.6.2010 13:19 ČTK (Madrid)
Španělská vláda připravuje zákon o svobodě vyznání, v němž bude stanoveno i to, že stát zastává vůči všem náboženstvím přísně neutrální postoj. Ten bude vyjádřen mimo jiné tím, že budou ze státních škol odstraněny krucifixy, informoval dnes španělský list El País. Španělská socialistická vláda již v roce 2008 oznámila, že připravuje zákon, který přispěje k omezení vlivu církve a k větší náboženské pluralitě v zemi, kde je katolická církev stále velmi vlivná.
Podle připravovaného textu se například státní pohřby budou konat bez jakéhokoli náboženského ceremoniálu, zatímco dnes jsou většinou vedeny katolické obřady. Státní instituce budou muset zachovávat přísnou neutralitu k náboženství a víře a vyvarovat se jakéhokoli směšování výkonu úřadu s náboženskou aktivitou, napsal El País s odvoláním na návrh zákona. Ze státních škol, nemocnic a všech veřejných míst tak zmizí kříže a ani členové vlády již nebudou při skládání slibu přísahat na kříž.
Podle ústavy z roku 1978 mají stát a jeho instituce v podstatě nekonfesní charakter, ale katolické symboly jsou ve Španělsku všude přítomné, ačkoli frankistická diktatura, která katolicismus povýšila na státní náboženství, již před více než 30 lety padla. V roce 2008 ve Španělsku poprvé nařídil soud ve Valladolid státní škole, aby ze tříd odstranila náboženské symboly, především krucifixy.
Reformu zákona o náboženské svobodě aktualizující text z roku 1980 přislíbila loni první náměstkyně předsedy vlády María Fernándezová. Tento krok se však zpozdil, protože téma je velmi delikátní vzhledem k dosud silnému vlivu katolické církve v zemi. Katolická hierarchie se v minulosti již několikrát postavila proti reformám vládních socialistů, zvláště proti uzákonění sňatků osob stejného pohlaví a liberalizaci interrupcí.
Z tohoto příspěvku je dobře patrné, že idea „nábožensky neutrálního státu“ je pouhou chimérou. Stát, jenž se staví k náboženství přezíravě, nezaujímá vůči němu postoj neutrální, nýbrž odmítavý. Dává tím najevo, že v životě společnosti nehraje náboženství pozitivní roli, že dobrý život jednotlivců i společnosti jako celku je možný bez pevného transcendentního ukotvení.
Kde však není brán ohled na řád nadpřirozený, tam se rozkládá i vše ostatní. Snad jen zázrak by mohl Španělsko odvrátit od hospodářského kolapsu.
Nezaměstnanost je již delší dobu nad hranicí 20%, což představuje nejvyšší míru nezaměstnanosti v celé Evropské unii.
Ve snaze stimulovat hospodářský život utrácela socialistická vláda neuvěřitelné množství peněz, v důsledku čehož vzrostl rozpočtový deficit na 11,4% HDP.
Celkový soukromý i veřejný dluh přesáhl hranici závratných 270% HDP!
V zemi je na 1, 6 miliónu neprodaných nemovitostí, což je v přepočtu na hlavu 6x více než v USA!
Španělská vláda počítala s tím, že vzpruhou pro hospodářský život země bude tzv. zelený business. Do tisku nedávno unikla neveřejná vládní zpráva, z níž jednoznačně vyplývá, že většina environmentálních zákonů, nařízení a regulací znamenaly pro španělské hospodářství učiněnou pohromu.
Španělsko se nachází v začarovaném kruhu. S růstem zadlužování hrozí snížený rating a prohlubující se nedůvěra investorů. Pokud nad politikou zadlužování zvítězí drastická úsporná opatření, dojde k podvázání hospodářského růstu a výraznému snížení životní úrovně španělské střední třídy. Dokud probíhá Mistrovství světa ve fotbale a španělský tým zůstává ve hře o medaile, zůstane politická situace relativně klidná. Ale potom? Přijdou na řadu generální stávky a pouliční nepokoje?
Státní bankrot Řecka by byl pro celou Evropu nepříjemný, ale k větším celoevropským otřesům by dojít nemuselo. Bankrot Španělska, jehož podíl na HDP eurozóny je 5x větší než v případě Řecka, by však k rozpadu eurozóny, a kdoví čeho ještě, již nejspíš vedl.
Jose Manuel Barroso minulý týden na setkání s předáky odborů prohlásil, že pokud se Evropě nepodaří vymanit se z dluhové spirály, hrozí v Řecku, Portugalsku či Španělsku občanské nepokoje či vojenské převraty.
Tento scénář považuji za více než pravděpodobný. Cui bono? Budou to knížata Bilderbergu, kteří o budoucím scénáři hospodářské krize (čti deprese) jednali počátkem června právě ve Španělsku? Nebo pro dobro španělského národa a nás všech přivede Prozřetelnost na scénu nového Caudilla?