Volbami to nekončí aneb O stavu občanském
Projev Mgr. Petra Bahníka na IV. Sněmu D.O.S.T.
Dámy a pánové,
dovolte mi úvodem romantickou alegorii. Starodávný řád obce, u Platona nebo Augustina, znal trojí lid: vrstvu spojenou s duchovní autoritou, vrstvu válečnickou a pracující. Moderní demokracie, systémově vycházející z díla americké revoluce a francouzských girondistů, zná sice jen jediný lid, vnitřně však natolik strukturovaný sociálními, vzdělanostními a jinými distinkcemi, že v něm, ať chceme či ne, funguje jakési neviditelné stavovství. Tu obci k dobrému, tu nikoli. Může jít o společenství republikánských gentlemanů zajišťující fungování tolik potřebných neformálních etických a kulturních mantinelů, ale také o spříseženstvo gangsterů či dokonce politických dobrodruhů. To vše pak má nejtransparentnější a systémovou podobu v politických stranách, ale existuje to i mimo ně. Je zkrátka jisto, že duše formované navzájem blízkými hodnotami či prostředím tíhnou k přirozenému souručenství. Tváří v tvář tomu se lze ptát, co je občanství, kdo je občan, v čem občanství spočívá.
Starý řád, o němž jsem se zmínil, znal jeden duchovní stav a dva stavy laické, zatímco sekulární demokracie s autoritou duchovního stavu nepočítá, celá je laická. Podle toho tedy, řečeno s nadsázkou, občanství náleží pracujícím a bojovníkům. Vskutku se mi zdá, že tomu tak je. V demokracii náleží všem občanům nezadatelná politická práva, z nichž však většina aktivně využívá jen zlomek, totiž právo účastnit se voleb zastupitelských orgánů. Naštěstí je tu také jiná část občanů, která má zato, že volby samy, jakkoli jsou vrcholným aktem občanské vůle, nevyčerpávají úlohu občana, že je třeba také, v neformálním každodenním plebiscitu, hájit přirozené předpoklady všech našich zákonů a norem, naše civilizační hodnoty. Historická zkušenost totiž potvrzuje, že tyto hodnoty neužíváním právo tratí! Čili, užívejme občanské svobody dnes, kdy můžeme, abychom mohli i zítra! Abychom jednoho dne nemuseli jako poslední Římané zvolat, že:“Svět se probudil a zjistil, že je totalitní“!
Ty občany, kteří to takto cítí, by staří asi označili jako bojovníky. To jsou ti, kteří si váží své svobody a důstojnosti, přirozených hodnot a občanských práv. Ti, pro které to nikdy „volbami nekončí“. Ti, kteří v české republice připojili svůj podpis pod Manifest D.O.S.T.
A já jsem rád, že se dnes mohu opět zúčastnit našeho již čtvrtého setkání, milí bojovníci.
Manifest D.O.S.T. jako petiční iniciativa, je z podstaty nestranickou záležitostí, bylo by však pokrytectvím tvrdit, že je nepolitický. Není. Obhajoba občanských práv a tradičních hodnot je politikum „par excellence“ . Je také zřejmé, že poměr signatářů Manifestu D.O.S.T. k té či oné politické straně se bude vždy odvíjet od jejího vztahu k uvedeným otázkám. Zároveň je ale jasné, že politické spektrum vytváří nejen obávané Skylly, ale i přízračné Charybdy, že každé zažehnané nebezpečí znamená zrod jiného a že každá jednostrannost by tudíž byla zavádějící.
To je třeba si připomenout zejména nyní, po nedávných parlamentních volbách, které výrazným způsobem otřásly českou politickou scénou. Vedle nepochybně světlých momentů, jako je fakt, že parlamentní lavice opouští ideologicky přetížená strana Zelených, přinesly letošní volby především řadu velkých otazníků. Vizuální vítězství pravice se může časem, vzhledem k nevypočitatelnosti Top 09 a Věcí veřejných, ale i s ohledem na vnitřní vývoj v ODS, ukázat jako dosti problematické a co dobrého přinese věci svobody, občanských práv a tradičních hodnot, je otázkou. Jak moc se liší euronadšenectví levicového sexymozku od euronadšenectví černoknížat totiž neumím posoudit, natož míru jeho vlivu v budoucím parlamentě a vládě.
Pro přátele svobody a tradice se v každém případě volbami nic nemění. První „zkouškou“ nového kabinetu z našeho hlediska bude vyjádření jeho poměru k problematice, které jsme se věnovali v prvém čtvrtletí tohoto roku, totiž k tzv. lidskoprávní agendě. Postoj k této věci napoví o vládě mnohé. Podobně důležitým lakmusovým papírkem budou zahraničně politické postoje nové vlády k otázkám souvisejícím s národními zájmy České republiky.
Zkušenost s někdejší topolánkovskou „pravicí“ v této souvislosti moc povzbudivá není. A tak, ačkoli by hodnoty, jež D.O.S.T. hájí, měly být pravici samozřejmě blízké a my bychom v ní měli cítit oporu pro své aktivity, musíme bohužel přidat svůj hlas k veršům biblického žalmu 142 a úpět k Hospodinu:
„ …Pohleď na pravici (Pane) a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by se mě zastal! …Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán...!“
Zároveň však snad můžeme doufat, že hlas tradice a svobody bude stále silněji doléhat k uším autentických pravicových politiků, neboť i v minulých letech se nalezla řada statečných jednotlivců z řad známých politických osobností, kteří se nebáli připojit svůj podpis k Manifestu D.O.S.T. a nalodit se na palubu našeho korábu. Co jim ale můžeme nabídnout? Co my „dosťáci“ umíme? Řečeno parafrází slov římského vojevůdce Maria:
„Umíme něco, co státu prospívá nejvíc ze všeho: bít tvrdými slovy jeho nepřátele, držet stráž, nebát se ničeho kromě hanby, snášet vedro i mráz, vydržet námahu…, neboť to je účelné a hodné sobě rovných občanů!“
Děkuji Vám za pozornost.
Mgr. Petr Bahník
Autor je místopředsedou Akce D.O.S.T. a projev byl přednesen v Praze v klášteře v Emauzích dne 5. června 2010.