Výsledky voleb jako „poslední výzva“ k obhajobě tradičních hodnot?
Parlamentními volbami 2010 jistě nekončí svět, leccos ale přece jen končí. Vzhledem k úspěchu ODS a „knížecí“ Top 09 končí např. oblíbený mýtus kavárenských intelektuálů o tom, že český volič je nějak tradičně levicový. Spíše se zdá, že je poněkud stádní, a že volí ty, kteří si mohou zaplatit dostatečně sofistikovanou reklamu.
Končí také účast Zelených v parlamentu, což bohužel neznamená, že končí vliv jejich propagandy či účast jejich „osobností“ ve veřejném životě. Naopak, vzhledem k jejich elitářským kontaktům se nám budou neodbytně vracet jako bumerang.
Končí však také přítomnost lidovců v parlamentě a to je myslím důvod k hlubšímu zamyšlení.
Stručně se příčiny jejich propadu dají vyjádřit snadno: KDU-ČSL ztratila voliče, protože už dávno nebyla ani lidová, ani křesťanská, jen unijní. Její pád je logickou „odměnou“ krátkozraké „proevropské“ služebnosti, kterou se po řadu let projevovala. Cyril Svoboda nepostřehl (a asi ani postřehnout nechtěl), čeho si musel dávno před volbami všimnout každý pozorovatel, totiž, že pravdoláskoví „páníčci“ si letos vybrali úplně jiné „koně“ a že vedle médii favorizované Top 09 a Havlem designovaných Zelených už jaksi nezbývá u „jednoho žlabu“ místo (a ani manželka Ivana Gabala na lidovecké kandidátce to tentokrát nevytrhne). Mouřenín konečně splnil svou úlohu. Mouřenín může jít.
A oni se přitom tolik snažili…Karase uklidili, podezřelé lidi z mimoparlamentní strany PaS si vždycky drželi od těla, mládežníka Macka ku štěkání na prezidenta nabídli, ještě i teď před volbami odvolali slíbenou účast na demonstraci proti kocábovské agendě, aby si páníčky nepohněvali.…a hle, jakou mzdu za to všechno dostali.
Nemohu se ubránit sarkasmu, ale libost v něm nenalézám. Pád jediné alespoň proklamativně křesťanské strany v parlamentě totiž považuji za tragédii, jejíž dosah snad ani nedokážeme v současné situaci dohlédnout. Tragédii, kterou však bylo možné tušit dávno, a před níž lidovce mnozí opakovaně varovali. Mimo jiné i strana PaS ve svých otevřených listech a prohlášeních.
Lze povýšeně namítnout, že mimoparlamentní PaS, jehož společenský dosah je omezený a jenž ve volbách opět neuspěl, nemá lidovcům co radit, jenže to tu srovnáváme nesrovnatelné. KDU-ČSL, jako stranu s profesionálním zázemím, která devadesát let neopustila sněmovnu, v polistopadové éře zasedala v každé vládě a disponovala prostředky k oslovení statisíců voličů a skupinu „sebevrahů“ z PaSu, kteří dělají politiku jen proto, že to mají za svou mravní povinnost, a jejichž jedinou odměnou jsou mediální útoky a nadávky do extrémistů a klerofašistů. Je možné v tomto kontextu umlčovat kritický hlas PaSu vůči KDU-ČSL odkazem na to, že jeho kandidáti ve volbách taky neuspěli?
Myslím, že to s dobrým svědomím možné není a že PaS opravdu dnes má morální právo lidovcům připomenout: „My jsme vám to bratři a sestry říkali. My jsme neměli nic, než „vdovin groš“ našich osobních kariér a životů, který jsme obětovali a hájili křesťanské hodnoty jak nejlépe jsme uměli a mohli. Asi jsme dokázali málo, nebo nic, ale náš vstupní kapitál byl také pramalý. Vy jste měli k dispozici pro nás nepředstavitelné finanční zázemí, stabilizovanou a početnou členskou základnu, image vážené parlamentní strany a kam jste to dovedli ?! A proč vlastně? Aby vám pár „proevpropských“ mudrců kolem exprezidenta Havla poklepalo na rameno?
Důvod, proč zde pádu lidovců věnuji tolik místa je jediný (a většině čtenářů už asi jasný), četl jsem totiž pozorně povolební výzvy některých představitelů KDU-ČSL k otevření strany novým silám a lidem a přemýšlím, zda jsou tyto výzvy adresovány také křesťanským vlastencům, například ze zmiňovaného PaSu, a zda se tedy KDU-ČSL chce konečně stát stranou opravdu lidovou, pevně zakořeněnou v rodné zemi, a opravdu křesťanskou, hájící Pravdu vhod či nevhod. Pokud by odpověď zněla ano, patrně by nebylo možné tyto výzvy oslyšet, neboť jsou dost možná poslední možností, jak by k sobě zastánci tradičních hodnot v politice mohli najít cestu. Výsledky letošních voleb by tak získaly nečekanou pointu. Pokud se ovšem ukáže, že KDU-ČSL není schopna vyvázat se z pravdoláskových tenat, zbrkle instaluje do vedení nějaké „bílé koně“ v podobě flexibilních a prázdných „mladých tváří“ a konzervativcům dá opět najevo, že o ně nestojí, pak potvrdí, že si svůj volební propad zasloužila a že se s ní při skutečné obhajobě tradičních hodnot nedá počítat ani dnes.