Nezávislost ECB je prý jedním ze základních principů její činnosti a nezbytným předpokladem úspěšného provádění měnové politiky. Smyslem zakotvení nezávislosti je prý zabránit ovlivňování společné měnové politiky jakýmikoli vnějšími vlivy, zejména jinými orgány, ať již členských států nebo samotné EU... Její úkoly jsou popsány ve Smlouvě o založení Evropského společenství. Podrobněji jsou pak definovány ve Statutu Evropského systému centrálních bank a ECB. Statut je jedním z protokolů připojených ke Smlouvě. Toto jsou její úkoly:

1) vymezuje a provádí měnovou politiku eurozóny,
2) provádí devizové operace,
3) drží a spravuje devizové rezervy států eurozóny (správa portfolií),
4) podporuje plynulé fungování platebních systémů.


ECB má dále výhradní právo rozhodovat o vydávání bankovek v eurozóně, ve spolupráci s národními centrálními bankami shromažďuje od orgánů státní správy nebo přímo od hospodářských subjektů v jednotlivých zemích statistické informace, které potřebuje ke své činnosti, má napomáhat institucím, které odpovídají za dohled nad úvěrovými institucemi a za stabilitu finančního systému a udržuje pracovní vztahy s příslušnými institucemi, orgány a fóry v rámci EU i v mezinárodním měřítku. Ani slovo o takovém postupu, činnosti, nebo mechanismu, který by ospravedlňoval nakupování státních dluhopisů států eurozóny jen proto, aby uměle vyvolala u trhu zdání, že u po krk zadlužených zemí eurozóny je vlastně vše OK.

Není to tak dávno co hlavní šéf této banky jednoznačně odmítal jakoukoli účast ECB na skupování nově vydaných státních dluhopisů. Jean-Claude Trichet argumentoval, že „nákupy dluhopisů nejsou ani na pořadu žádného jednání v EU". Jak bylo zdůrazněno v prohlášení ECB, její aktuální kroky budou zaměřeny pouze  na „opravu disproporcí trhu" a „nejsou to důkazy o změně měnové politiky". Během pár týdnů po několika jednáních v Bruselu o řecké nákaze otočil a s konstatováním „Evropa nepřipustí, aby nejslabší členové eurozóny museli pod tíhou dluhů vyhlásit bankrot,“ rozhodl s některými kolegy z Rady o započetí skupování těchto dluhopisů ve velkém. Zřejmě nechápe, že nejen slovo „Evropa" má zcela jiný význam.

ECB prostě podlehla unijním politikům a začala skupovat státní dluhopisy těch zemí eurozóny, od kterých je žádný jiný normální investor už prostě nekoupí. A to ještě za takový úrok, který nemá s případně tržním nic společného. Jistě jen shodou náhod a okolností se ECB zdálo výhodné nakoupit dluhopisy zrovna Řecka, Španělska a Portugalska.

Takto si představuje Evropská unie a její „nezávislá“ centrální banka cestu k prosperitě a tolik žádoucímu ozdravění národních ekonomik. Balzámem na duši snad může za této situace být jen jmenování pana Miroslava Singera novým guvernérem České národní banky a jeho aktuální slova, která podepisuji: „Diskuse o zavedení eura je folklorní debata, která nahrazuje skutečné debaty, které má smysl vést, například jaké jsou fiskální trendy této země. Do té doby je to zbytečná úvaha.“