Za stávkovou infekci v EU může dosavadní chybná léčba socialismem
Stávky proti úsporám v Řecku, Francii, Itálii i Rumunsku jsou jen průvodním znakem prohlubující se infekce díky předchozí špatné socialistické léčbě. Místo nutných antibiotik dostávali lidé jen oblbující injekce.
Injekce v podobě dotací, přeplácení práce, umělého zaměstnávání a naprosto nelogických a ničím neospravedlnitelných výhod (snad kromě potřeby udržet si politické křeslo v následujících volbách) jsou jediným a pravým důvodem současné plošné nespokojenosti lidí v Evropě. Diagnóza, v podobě zadlužování a křivení finančního, hospodářského i pracovního trhu, byla známá jejich lékařům již dávno. Místo sdělení holé pravdy včas a nasazení účinné léčby, však nechali dojít tu infekci tak daleko, že se jim vymyká z kontroly. Oblbovali své pacienty tím, že se nic neděje, že to chce znovu jen o trochu více výše uvedených injekcí a nemoc snad dokonce sama zmizí. Pro obyvatele států Evropy se taková léčba stala vysoce návykovou. Jenže pak přišly najednou dny, kdy unijní nemocnici začaly oblbovací injekce, které získávala od svých dodavatelů na dluh, docházet. A chtěla na dluh získat další, ještě silnější. Dodavatelé však řekli dost.
Na pacienty se přirozeně dostavily abstinenční příznaky. Jsou zmatení a nechápou, proč ta dosavadní davy utišující léčba, které měla přece doposud takový „úspěch“, najednou není k dispozici a nevěří lékařům, že je zapotřebí změnit léčbu. Ve volbách v různých státech Unie v poslední době začali postupně vyměňovat své lékaře, jenže to nestačí. Lékaři prostě musí kromě personální obměny razantně změnit i dosavadní léčbu. Ta musí spočívat zejména v postupném omezování podávání oblbujících léků a nasazení antibiotik v podobě nekompromisního snižování nákladů na správu států, na podporu všech nemakačenků a okamžitého propouštění všech simulantů, kteří návykovou drogu v podobě peněz na dluh brali nikoli v dobré víře. Pokud se navíc lékařům prokáže úmysl zneužívaní oblbovacích injekcí, je nutné je nechat dosavadní léčbu uhradit.
Nešlo vůbec o otázku zda k tomu dojde, ale kdy. Lidé si v Evropské unii na tu chybnou léčbu zvykli a přijímali ji jako chybnou mnohdy zcela vědomě. Bylo to jednodušší. Většina bohužel neřešila kdy a kdo jejich neoprávněný nadstandard zaplatí. Tak teď je čas vyúčtovat náklady chybné socialistické léčby. Stávky v Řecku, Francii, Itálii, Rumunsku, ale i dalších zemích, kde se pod taktovkou odborářských bossů kvůli rozpočtovým opatřením stávky chystají, jsou jen logickým důsledkem rozhazovačnosti dosavadních politiků a kupování si hlasů voličů, kteří se prostě koupit rádi nechali. Nechť si sáhnou do svědomí všichni stávkující, až budou brát do ruky transparent „já za nic nemohu, to oni“. Podle mě totiž nebyl hlupák jen ten, kdo dával, ale i ten, kdo bral a neptal se. A za hloupost se prostě platí.
Za paradoxní považuji rozhodnutí rumunského ústavního soudu, který v ozhodl, že chystaná úsporná opatření vlády jsou v rozporu s ústavou. „Úsporná opatření smějí dopadnout jen na pracující populaci, ne na důchodce," komentoval výnos předseda soudu Ion Predescu. Žádné odůvodnění svého rozhodnutí soud nepředložil. Osobně se domnívám, že i dnešní důchodci (voliči) se bohužel (a nebuďme populisté a netvrďme, že to tak není) podíleli v předchozí době na stavu hospodářství. Pokud jsou v Rumunsku opravdu tak hluboko socialisticky zakořenění, že mají takovou ústavu, pak mám jediné doporučení: Ať ji změní a to co nejrychleji. Dle mého přesvědčení totiž nemá žádná státní ústava řešit otázky hospodářské.
Věřím, že doba, kdy politici budou dělat politiku pro lidi, národ a stát, přijde. Možná nepřijde proto, že by snad lidé prohlédli, sami pochopili a opravdu je vyměnili. Přijde proto, že lidé budou muset prohlédnout a pochopit, i kdyby nechtěli. Ona totiž žádná pokladna není bezedná a daně, zvyšované nikoli kvůli poptávce občanů na lepší společné bytí, ale na zaplacení obyčejných systematicky se hromadících politických chyb v EU, nelze zvyšovat donekonečna. Na to opravdu stačí obyčejný selský rozum, nikoli zbytečné studie a složité analýzy, které jen a pouze, za použití těch vzletných rádoby odborných výrazů, mlží pravý stav věci. A ten je v Unii, kde vládli a stále vládnou buď socialisté, nebo menší socialisté, kterým v minulosti voliči skočili na to, že jsou „pravice", prostě tristní.
PS: V poslední době jsem zaznamenal u několika lidí zvláštní kombinaci názorů a postojů, která výše uvedené jen podtrhuje: „Jsem zastáncem EU! A politika? S tím na mě nechoď, ta mě nezajímá..."