Arnold J. Toynbee (1889-1975) říkal, že o smrti civilizace se nepíše mnoho detektivek - a není to náhoda. Jen velmi zřídka je to vražda, obvykle jde o sebevraždu. Osudem Ameriky je „zůstat sama“ v boji proti islámskému ultrafundamentalismu, ne proto – nebo nejen proto – že většina evropských vládců je před islámem ustrašená a zbabělá. Zůstane sama z praktického hlediska, protože za necelé století Evropané nebudou. Demografie s nimi zamete, tak jako smetla římské impérium, které nepadlo, protože by se jeho hranaté legie staly méně hranatými, ale protože rozšířená praxe potratů a zabíjení novorozeňat způsobila, že římští legionáři už zkrátka nebyli. Do armády se odváděli barbaři, spěšně prohlašovaní za římské občany. A když si barbaři všimli, že jich je většina, zmocnili se vlády.

To je teze politického analytika, kanadského neokonzervativce, Marka Steyna, v knize America Alone: The End of the World as We Know It, tedy Osamělá Amerika, konec světa, jaký známe – vydaná letos ve Washingtonu.

Tématem knihy je to, co Jan Pavel II. nazýval už od roku 1985 „demografickou sebevraždou“ našeho kontinentu. Všechny Neevropany překvapuje, že toto dramatické téma nestojí v centru kulturní debaty, a dokonce ani volebních kampaní. V žádné ze zemí západní Evropy nedosahuje porodnost minimální úrovně, která podle demografů zajišťuje zachování populace, tzn. 2,1 dětí na ženu. Itálie, kde na jednu ženu připadá 1,2 dětí, směřuje ke světovému prvenství, s nejnižším počtem narozených dětí. To by ovšem už směle držela, pokud by se nezapočítávaly děti přistěhovalců. V těsném závěsu za Itálií soutěží o smutný primát Španělsko a Německo. Pokud by se Steynova kniha nezabývala jen zeměmi západní Evropy, patřila by do této pochmurné společnosti také Česká republika, kde demografové došli letos v červenci k počtu 1,28 dětí na jednu ženu v reprodukčním období. Odečteme-li procento islámských žen, ocitá se Itálie, Německo, Španělsko a Nizozemí pod úrovní, za níž považují demografové obrácení trendů za nemožné. Znamená to, že pokud nedojde k nečekanému obratu, populace těchto zemí se sníží na polovinu během jedné generace.

Jak si už kdysi všiml americký novinář George Weigel, změní se také sociální zkušenost. Děti, které dnes vyrůstají jako jedináčci, budou mít potomky bez „tetiček a strýčků“, bez zkušenosti s bratrem nebo sestrou.

Čemu se vyhýbají politici a moralisté, zajímá stále více ekonomy. Přestože západoevropské země stále více posouvají důchodovou hranici, v některých státech už připadají na jednoho pracujícího dva důchodci. Dosavadní zdráhavost k drastickým důchodovým reformám je jen strkání hlavy do písku. Nikde není zaručeno, že civilizace trvají navždycky. Běžný způsob jejich smrti je právě demografická smrt. Kromě potratů a vraždění novorozeňat římská společnost v době dekadence praktikovala také primitivní formu eutanázie – samozřejmě nesrovnatelnou s tou, kterou provádějí v dnešním Holandsku lékaři v bílých pláštích. Staří, nemocní lidé byli prostě opouštěni, nedostávali ani léky, ani potravu. Barbaři přišli v době, kdy tyto praktiky oslabily římské impérium – a na jeho troskách – jak připomíná americký sociolog Rodney Stark – povstala civilizace křesťanů, kteří nepraktikovali potraty a pečovali o staré a nemocné. Co vznikne nyní na ruinách Evropy?

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Muslimská invaze zastavená vojenskou cestou u Poitiers, u Lepanta a před branami Vídně, uspěje v 21. století demografickou cestou. Za pár desetiletí například „většinu mládeže v Nizozemí budou tvořit muslimové“, pár let nato to budou dospělí voliči. Ať si o nástupu „Eurábie“ (jméno, se kterým přišel britský historik Niall Fergusson) myslíme cokoli, jisté je, že západní Evropa s muslimskou většinou se bude velmi různit od Evropy, kterou známe. Steyn vykresluje tristní obrázek: Evropa na konci století bude kontinent jako po neutronové bombě. Velké budovy zůstanou, ale po lidech, kteří je postavili, nebude ani stopy.

Mezitím – píše nikoliv bez ironie Steyn – evropští politici uklidí z veřejných prostor kříže a betlémy, aby pohled na ně neobtěžoval muslimy, a ve volném čase budou řešit problémy, zda odlišný způsob vykonávání potřeby u mužů a žen nezdůrazňuje nerovnost mezi nimi – a zda není potřeba v jistých veřejných prostorách vyjít vstříc námitkám feministek, etc.

Sklony k demografické sebevraždě Steyn přičítá „nedostatku důvěry ve vlastní civilizaci“. Autor recenze, Massimo Introvigne, shledává přesnější vyjádření ve slovech papeže Benedikta XVI. „nedostatek naděje“. Poté, co Evropa přišla o ctnost síly, ztratila také naději do budoucna. Civilizace, které nemají děti, jsou civilizace odsouzené k zániku. Se zánikem Říma ale nezmizela nejlepší část jeho dědictví, našel se jistý Benedikt – sv. Benedikt - který je shromáždil. Zdá se, že také dnes je jen jeden muž, zvaný rovněž Benedikt, který stojí mezi Evropou a její sebevraždou, ohlášenou Steynem. – Píše Massimo Introvigne v recenzi knihy Marka Steyna America Alone: The End of the World as We Know It.

Podle článku Massima Introvigneho v italském týdeníku Il Domenicale (4.11.06)

zdroj: Česká sekce Vatikánského rozhlasu

IMMACULATA č.89 (1/2007)