www.dostklause.cz

www.dostklause.cz

Jak v Evropě selhal trh
Pavel Kohout

Kritici často a rádi poukazují na přehmaty neviditelné ruky trhu. A mají naprostou pravdu.

Trhy se mýlí často. Nejde jen momentální dobrou či špatnou náladu na burze. Trh dokáže žít v omylu dlouhá léta. A nemusí jít jen o nějaký maličký, bezvýznamný, pokoutní tržík. Ukážeme si příklad, kdy velký finanční trh, na němž se denně točí mnoho miliard eur, žil v omylu zhruba deset let.

Jde trh dluhopisů členských států eurozóny. Dlouho se mělo za to, že trhy státních dluhopisů jsou seriózní a stabilní. Obchodují na nich profesionálové. Proto dluhopisy nejsou předmětem vášnivých vzestupů a tragických propadů jako akcie, s nimiž si na burze může hrát kdejaký amatér.

Výnosy dluhopisů tradičně odrážely fundované názory odborníků na inflaci a úvěrovou kvalitu emitentů. Nikoli akciová burza, ale právě dluhopisy byly skutečným barometrem ekonomiky. Například před patnácti lety, v červenci 1995, nesl řecký desetiletý dluhopis o 9,86 procentního bodu vyšší výnos než podobný dluhopis německé vlády. Proč? Vyšší výnos je kompenzace za vyšší riziko. Obdobně italský desetiletý dluhopis nesl výnos o 5,35 procentního bodu nad Německem; španělský dluhopis o 4,47 procentního bodu více, zatímco nizozemský dluhopis vynášel o 0,01 bodu méně než německý. Holanďané byli trhem akceptováni jako vysoce spolehlivá ekonomika s nízkou inflací, kdežto Italové, Španělé a většina ostatních národů byli trhem hodnoceni přiměřeně hůře. Mělo to svoji logiku.

Pak se ovšem do té doby racionální trhy zbláznily.

Koncem tisíciletí propadly euforické víře, že se stane zázrak a úvěrová spolehlivost Řecka, Španělska, Itálie a podobných zemí se vyrovná kvalitě Německa, Nizozemí nebo Finska. Trhy uvěřily slibům politiků a úředníků, že evropská integrace přinese pouze samá pozitiva a sociální jistoty.

Je zábavné a poučné číst prohlášení oficiálních představitelů z tehdejší doby. Například Evropská rada se roku 2001 usnesla takto:

„Oblast společné měny nyní představuje osu stability pro účastnické země, protože je chrání před spekulacemi a finančními zmatky. Posiluje vnitřní trh a přispívá k udržení zdravých ekonomických ukazatelů, což podporuje udržitelný růst.“

Tehdejší guvernér francouzské centrální banky Jean-Claude Trichet (nynější prezident Evropské centrální banky) v roce 1997 ujišťoval:

„Učinili jsme všechno, abychom vybudovali oblast eura jako optimální měnovou zónu. Především jsme zajistili, aby účastnické ekonomiky již dříve dokázaly, že konvergují v rozpočtové oblasti stejně jako v oblastech měnové politiky a financí.“

V roce 1999 prohlašoval tehdejší prezident Evropské centrální banky Wim Duisenberg:

„Někdy se tvrdí, že jednotná měnová politika může být správná pro eurozónu jako celek, ale může být chybná pro mnoho jednotlivých zemí v rámci zóny společné měny. S tím nesouhlasím. Především je zde fakt, že v rámci jednotné měnové zóny lze provádět přizpůsobení pomocí cen a mezd.“

Technicky vzato, Duisenberg měl pravdu: ke snižování mezd a důchodů v Řecku, Irsku a jiných členských zemích skutečně dochází. Jinou věcí ovšem je, že je to extrémně obtížné, nepříjemné a ještě ke všemu málo účinné.

Mohli bychom ukázat desítky slibů a ujištění politiků a úředníků na téma „euro je ochranný štít proti krizi,“ jak se ještě v únoru 2009 vyjádřil Manuel Barroso. A co na to trhy? Dlouho, velmi dlouho těmto slibům věřily – protože chtěly věřit.

Víra trvala zhruba od roku 1997 do roku 2007, kdy rizikové přirážky dluhopisů jednotlivých zemí byly téměř bezvýznamné. Vůbec největší sílu měla víra začátkem roku 2005, kdy například portugalský státní dluh byl trhy hodnocen coby přesně stejně kvalitní jako německý(!!) a kdy riziková přirážka Řecka nad Německem dosahovala pouhých 0,13 procentního bodu. (Nyní je to kolem 7,5 procentního bodu.) Pokud jde o krizí dnes těžce postižené Irsko, v lednu 2005 se irské dluhopisy prodávaly dokonce dráže než německé, když riziková přirážka činila -0,04 procentního bodu!

Důsledkem poklesu rizikových přirážek byl raketový rozmach objemu bankovních úvěrů. Během let 2001 až 2007 nastal v eurozóně úvěrový boom, jehož vliv na ekonomiku lze přirovnat ke směsi metamfetaminu, kofeinu a energetického nápoje, který prý dává křídla. Eurozóně se dařilo, protože exploze soukromých úvěrů dočasně poháněla ekonomiku a pomáhala splácet dluhy vlády. Platilo to i pro Řecko, jehož notorické problémy s veřejnými financemi byly na řadu let zakryty dluhovou expanzí v soukromém sektoru.

V létě roku 2007 klesla nezaměstnanost ve Francii, Španělsku, Řecku a dalších zemích na historická minima. Polici se bušili do prsou sebeuspokojením.

Pak účinek drogy pominul. Evropské banky zjistily, že jsou přeúvěrované a že dále půjčovat nemohou. Kouzlo nízkých rizikových přirážek bylo obratem pryč. Země eurozóny od té doby zdánlivě trpí finanční krizí. Ve skutečnosti jde jen o návrat k normálu po deset let trvajícím „tripu“.

A trhy? Uvidíme, jestli se opět nechají omámit sliby politiků.

S tím věšením ekologů a podobných pošuků to není dobrý nápad,poněvadž se z nich stanou ideologičtí mučedníci.Podle mého názoru je
důležitější, aby se jim odřízly penězovody aby byli zcela vyloučeni jako účastníci dotčených stran při stavebních jednáních. Všechny ty děti země,arniky,biomasy,bursíci,liškové a podobní pošukové by měli být zbavení první subjektivity a způsobilosti zasahovat do jednání. Jestliže nějaká pomatená parta ochránců žab či komárů podvodným způsobem koupí kus pozemku a z titulu vlastnictví blokuje stavbu, potom by s nimi mělo být nakládáno jako s obecnými škůdci a na jejich bláboly nebrat vůbec zřetel.

Fakt je, že jsem tento týden někde četl o varování, které publikoval ČEZ. Už příští rok můžeme vedle zvýšených cen za elektřinu čekat problémy v dodávkách, způsobené nepravidelným výkonem slunečních panelů.

Áno, áno, zdanit, a ještě více zdanit. A za ty daně dát dotace na větráky a panely a zaplatit víc úředníků.

Uvědomujete si vůbec, že už teď odevzdáváte státu asi tak 60% hodnot, které vytvoříte? A pořád je to málo?

Jinak, samozřejmě, máte -li pocit, že stát umí s vašimi penězi lépe naložit, než Vy sám, opravdu Vám nic nebrání dát mu je všechny.

Jenže na třetinovou kapacitu, by pookřála naše slavná menšina, které by v tomto přítmí dařilo se lépe krásti. A MP zatím v tomto přítmí lépe spí u nějaké benzínové pumpy a neruší ji světlo.

Vážený pane. Vaše peníze jsou státem zdaněny téměř nesčíslněkrát a když by jste si mohl myslet,že máte v kapse konečně čisté peníze, ani náhodou. Jste okrádán státem dál v podobě DPH,koupí benzinu a jinými státem schvalovanými sprosťárnami.Prostudujte si někdy účet za elektřinu, jehož položka se skládá asi z deseti různých plateb a hlavně je vše tak, aby jste nevěděl a nemohl zjistit co vlastně platíte.Nemluvě o měření spotřeby-záměrný paskvil.Děláme z lidí pitomce, více jak za komunismu a denně je pod hlavičkou zákona okrádáme,omezujeme,pronásledujeme,otravujeme, zbytečně buzerujeme a ničíme.To vše tady zavedli naši slavní politici.Bohužel.

Komunisté lid zneužívali,současní politici zneužívají občany před volbami a po volbách občana považují za něco nepotřebného co jím překáží v rozhazování veřejných financí.Často se divím co občan Česka vydrží,že se ještě zdravě nenaštval a nepřistoupil k defenestraci.Stát vyprodukoval obrovské množství vzdělaných lidí, kteří ale nic neumí a je nepohopitelné, kolik neschopných troubů bez osobnosti je právě mezi velmi vzdělanými politiky.Kolik máme namyšlených ekonomů, kolik si naši představitelé platili z našich peněz různých ekonomických a jiných poradců a co je za nimi vidět.Vydrancovaná rozvrácená zem, která nemá vůbe na nic.