Unijní způsob řízené lidské degenerace: Ochrana práv cestujících
Evropský parlament 6. července schválil pravidla na „ochranou práv cestujících“. Nařizuje soukromým subjektům kolik zaplatí za zpoždění svého dopravního prostředku, místo aby a přiměli lidi se o sebe umět postarat.
Pro všechny nesvéprávné a nesamostatné uvádím několik základních faktů. Jestliže s někým uzavřete smlouvu, což činíte každý den například koupí rohlíku, mléka, sprchováním, použitím výtahu, chůzí po chodníku, nebo jízdou po komunikaci, máte svá práva a povinnosti. Máte je Vy, jako kupující, ale má je samozřejmě také prodávající. Tento vztah je vždy vyvážený a to právem NEKOUPIT A NEPOŘÍDIT, ale také přirozeným právem na náhradu škody, kterou Vám prodávající výrobku či služby způsobil. Tato škoda je vždy a za každých okolností přísně individuální a nikdy ne plošná. Jinou škodu totiž způsobí například přepravce při nedodržení jízdního řádu člověku, který se jede sám vykoupat k jezeru, jinou někomu, kdo jede do stejné zastávky proto, aby pak o 500 metrů dál operoval pacienta při transplantaci srdce, a jinou někomu, kdo má předat do zákonem stanoveného termínu nabídku k vyhlášenému výběrovému řízení, jehož objem je několik set milionů a práce pro tisíce lidí.
Souhlas členských zemí EU s rozšířením pravidel ochrany cestujících ze železniční a letecké dopravy také na autobusovou a lodní již poslanci EP obdrželi. „Je to dobrá zpráva pro občany," uvedla španělská europoslankyně Inés Senderová, která za parlament vedla jednávání s členskými státy. „Upravujeme situaci, která je nefér. Jen cestující využívající letadla či vlaky jsou nyní odškodněni," dodala.
„Blíží se čas letních dovolených a i cestujícím autobusy náleží právo na šťastnou cestu. Nedospěl-li k vysoké úrovni přepravních služeb a z ní vyplývajících práv cestujících volný trh, nezbývá než zasáhnout formou závazného právního předpisu respektujícího rovnováhu mezi zájmy cestujících a finančními dopady na dopravce," komentoval legislativní úpravu náš europoslanec Březina.
Pro všechny nesvéprávné a nesamostatné uvádím, že při cestování uzavíráte s dopravcem smlouvu. Koupí jízdenky přistupujete na jeho nabídku, která je dána jízdním řádem a podmínkami přepravy. Pokud poskytovatel služby nedostojí svým závazkům a Vám vznikne škoda, žeňte ho k odpovědnosti. Doložte do poslední koruny, jak velká škoda vám vznikla, proč Vám vznikla, a jaké důsledky nese. Nepotřebujete na to kuratelu ani státu, ani Evropského parlamentu. Jím stanovená výše odškodnění je jen prázdným gestem. Je dalším nesystémovým krokem, škatulkujícím a stanovujícím výši škody plošně, bez přihlédnutí ke skutečně způsobeným škodám. Jen blbec může tleskat (opravdu nemám jiné hodnocení).
Museli prý narovnat nerovnost. Když už to bylo u letadel a na železnici, bylo nutné to udělat i u autobusů a lodí. Ne, nebylo. Špatně to bylo u letadel a vlaků a stejně blbě je to u autobusů a lodí. Europoslankyně ze socialistického Španělska se fatálně mýlí, když hovoří o nefér pravidlech. Nefér už je totiž samotné zvýhodnění dopravy hromadné nad dopravou osobní, když už musíme využívat k přepravě stejný podklad, například silnice. Kdo odškodní miliony řidičů za jejich újmu, když díky špatně udržovaným silnicím, neoznačeným přejezdům, rozbitým závorám, nedodržení termínu výstavby či oprav, nebo mnohdy zbytečnou buzerací v podobě policejních kontrol v době, kdy musí naplnit naši nebo němečtí policisté úkol počtu kontrolovaných osob a vozidel, dojedou pozdě nikoli vlastní vinou?! Nikdo. Tohle je nefér, vážení.
A mýlí se i socialistický europoslanec Březina, když hovoří o potřebě napravit nefunkčnost a selhání volného trhu. Ten totiž u hromadné dopravy nikdy neexistoval. Díky křivému systému dotací a jistoty příjmu peněz pro dopravce, ať už někoho vozí, nebo jedou prázdní, nemohly pozitivní důsledky skutečného volného trhu nikdy přijít. Kdyby přišly, absolutní minimum spojů by jezdilo pozdě a například České dráhy by si nedovolily pouštět z tlampačů na nádražích ohranou píseň „Vážení cestující, omlouváme se za zpoždění vlakového spoje číslo…“.
Svou novou regulací udělal Evropský parlament jen další krok k systémové přeměně svobodných lidí, kteří si mají umět vymáhat ve svém vlastním zájmu svá práva, na blbce, za které to údajně musí dělat Unie. Je to takový začarovaný kruh. Nejprve s lidí blbce udělá, aby pak mohla odůvodnit další jejich „ochranu“. Paradoxem je, že oboje za peníze těch lidí. A tragédií pak je, že se najde stále dostatek lidí, kteří takovému postupu ještě tleskají a předou blahem.