Díky Schengenu přicházíme o svobody a špehují nás
Spolykala neuvěřitelné náklady. Dodnes přemýšlím, zda její klady skutečně převyšují zápory v podobě pohodového pohybu zločinců a mafie, nelegálních imigrantů, distribuce drog, nebo obchodu s lidmi.
„Schengenská dohoda je dobrá a správná. Když ale vidíme, že v praxi nefunguje, musíme ji doladit.“ To jsou slova europoslance Hermanna Winklera, který je dalším z těch, jenž volají po obnovení kontrol na hranici s ČR a Polskem. To je jejich způsob „doladění". Kloní se ke znovuzavedení prohlídek, zrušených po vstupu nových členských zemí Evropské unie do schengenského prostoru. „Byl bych pro testovací fázi například na půl roku," dodal. Argumentuje mimo jiné tím, že nějakých sedm minut (podle něj) na hranicích při kontrole dokladů nikoho nezabije a lidé budou jistě ochotní počkat. Kontroly na hranicích by rád zavedl mezi Německem, Českou republikou a Polskem. Prý se rapidně zvyšují krádeže aut a jejich rychlý přesun. A to ještě není ani tak dávno, co němečtí celníci systematicky buzerovali naše řidiče v pohraničí takovými kontrolami vozů, jako kdyby každý z nich byl minimálně pravou rukou bolívijského drogového krále.
Rizika existují vždy a jsou tím větší, čím více je členů Schengenské dohody. Kontrola hranic není u suverénního státu překážkou k pohybu osob či zboží, ale slouží primárně k ochraně svých vlastních občanů před příchodem nežádoucích jedinců. Dnes se musíme spoléhat na to, že je i do našeho státu nevpustí státy jiné, kde hranice Schengenu končí. Od roku 2011 to velmi pravděpodobně bude také Rumunsko a Bulharsko, jednou dost možná i Turecko. Podle článku 2 odst. 1 prováděcí úmluvy z roku 1990 je pak vnitřní hranice možno překračovat na jakémkoliv místě, aniž by se prováděla kontrola osob. Musíme tedy slepě důvěřovat, že jejich opatření a přístup k výkonu ochrany společného prostoru budou dostatečné a ochrání také nás. Naopak ovšem mají úřední rozhodnutí jednoho státu, který nějaké osobě zabrání vcestovat, působnost prakticky pro celý schengenský prostor. Může se tak bez problémů stát, že tam, kde by někoho vpustili, se ho díky zásahu moci jiného státu ani nedočkají.
V případě České republiky nedošlo k zásadnímu navýšení počtu osob, které by cestovali díky Schengenu více, než před tím. Ano, řada lidí si nemůže vynachválit fakt, že na hranicích nemusí předkládat pas a může za svou přeshraniční prací či nákupy cestovat „bez problémů“. Otázkou zůstává, zda to „bez problémů“ nakonec neznamená další ztrátu kusu suverenity a jistou míru rezignace na ochranu vlastních hranic. Jedno nám ale Schengen přinesl určitě. Osobní data o informace o našich občanech jsou dnes přístupné, díky sdíleným databázím, represivním složkám pětadvaceti států... Za sebe říkám, že cestuji poměrně dost a rád, ale raději bych snesl pocit mnohdy žádoucího respektu při kontrole mého vstupu do jiného státu jako jejich host (ale i ostatních do naší vlasti (!), než pocit, že projedu Evropou bez kontrol. Bez těch kontrol totiž projedou stejně snadno kradená auta, drogy, hotovost z trestné činnosti (jejíž původci mohou například zavedení jednotné měny tak akorát slavit), nelegální imigranti, ale i teroristé, obchodníci s lidmi, nebo případní šiřitelé nakažlivých nemocí.
A tak nevím, zda je ta cena úměrná rizikům. Koneckonců nejnovější návrhy z Německa dokazují, že v tom nemají jasno ani ti, co stáli u Schengenského zrodu. Nezajímavé jistě není ani zjištění, že v rámci „rovného přístupu ke všem v EU" navrhuje dotyčný europoslanec kontroly jen někde. Nakonec to dopadne tak, že díky „svobodě pohybu" o nás budou státní složky všech států vědět víc, než si kdy jakákoli státní moc v historii přála. Paradoxně tak dost možná díky zisku menší krátkodobé svobody ztrácíme svobodu z dlouhodobého hlediska daleko větší. Inu, jen další část mozaiky věčného sporu Evropská unie versus tradiční národní státy, jejichž plné obnovení a jejich dobrovolnou spolupráci preferuji já. Současný stav je podobný tomu, jako bychom zrušili přepážky v podpalubí u velkých lodí v bláhovém opojení, že ledovec ani torpédo už nikdy nenarazí...