EU – Mílový krok na cestě k RVHP? Ale ani v RVHP se rozpočty v Moskvě nekontrolovaly
Německo navrhuje pozoruhodný způsob prevence ekonomických krizi, jakou nyní prožívá Řecko. Státy eurozóny (nebo raději všechny členské země) by si měly nechat v Bruselu schvalovat rozpočty dřív, než je budou projednávat národní parlamenty. Taková myšlenka je děsivá hned z několika důvodů.
Především a za prvé jde o zneužití situace k další centralizaci moci do rukou bruselské administrativy. Je to krok vysoko nad rámec nedávno schválené Lisabonské smlouvy. Ukazuje to, že my, co jsme varovali, že smlouva je jen otevřením dveří k plíživé proměně Evropy v jeden superstrát, jsme měli pravdu. Německý ústavní soud, když posuzoval Lisabonskou smlouvu z hlediska německé ústavy, jasně konstatoval, že fiskální záležitosti státu jsou jedním ze čtyř nepominutelných atributů státní suverenity. Je ironií, že s takovým návrhem přichází právě německá kancléřka.
Za druhé je otázka, jaký význam by souhlas či nesouhlas Evropské komise s podobou rozpočtu měl pro zákonodárce. Smyslem projednávání rozpočtu v parlamentech je plnění politického programu. Velikost prostředků v jednotlivých kapitolách státního rozpočtu, změny výdajů na sociální a zdravotní péči, školství, obranu apod. vytvářejí podmínky pro realizaci určité politiky. Jak bude chtít komise postupovat, když se konečná podoba rozpočtu vymkne bruselským představám? Rozhodnutí demokraticky zvoleného parlamentu suverénní země zruší? To už by nebyla unie, ale protektorát.
Za třetí je na místě pochybnost, že posvěcení z Bruselu může splnit sledovaný účel. Zabránit řeckému kolapsu totiž měla především tzv. maastrichtská kriteria, která jsou v platnosti od přijetí společné měny. Dávají státům eura jasné limity mj. pro deficit státního rozpočtu, inflaci a celkový dluh státu. Kdyby Řecko tato kriteria plnilo, nebyl by žádný problém. Povinnost kontrolovat jejich plnění připadá Evropské centrální bance a Evropské komisi. Nač zavádět další nástroje kontroly, když nevyužíváme ty, které už jsou k dispozici. Hlavní problém je v tom, že Řecko lhalo. Mělo být potrestáno, ale budeme mu všichni pomáhat, aby se z následků své nezodpovědnosti dostalo bez velkého utrpení. Jak výchovné! Je to jako, když sedí po škole celá třída za to, že jeden žák při písemce podváděl. Že se dá podvádět i s rozpočtem, zažili jsme a zažíváme v poslední době u nás, když sociální demokraté prosazují navyšování státních výdajů a tvrdí, že to nepovede k prohloubení schodku. Proti novým výdajům na platy státních zaměstnanců, mateřské atd. totiž navrhují snížit prostředky na důchody. Je to jen optický klam a trik falešného hráče. Důchody totiž jsou mandatorním, čili povinným výdajem a stát je bude muset vyplatit, i když si na ně bude muset půjčit. Kontrola rozpočtů zkrátka nezaručí, že nedojde ke švindlu.
Když tělo zachvátí vážná infekce, nezbývá někdy, než určitou část odstranit, aby nebyl zasažen celý organismus. Evropa postupuje jinak. Záchrannými akcemi postupně ochromí ekonomiku celého zbytku EU. Jasnou indikací tohoto nebezpečí je propad eura vůči dolaru po nedávném vystoupení Angely Merkelové v Bundestagu. Ohlásila plán dalšího rozšíření už tak masivní pomoci Řecku. Světové trhy reagovaly přirozeně, honem prodat eura, bude zle!
Nebyl by to první případ v historii, že se dobrá myšlenka zahubí způsobem její bezhlavé realizace. Účel světí prostředky. Projekt jednotné Evropy je provázen závody v budovatelském nadšení a vynalézavosti. Budoucí ideál je nadřazen konkrétním krokům k jeho dosažení. Ještě si dobře pamatujeme to heslo, že když se kácí les, lítají třísky okolo. Naše vlastní národní zkušenost nás opravňuje, ne-li zavazuje, k vážným obavám. V titulku jsem naznačil paralelu s nám dobře známou RVHP. To ale není úplně fér. Ani v RVHP se rozpočty v Moskvě nekontrolovaly.