Benedikt XVI. kriticky o pokoncilní mši – Novus Ordo
…nikdo nemůže uměle vytvořit „liturgické hnutí“
… liturgická reforma, tak jak se ještě dále (sic!) vyvinula, se vzdálila původním představám.Výsledkem není znovuoživení, ale zničení. Máme dnes liturgii, která se degenerovala v představení, v show. To má za následek rostoucí odpad od víry těch, kdo touží po setkání s živým Bohem, v jehož přítomnosti se veškeré naše „konání“ stává čímsi nepodstatným, neboť pouze toto setkání je schopno zajistit setkání s Bytím. Proto je zapotřebí nového duchovního impulsu, aby se liturgie opět stala společnou činností církve a byla tak vymaněna z manipulace kněžími a jejich liturgickými poradci. To, k čemu po koncilu liturgie dospěla, se s touto vizí rozchází. Na místo liturgie, která by byla plodem vývoje (pozn. většina koncilních Otců se přikláněla k myšlence, že je možné pozměnit některé věci v římském ritu, JV), máme dnes liturgii uměle vytvořenou.“
„…opustili jsme organický, žijící proces růstu a rozvoje a vyměnili jej – jako při výrobě – za konstrukt, banální, na místě vytvořený produkt“
„Gamber, který s pečlivou ostražitostí pravého proroka a s odvahou opravdového svědka, je v opozici k současnému stavu…“
Z předmluvy knihy Klause Gambera „The Reform of the Roman Liturgy“ napsané Josephem Ratzingerem
Chtěl bych nejprve krátce přiblížit knihu již zesnulého ředitele Liturgického institutu v Řezně Msgr. Klause Gambera „The Reform of the Roman Liturgy“ (1974-78). Msgr. Klaus Gamber, narozen 23. 4. 1919, byl vysvěcen na kněze 29. 6. 1948. Gamber obdržel doktorát z teologie a čestný doktorát z filosofie. Bylo mu uděleno čestné členství v Pontifikální liturgické akademii v Římě (1958), byl papežovým kaplanem (1965) a také jeho důvěrným tajemníkem (1966). Umřel 2. 6. 1989. Mimo této knihy edičně zpracoval nebo přímo napsal dalších 360 knih, kritických článků, pojednání a výzkumů, zejména na téma liturgie a patristika.
ukázek z knihy, ke které napsal předmluvu kard. Ratzinger:
„… proto tvůrci nové mešní liturgie nemohou hovořit ve prospěch koncilu, ačkoliv to stále dělají. Jeho instrukce jsou totiž napsané velmi všeobecně a zůstávají tak otevřené velmi rozdílným interpretacím. Ve všech těchto případech si ale můžeme být jisti jednou věcí: NOM nebyl přijat se souhlasem většiny koncilních otců.“
„Římský ritus (starý) a NOM by měli být oba považovány za legitimní rity v církvi. Musí být jasně rozlišeno, že se jedná o DVA rozdílné rity….“
„Změna konsekračních slov, která pohoršila tolik kněží, nové eucharistické modlitby, nové rozdělení čtení z Písma svatého, se ukázaly ve všech způsobech být nepřiměřené ...“
„Forma nové mše používaná dnes nemůže být přijata jako římský ritus v jeho přesném významu, ale jen jako „ad experimentum…“
„Je nezbytné, aby římský ritus, starý téměř dva tisíce let, byl ochraňován jako prvořadá forma slavení ritu církve…“
„Nové uspořádání mše svaté a dále rozsáhlé změny v ritu, které se udály za pontifikátu papeže Pavla VI. a jsou nyní závazné, byly více radikální než Lutherova reforma….“
„Tři nové samostatné kánony jsou samy o sobě v naprostém rozporu s tradicí… S některými formulacemi v nich obsaženými pak nesouhlasí velký počet teologů.“